Dějiny pivovarnictví ve městě Odry díl 1.

Počátky osady sahají do 13.století, kdy na návrší na pravém břehu řeky Odry byl vybudován strážní hrad a vedle něj vyrostla obec. Prapůvodní osídlení místa však bylo daleko starší – na levém břehu toku ležela stará osada Vyhnanov, která byla naprosto zničena při válkách souvisejících s útoky východních nájezdníků.Počátky pivovarnictví v oblasti Oder (později Soudního okresu Odry) se váží k tzv.svobodným rychtám (fojtstvím). Tato instituce souvisela s osidlováním nových území. Po udělení svolení panovníka knížecí úředníci vyznačili hranice nově osídlené nebo nově rozdělené oblasti. Poté majitel panství uzavřel formální smlouvu s tzv.lokátorem, tedy člověkem, který měl na starosti vybudování a uspořádání nově vzniklé vesnice. Za to lokátor obdržel fojtství (statek s pozemky) s právem dědičným. Fojt byl prodlouženou rukou panstva, ale měl svá svobodná práva. Řešil spory ve vesnici, rozhodoval o mnohých záležitostech, týkajících se vlastního chodu obce. Kromě jiného k rychtě přináleželo i právo šenkovní a právo vařit pivo. Tak se stalo, že většina fojtů na panství oderském vařila pro svůj šenk pivo.

S rozvojem města Odry a měšťanského pivovarnictví na počátku 15.století začala být práva svobodných rycht na vaření piva omezována a svobodní rychtáři byly nuceni, aby pro své fojtské šenky odebírali pivo oderských měšťanů. Tak například rychtáři z Mankovic (Mankendorf) bylo v roce 1505 povoleno postavit si pivovar i výčep a pro svou potřebu vyrábět slad a vařit pivo jen tehdy, kdyby v Odrách nebylo. Majitel panství Jeroným z Liděrova v roce 1509 vystavil rychtáři v Heřmanicích (Gross Hermsdorf) nové rychtářské právo, ve kterém potvrdil svobody, udělené jeho předkům v roce 1423. Potvrdil mu výčep, v němž mohl od svatého Martina do Velikonoc vařit a čepovat pivo. Mimo tu dobu směl kupovat pivo pouze od měšťanů Oder, jinak mu hrozila pokuta.

Rychta v Mankovicích, kde se na počátku 16.století vařilo pivo (snímek z uvedené publikace)

V roce 1520 bylo v Odrách 50 právovárečných domů. Protože domy stály na náměstí, říkalo se jim měšťané z náměstí, později šenkovní měšťané a jako celku šenkovní měšťanstvo. Tehdy ještě 38 z nich vlastnilo sladovnu. Nové sladovny se mohly stavět až po povolení vrchnosti. Ti šenkovní měšťané, kteří sladovnu ve svých domech provozovali, museli odvádět poplatky z várky. Slad museli nechávat šrotovat v zámeckém mlýně. Chmel se přímo v oblasti pěstoval. Starou chmelnici zrušil Jan Tomáš ze Zvole, novou panskou poté založil v Loučkách u nového dvora.

Měšťané nešenkovali své pivo současně, nýbrž podle pořadí (tzv.pořádku). U toho, který byl na řadě se ostatní scházeli k večernímu posezení (truňku). Šenkovní měšťané podávali své pivo také při zasedání rady města. Měšťanské pivo se pilo i na shromáždění cechů.

Cena domu šenkovních měšťanů se v první polovině 16.století pohybovala mezi 116 – 260 zl. podle velikosti pozemků patřících k domu, neboť šenkovní měšťané se zabývali taktéž zemědělstvím. Ve druhé polovině 16.století se šenkovní domy prodávaly až za 500 zl. Nejvyšší ceny dosáhly v Odrách dva hostince, ve kterých bylo možno přenocovat a získat i něco k snědku. Tyto hostince se nacházely v severovýchodním a jihovýchodním rohu náměstí a měly velké dvory a stáje. První hostinec byl v roce 1558 prodán za 550 zl., druhý v roce 1600 dokonce za 700 zl.

V každém z právovárečných domů samozřejmě nechybělo patřičné vybavení pro výrobu piva. Ze seznamů připojených ke smlouvách o prodeji těchto šenkovních domů se pak dozvídáme, co pivovarníci 16.století pro výrobu a čepování svého moku potřebovali. Tak například na jednom seznamu z roku 1549 byly uvedeny: cínová čtvrtka, malé a velké nádobí k čepování piva, několik osminek, malé a velké dřevěné korbele. V roce 1551 byl prodáván jeden z oderských šenkovních domů, který obsahoval mj. cínovou čtvrtku, jeden cínový žejdlík,velké a malé pivní nádobí, 21 dřevěných žejdlíků, dřevěnou čtvrtku, velký stůl, šenkovní stůl a kotel. V roce 1579 byl u prodeje domu připojen tento seznam: nádobí na vaření piva, jedny necky na kvašení, jeden velký stůl, tři lavice a konvice na pivo. Na dalším seznamu, pocházejícím z roku 1582 je popsáno: dvoje necky, tři sudy, každý o obsahu 10 džberů, dvě osminky, dva trychtýře na pivo, jeden velký stůl, cínová čtvrtka.

Po potlačení husitských bouří se šlechtě podařilo v zemi nejen oslabit moc krále, ale také omezit práva poddanských měst. Oderská vrchnost nutila svobodné fojty ze svého panství, aby odebírali pivo nikoliv městské, ale vařené na zámku. Měšťané se proti těmto snahám bouřili a své stížnosti uplatnili až k zemskému soudu.

V roce 1555 byla vrchností sepsána smlouva, ve které byla potvrzena práva, jež měšťanům doposud náležela. Měšťané svým pivem mohli zavážet tyto vesnice: Jindřichov, Loučky, Jakubčovice, Heřmanice, Heřmánky, Kaménka, Véska, Vlkovice a Tošovice. Jiné než městské pivo rychtáři těchto obcí nesměli odebírat. Vrchnostenským pivem byly zásobovány vesnice Mankovice, Vražné, Veselí a Dobešov. Panské bílé pivo měli odebírat měšťané během zimy, kdy toto nevařili. Ve smlouvě je rovněž zmiňováno plánované vybudování nového panského pivovaru. Dosud se patrně vařilo přímo v budovách zámku. Měšťanský pivovar stával na západní straně radnice.

Spory mezi měšťany a oderskou vrchností neutichaly a posléze se opět dostaly k zemskému „právu“ v Opavě. V roce 1571 bylo tímto orgánem vydáno rozhodnutí ve sporu mezi „městskou obcí Odrami“ a majitelem panství Janem Tomášem ze Zvole. Píše se v něm, že „Pán ze Zvole nesmí v žádné vesnici, kromě čtyř, které si v listině z r.1555 ponechal, tedy ani v Loučkách, čepovat světlé pšeničné pivo“. Měšťané měli svůj slad nechávat mlít v zámeckém mlýně. Jan Tomáš ze Zvole měl zrušit nově postavený výčep na předměstí.

Majitel panství však i nadále hledal cesty, jak zvýšit prodej zámeckého piva na úkor měšťanského.

V roce 1578 pod záminkou získání volného prostoru před zámkem koupil Jan Tomáš ze Zvole tři šenkovní měšťanské domy. Využil práva, která se vztahovala k těmto domům v souvislosti s prodejem piva, a začal prodávat panské pivo do vesnic, jež dle smlouvy z roku 1555 přenechal měšťanům. Zemské právo v Opavě po stížnosti oderských měšťanů vydalo na počátku roku 1579 smlouvu. Píše se v ní, že Pán ze Zvole si ponechá zakoupené tři šenkovní domy, ale nesmí v nich čepovat pivo. Vrchnosti zároveň nebylo dovoleno kupovat další měšťanské domy v Odrách. Právo čepování a vaření piva z prodaných tří měšťanských domů bylo převedeno na tři jiné domy v Odrách. Počet šenkovních domů ve městě byl opět padesát.

Měšťané dále žádali Jana Tomáše ze Zvole, aby do rychtářských smluv devíti vesnic přiděleným měšťanům se přímo vepsala povinnost odebírat jejich pivo. Tomu nebylo vyhověno.

V roce 1600 si svobodní rychtáři z Mankovic, Vražného, Veselí a Dobešova (obce, které dle smlouvy z roku 1555 museli odebírat vrchnostenské pivo) stěžovali u zemského práva na tehdejšího pána Jana Bohuše ze Zvole, že jeho pivo musí kupovat dráže, než pivo měšťanů. Čtvrtka zámeckého moku měla stát 6 zlatých, v účtu však bylo uvedeno 7 zlatých. Ve městě se panské pivo čepovalo dokonce za 5 zlatých.

Období třicetileté války dolehlo neblaze na celou zemi a samozřejmě i Odry. Mnoho měšťanských šenkovních domů bylo, zejména po drancování města Švédy v listopadu 1646, poničeno, mnohé posléze v důsledku poválečné chudoby změnily majitele. Markrabě Michael Saluzzo nechal v roce 1650 založit nový urbář. V Odrách bylo tehdy stále 50 měšťanských domů s právem vařit a šenkovat pivo.

V urbáři byly popsány závazky a povinnosti měšťanů. Šenkovní měšťané byli povinni z každé várky, která se vařila z 24 korců (1 objemový korec byl asi 90 litrů), jeden korec odvádět vrchnosti. Ročně to průměrně vyšlo na 127 korců (1 korec měl hodnotu 18 grošů), ročně dávka vyšla na zhruba 63 tolarů. Z každé várky obecního piva museli měšťané na zámek odvádět 2 čtvrtiny mázu (máz byl asi 1,1 litru), což ročně udělalo 6 tolarů. Kromě toho ještě měšťané byli povinni z každé várky bílého (pšeničného) piva pánovi odevzdat 2 čtvrtky sladu, ročně v přepočtu 3 tolary. Panský pivovar dle urbáře vrchnosti ročně přinášel asi 300 tolarů.

Zámek v Odrách v roce 1958. Po požáru byly budovy dne 7.7.1966 odstřeleny (snímek Jana Polakoviče)

V roce 1656 se stal sňatkem majitelem panství hrabě Jan Křtitel svobodný pán von Werdenberg. Začala doba zásahů vrchnostenských úředníků do dosavadních pivovarnických a výčepních pořádků panství. Aniž by o tom věděli vesničtí rychtáři, dal vrchnostenský hejtman v roce 1663 dovézt panské pivo do obcí, kde měli výčepní právo měšťané. Dne 26.ledna 1664 slíbili rychtáři těchto vesnic v Odrách měšťanům „výčepní věrnost“. Právovárečné měšťané začali určené vesnice hlídat.

Když se v únoru opět v devíti „měšťanských“ vesnicích objevily sudy s panským pivem, odvezli je dva šenkovní měšťané zpět do města a postavili je před sklepy zámeckého pivovaru. Vrchnostenský hejtman nechal oba měšťany uvěznit. Vzniklý spor se dostal v březnu na úřad zemského hejtmana Václava hraběte z Oppersdorfu. Dne 5.dubna 1664 vydal hejtman k celé záležitosti rozkaz, ve kterém požaduje uvězněné šenkovní měšťany propustit a nařizuje, aby napříště měšťané porušení svých práv neřešili sami, ale obrátili se s stížností přímo na zeměpanský úřad. Na počátku roku 1665 žádal oderský vrchnostenský hejtman Geissler náhradu za panské pivo, které se při akci šenkovních měšťanů zkazilo před sklepy zámeckého pivovaru. Po následné stížnosti zemské právo rozhodlo ve prospěch měšťanů a ti nemuseli škodu vrchnosti nahradit.

Třenice mezi oderským pánem a měšťany nastaly také u várek tzv.míchaného piva, které se vařilo z půlky ječného a z půlky pšeničného sladu. Vrchnost požadovala, aby se na tento produkt měšťanského pivovarnictví pohlíželo jak na čistě bílé pivo. Tedy aby měl odvod sladu (tzv. mýtný slad)formu pšeničného. Šenkovní měšťané se tomu na počátku bránili, avšak posléze (roku 1675) ustoupili a do sýpky dvora Oderského panství z várek míchaného piva vozili slad pšeničný.

V zámeckém pivovaru se rovněž vařilo míchané pivo a v situacích, kdy ho bylo ve městě nedostatek, odebíraly oderské hostince mok panský. <

Od poloviny 16.století se i ve Slezsku pivo stalo předmětem zemského zdanění. Jednalo se o tzv.potravní daň – Accise (čili akcíz). Výše byla schvalována na knížecích sněmech.

Pro zdárný výběr poplatku na panství oderském sem byli v srpnu 1639 přiděleni tři muži jako ochranné stráže (salva guardia). Daň z piva, která byla na Moravě a ve Slezsku známá jako pivní groš, tehdy činila 9 krejcarů za vědro (slezské vědro bylo asi 59 litrů) březňáku a 5 krejcarů za vědro piva pšeničného. V roce 1687 již byl pivní groš ve výši 10,5 krejcarů.

Spisy šenkovního cechu v Odrách v souvislosti s placením pivního poplatku poskytují zajímavé informace o tehdejší výrobě piva ve městě. Například od dubna do konce června 1678 měšťané uvařili 9 várek polovičního pšeničného piva, na každou bylo třeba 6 korců pšenice (1 objemový korec byl asi 90 litrů). Z každé várky se udělalo 5 sudů po 5 vědrech. Dohromady se tedy za toto období vystavilo 45 sudů neboli 225 věder (tedy v přepočtu přibližně 13 000 litrů). Na pivní dani se z této produkce zaplatilo 39 zlatých 22 krejcarů. Od dubna do června roku 1678 dále oderští šenkovní měšťané provedli 11 várek polovičního ječného piva. Pro jednotlivou várku bylo potřeba 12 korců ječmene. Výsledkem várky bylo pokaždé 5 sudů po 5 vědrech. Celkem tedy 55 sudů (275 věder). Z této výroby se na pivním groši zaplatilo 48 zlatých 7 krejcarů.

V roce 1683 si měšťané nechali v Olomouci vyrobit nové měděné dno varné pánve. Zaplatili za něho 354 zlatých a 36 krejcarů. Vážilo 591 funtů (asi 240 kg).

Oderští šenkovní měšťané si museli nechat připravit surovinu pro sladování v panském mlýně. Ten vrchnost prodala v březnu 1690 do soukromých rukou. Na povinnosti mlít slad zde za úplatu se však nic nezměnilo. Panští pivovarníci šrotovali slad rovněž v tomto mlýně, ale zadarmo. Mlynář musel kupovat pivo pro sebe a čeládku v zámeckém pivovaru.

Dědičná rychta ve Vlkovicích, kresba z níže zmíněné publikace, podle snímku K.Gerlicha. V roce 2011 budova rychty již neexistovala.

Koncem roku 1702 začal rychtář v obci Vlkovice (dnes Slezské Vlkovice; obec je součástí města Fulnek) vařit a prodávat pivo. Jelikož se jednalo o obci, kterou zásobovat pivem měli ve výhradním právu oderští měšťané, obrátili se na vrchnostenský úřad. Ač se rychtář odvolával na svá dávná privilegia, bylo mu vysvětleno, že tato již byla dříve zrušena. Rychtář s výrobou piva přestal a nadto zaplatil měšťanům pokutu ve výši ceny za jim uvařený mok.

Případ pravděpodobně nebyl ojedinělý, protože se k záležitosti vyjádřil i císař Leopold. Dne 5.září 1704 vydal rozhodnutí, aby ti kteří byli oprávněni vařit na svých statcích pivo, předložili originály svých privilegií. Pokud tato podmínka nebude splněna, s výrobou piva se mělo okamžitě skončit. Zároveň císař Leopold nabídl možnost, aby si zájemci o vaření a prodej piva mohli právo várečné za určitou cenu koupit. Naopak ti, jež své várečné právo měli a nevyužívali ho, jej mohli prodat. K tomu byly ustanoveny tzv. komise pro výkup várečného práva.

Tohohle císařského rozhodnutí samozřejmě využila vrchnost a s motivací větších výnosů z panského piva začala měšťany nutit k prodeji várečného práva. Tak tomu bylo i v Odrách, kde se tehdejší pán jmenoval Johann Peter Anton hrabě von Werdenberg.

V roce 1706 oderští měšťané komisi pro výkup várečného práva v Opavě oznámili, že právo vařit pivo získali svolením vrchnosti v roce 1555, tudíž nemají žádné císařské privilegium. Současně požádali, aby na starý oderský várečný urbář bylo uděleno císařské svolení. Měšťané poté s komisí dojednávali výši poplatku za „posvěcení“ várečného urbáře. Konečná částka zněla 1 000 zlatých.

V březnu 1707 se však měšťané dozvěděli, že várečné právo jim bylo potvrzeno pouze na území Oder, ve vesnicích panství se mělo prodávat pivo vrchnosti. Následovala stížnost měšťanů zeměpanskému úřadu. Ten však neměl oprávnění měnit císařské rozhodnutí. Proto se v dubnu 1707 šenkovní měšťané obrátili se žádostí přímo na císařský úřad. V červenci 1707 měšťané obdrželi zamítnutí svého odvolání. Následující měsíce byly ve znamení potlačování měšťanského pivovarnictví. Pokud si někdo z vesnic dovolil koupit v Odrách měšťanské pivo, hrabě ho za to uvěznil.

Měšťané se dozvěděli, že za nepříznivým verdiktem císařského úřadu „stála“ částka 300 zlatých, kterou v září 1706 zaplatil hrabě Werdenberg komisi pro výkup várečného práva. ihned byla sepsána nová žádost k císaři. Tentokrát slavili oderští měšťané úspěch. V červenci 1708 dostal opavský zemský hejtman rozhodnutí císařského úřadu, ve kterém bylo přikázáno vrátit obdržené peníze zpět hraběti a byly stanoveny výše poplatků za město Odry a devět vesnic. Měšťané pak v lednu 1709 zaplatili 500 zlatých za město a 800 zlatých za k panství náležícím vesnicím. Tím byla celá záležitost uzavřena a v roce 1712 byla měšťanům oficiálně práva vařit a prodávat pivo potvrzena.

Prameny:
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder, 1903 (překlad z roku 2002)

Poděkování Historicko-vlastivědnému spolku v Odrách za pomoc