Vandry po historických pivovarech, díl pátý: Zlatý poklad z Českého ráje

O tom, že lze putování po českých pivovarech spojit s návštěvou mnoha romantických míst plných pestrých přírodních krás, které svou jedinečností dokážou uchvátit každého alespoň trochu vnímavého jedince, se nemusíme příliš rozepisovat. Typickým příkladem nám může být pivovar v Malém Rohozci ležící téměř v samotném srdci Českého ráje, v místě plném skalních měst a rozmanitých historických památek jako jsou hrady, zámky nebo lidová architektura. Dobré pivo a rozjímání uprostřed krásné přírody k srdci většiny turistů neodmyslitelně patří. A takové pivo, byť s menšími výhradami, rohozečtí skutečně vaří.

Samotný rohozecký pivovar nemá příliš dlouhou historii, původně se na jeho místě nacházel pouze velkostatek, do poloviny 17. století patřící hruborohozeckému panství. V Hrubém Rohozci se nejméně od druhé poloviny 16. století nacházel pivovar panský, v bezprostředním okolí existovalo také několik dalších pivovarů, ať už to byl měšťanský v Turnově či vrchnostenské pivovary v Malé a Hrubé Skále, vzniku nového podniku tak v této oblasti po dlouhá staletí nic nenasvědčovalo. Vše nabralo rychlý spád až po roce 1836, kdy malorohozecký velkostatek s původně barokním zámečkem zakoupil tehdy významný obchodník se sklem a bižuterií Ferdinand Xaver Unger. Právě v něm po krátké době uzrála myšlenka zde vybudovat zbrusu nový parostrojní pivovar, podařilo se mu to nicméně až v závěru jeho života. Jelikož v roce 1849 náhle zemřel na infarkt, velkostatek i s novostavbou pivovarských budov tak zdědil jeho syn Karel. Ten již v následujícím roce uvedl slavnostně celý podnik s roční kapacitou 14 500 hl piva do provozu. Karel Unger, později za zásluhy o zemědělství povýšený do šlechtického stavu, a následně jeho stejnojmenný syn vlastnili pivovar i s velkostatkem až do roku 1909. Tehdy se Karel Unger mladší rozhodl obě tyto nemovitosti prodat nově vzniklé společnosti místních hostinských, která již nějakou dobu usilovala o výstavbu vlastního pivovaru s cílem vymanit se ze stísněných kartelových podmínek odběru piva z okolních pivovarů. V roce 1910 tak došlo k založení Společenského pivovaru hostinských, s.r.o., sám Karel Unger se stal jejím třetinovým společníkem. Tah to byl od něj dozajista velmi prozíravý, neboť nejenže neztratil vliv na pivovar jako takový, navíc mu zajistil odbyt v mnoha okolních hostincích, jejichž majitelé byli členy spolku. Jestliže se do té doby výstav pivovaru pohyboval maximálně kolem dvaceti tisíc hektolitrů ročně, po tomto roce začal s výjimkou první světové války výrazně narůstat, aby již v letech 1929/30 přesáhl 60 000 hektolitrů, tedy trojnásobné úrovně předchozích let. Nutno podotknout, že se vzápětí ustálil na hranici o něco nižší, na níž vydržel až do konce let padesátých.

V roce 1924 se pivovar transformoval na akciovou společnost, po Vítězném únoru v roce 1948 byl pod názvem Společenský pivovar a velkostatek hostinských v Malém Rohozci u Turnova, podobně jako mnoho jiných podniků, znárodněn. Postupně se stal součástí několika uskupení, od Severočeských pivovarů, přes pivovary Pojizerské, až po Východočeské pivovary se sídlem v Hradci Králové. Do státního podniku Pivovary Hradec Králové patřil i v přelomovém roce 1989. Roční výstav pivovaru během poválečného období opět stoupal, do konce let osmdesátých dokonce několikrát úspěšně atakoval hranici 100 000 hl vyrobeného piva. V roce 1994 byl pivovar vcelku nešťastně privatizován manžely Korbelovými. Nejen že se jim nepodařilo zastavit pokles výstavu započatý začátkem devadesátých let, vlivem zostřující se konkurence na trhu a špatného hospodaření se dokonce podnik v roce 2001 na návrh Fondu národního majetku dostal do konkurzu. Po dalším téměř tříletém přežívání byl v roce 2004 prodán, čímž vznikla stávající společnost Pivovar Rohozec, a.s. Jejím majitelem je liberecká společnost LIF vlastnící také pivovary v nedalekých Svijanech a v Náchodě.

V posledních pěti letech prošel malorohozecký pivovar poměrně rozsáhlou rekonstrukcí, nejen z hlediska technologií, nově opravené jsou i fasády původních budov z druhé poloviny 19. století a nádvoří pivovaru. V letech 2012 až 2014 byly na jejich obnovu využity prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Pohled směrem od nádvoří na původně barokní zámeček přestavěný v první polovině 19. století Ferdinandem Ungerem do novorenesanční podoby. Vedle něj se nachází kotelna a budova varny, v jejímž průčelí najdeme čtyři pro pivovar významné letopočty. Roku 1850 byl pivovar založen, v roce 1924 z něj vznikla akciová společnost, v roce 1988 došlo rekonstrukci varných nádob a konečně v roce 2010 započala série oprav probíhající až do dnešních dnů. Kotelna na uhlí dodává páru nejenom na varnu, kde ohřívá mladinovou pánev při rmutování a chmelovaru, ale také na stáčírnu sudů a lahví.

Varna pivovaru je klasická dvounádobová celonerezová o objemu jedné várky 300 hektolitrů. Původní strojní zařízení pražské firmy Novák a Jahn z dvacátých let 20. století bylo postupně nahrazováno novějším, nerezovým, poslední modernizaci zde realizovala firma ZVU Potez, a.s. v roce 2011. Ohřev mladinové pánve probíhá parou, ta je dodávána z přilehlé, taktéž nově zrekonstruované kotelny na uhlí. Všechna piva se zde vaří dekokčním způsobem na dva rmuty a na stupňovitost, jsou výhradně spodně kvašená. Nejvíce piva pivovar vaří v jarních a letních měsících, kdy se vaří dvě várky denně, od neděle do čtvrtka, v zimních měsících potom vaří třikrát až čtyřikrát v týdnu. Roční výstav se pohybuje kolem 70 000 hektolitrů, v celém pivovaru pracuje 49 zaměstnanců.

Rmutovací a mladinová pánev, na protější zdi nad schody zůstala původní pamětní deska upomínající na znovuvybudování varny v letech 1922 – 23, strojní vybavení dodala tehdy známá pražská firma Novák a Jahn.

Vodu pivovar čerpá z vlastních studní z nedalekého Vazoveckého údolí. Sladovnu pivovar nemá, slad pro vlastní spotřebu, pouze ječný, jak světlý, tak tmavý mnichovský a bavorský, nakupuje v Nymburku, dříve slad odebíral též ze sladovny Mšeno. Z chmelů pivovar používá Žatecký poloraný červeňák, Premiant a Sládek. Kromě toho, snad z ekonomických důvodů, snahy o dosažení vyšší hořkosti piva nebo stability jeho pěny, se při chmelení používá rovněž izomerizovaný chmelový extrakt, z dalších surovin také cukr. Samotný chmelovar na varně probíhá zhruba dvě hodiny, poté je horká mladina zchlazená na deskovém chladiči Chotěbořských strojíren na teplotu 8°C. Vzniklá teplá voda při chlazení je dále využívaná na stáčírně sudů a lahví.

Vystírací a zcezovací káď, pod ní se nachází dosud funkční měděné zcezovací kohouty, přes které teče sladina do mladinové pánve.

Následně je mladina přečerpaná na spilku, jedna várka vždy do různých kádí, jsou do ní přidány kvasnice a začne probíhat hlavní kvašení. Kvasnice jsou odebírány z pivovaru v Náchodě, v horizontu několika let zde ale uvažují o vlastní propagační stanici. Samotná spilka se skládá z několika oddělení, přičemž je zde krásně vidět propojení starší a nové technologie pivovaru. Nejnovější oddělení o sedmi otevřených dvouplášťových nerezových kádích o objemu 210 hektolitrů zde bylo instalováno v roce 2012 společností Sekos z Ústí nad Labem. Další dvě oddělení spilek mají původní železobetonové kádě potažené úponem. Za působení kvasnic zde v mladém pivu vzniká alkohol, vedlejší produkt, kysličník uhličitý, je odsud, podobně jako v jiných pivovarech, odsáván ventilátory. Piva zde kvasí v závislosti na stupňovitosti od deseti dnů.

Původní spilka se železobetonovými káděmi potažená epoxidovou pryskyřicí, tzv. úponem. Oproti novým nerezovým kádím jsou zde vidět chladící šneky.

Nové oddělení spilky z roku 2012 s dvouplášťovými nerezovými káděmi o objemu 210 hektolitrů.

Ze spilky je mladé pivo stočeno do ležáckých tanků ve sklepě. Taktéž zde mají rohozečtí jedno nové oddělení 14 nerezových ležáckých tanků o objemu 166,5 hektolitrů od společnosti Sekos z roku 2012. Zbylá oddělení jsou starší s železnými ležáckými tanky od bývalého Strojobalu, dnes VPS engineering z Hradce Králové. Jsou vesměs ze 70. let minulého století, jejich objem je 168 hektolitrů. Pivo zde dozrává při nízkých teplotách, nasycuje se přírodním kysličníkem uhličitým a získává svůj charakter. Poté je zfiltrováno přes křemelinové filtry a přečerpáno do přetlačných tanků. Následuje průtoková pasterace a stáčení do sudů a lahví. Linka na stáčení sudů je poloautomatická italského výrobce Gerosa z roku 1993 o kapacitě 60 sudů za hodinu, sudy jsou po sanitaci louhem, párou a horkou vodou plněny pod tlakem oxidu uhličitého. Pivovar používá sudy s bajonetovým uzávěrem o objemu 30 a 50 litrů, v minulosti zde stáčeli pivo též do jednorázových plastových sudů Petainer o objemu 20 litrů, tato novinka se ale především kvůli vyšší ceně příliš neujala. Před Vánocemi jsou vesměs na objednávku stáčená piva i do pětilitrových soudků. Poměr sudového a lahvového piva převažuje ve prospěch sudového v přibližném poměru 65:35. Na lince na lahve rekonstruované před pěti lety zrovna v době naší návštěvy opravovali elektrické rozvody, nebyla tudíž součástí prohlídky. Lahve pivovar používá typu NRW, mimoto stáčí také do dvoulitrových lahví s patentním uzávěrem.

Nové oddělení samočisticích nerezových ležáckých tanků.

Starší oddělení sklepů s železnými ležáckými tanky. Zajímavostí jsou na nich ne zcela běžné průzory v horních částech, díky nimž do nich lze nahlédnout, pomáhají kromě toho osvětlit tank při jeho čištění.

Sortiment rohozeckého pivovaru nese souhrnné pojmenování Rohozec. Začněme nealkoholickým pivem Rohozec Nealko, to se totiž v pivovaru nevaří, vyrábí se v pivovaru Náchod. Co se týče složení, obsahuje některé přídatné látky, jako například kyselinu mléčnou nebo antioxidant kyselinu askorbovou. Přestože jsou to látky zdraví neškodné, kazí jejich přítomnost dojem tohoto piva jako čistě přírodního produktu. Vůbec co se týče složení rohozeckých piv, převládlo u mě jisté zklamání. Prakticky všechna totiž obsahují například izomerizovaný chmelový extrakt, z hlediska českého piva poněkud diskutabilní látku. Dává pivu pouze hořkost, bez jakéhokoliv aroma chmele. V druhém nejslabším světlém sedmistupňovém pivu s obsahem alkoholu 3,2% s názvem Skaláczech se nachází sladidlo sacharin, tmavá třináctka s obsahem alkoholu 5,9% je pro změnu barvená kulérem. To jsou všechno látky, jež by v pivu být nemusely, zvláště v pivu malého regionálního výrobce, který své pivo vaří klasickou českou technologií. Snad se nad tím majitelé pivovaru do budoucna zamyslí, poctivé české pivo by mělo být vařeno bez náhražek.

Z dalších piv v nabídce najdeme světlého devítiprocentního Podskaláka s obsahem alkoholu 4,2%, jedenáctiprocentního Skaláka s obsahem alkoholu 5%, Dvanáctku s obsahem alkoholu 5,3% a Třináctku s obsahem alkoholu 6%. Z tmavé třináctky je potom namíchán i jedenáctiprocentní řezaný Skalák s 5% alkoholu. Z ochucených piv pivovar vyrábí pouze ležák s příchutí maliny, jedná se o klasickou jedenáctku s malinovým koncentrátem tvrdonické firmy Frujo. Nově pivovar nabízí i světlé a tmavé výčepní pivo s názvem Rohozec X a Y. Obě piva mají obsah alkoholu 4,6%, tmavý X je rovněž dobarvován kulérem. Jednou ročně, vždy před červnovými pivními slavnostmi, zde vaří i 15% pivo. Z limonád pivovar vyrábí tři příchutě, a to malinovou, pomerančovou a colovou.

V zadní části pivovaru směrem od cesty, zcela mimo původní budovy, tak aby nebyl narušen jejich historický ráz, stojí nové distribuční centrum. Příjezdová cesta k němu bude vybudována směrem zezadu, nádvoří pivovaru, přes které se dosud projíždí, tak bude možná již v příštím roce sloužit výhradně veřejnosti a exkurzím.

Veškerý sortiment pivovaru je možné zakoupit ve vedlejším dřevěném stánku s Pivní pohotovostí, kde mají otevřeno denně kromě pondělí v době od 10:00 do 18:00. V novorenesančním zámečku, nyní správní budově pivovaru, se nachází menší restaurace s otevírací dobou denně od 11:00. Nabídku točených piv zde mají poměrně širokou, od Podskaláka za 19 korun, až po světlou třináctku za 22 korun, mimoto zde i dobře vaří.

Celkově lze říci, že i přes drobné výhrady ke složení jednotlivých druhů piv jsou všechna velmi dobře pitelná, obzvláště pro ty, co preferují piva poněkud více hořká. Pokud do Českého ráje zavítáte, rozhodně byste neměli návštěvu malorohozeckého pivovaru a jeho sklepů plných tekutého zlata vynechat. Patří sem stejně neodmyslitelně, jako spousta jiných památek a zajímavostí, bez nichž by Český ráj nebyl tím pravým českým rájem.

autor: Vladislav Kopřiva , 2015