Korunní pivovar Litoměřice

adresa: Litoměřice; Lidická 15/59
posl.vlastník: Korunní pivovar s.r.o. (společníci: Pekařství a.s; Ke Klíčovu 1/256, 190 00 Praha 9)
posl.ředitel: Miroslav Pleško
posl.sládek: Miloš Baumruk 

Sortiment piva před uzavřením:

Kurýr (světlé výčepní; alk.: 3,8 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Konšel (světlý speciální ležák, sezónní; alk.: 5,9 %; plněno do 0,5 l lahví)
Kalich (světlý ležák; alk.: 4,6 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Fořt (světlý ležák; alk.: 5,0 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů)
Chasník (světlé výčepní; alk.: 3,3 %; plněno do 0,5 l lahví )
Baronka (světlý speciální ležák; alk.: 5,4 %; plněno do 0,5 l lahví)

Historie pivovarnictví v Litoměřicích >>>

Historie piva v Litoměřicích spadá až k vzniku města ve 13. století. I když se uvádí rok 1720 jako datum založení (Tehdy vzniklo ze skupiny měšťanů právovárečné měšťanstvo, které si postavilo vlastní budovu.), pivovar byl dostavěn až v roce 1739. Provoz byl prvně přestavěn v roce 1765 pražským stavitelem Jägerem za 2552 zlatých. V té době se pivo ještě stále vařilo v „městském“ pivovaru v Pokraticích. Již tehdy však pivovar nesl název Bürgerliches Brauhaus – Měšťanský pivovar. Roku 1831 dosáhlo právovárečné měšťanstvo výsady, které umožňovaly prodávat v Litoměřicích pouze pivo, vařené ve zdejším pivovaru. Nejradikálnější technické změny doznal litoměřický pivovar v roce 1869. Byl zaveden parní provoz. Roku 1892 byly vybudovány nové sklepy, pořízen nový chladící železniční vagón, kterým bylo litoměřické pivo expedováno do různých států Evropy i Ameriky. O kvalitách piva v té době svědčí i zlatá medaile z Paříže v roce 1900. Před první světovou válkou se pivo exportovalo do různých států Evropy a do Ameriky. Sám císař František Josef I. vychutnal lahodnost moku při své inspekci. Filiálky podniku: pivovary Krompach, Německé Jablonné, Úštěk, Pihel, Zahrádky u Č.Lípy, Zákupy. K označení piv bylo používáno různých názvů: Dominátor, Josefův var, Schalkovo dvojsladké aj..

Po znárodnění byl pivovar součástí podniků:
1948-1948 Krušnohorské pivovary n.p.
1949-1952 Litoměřicko-ústecké pivovary n.p.
1953-1953 Litoměřické pivovary n.p.
1954-1957 Litoměřicko-ústecké pivovary n.p.
1958-1959 Krušnohorské pivovary n.p.
1960-1990 Severočeské pivovary n.p.

Společnost Pivovar Litoměřice, státní podnik existovala od 1.1.1991 do 22.5.1996. Privatizace pivovaru probíhala od roku 1991 až do roku 1995, kdy podnik získala firma Měšťanský pivovar Kalich, a.s. (vznikla 14.9.1994, od 5.3.1998 v likvidaci). Fond národního majetku v říjnu 1996 opět přistoupil k prodeji pivovaru ve veřejné soutěži, jehož privatizace se táhla již od roku 1991. Jediným kritériem byla výše nabídnuté ceny, přičemž orientační cena byla stanovena na 46,5 mil.Kč. O vítězi fond rozhodl v prosinci 1996. Společnost Korunní pivovar, s.r.o. byla založena dne 28.5.1996 (jediný vlastník FNM ČR od 28.5.1996 do 31.12.1996; poté různí drobní společníci; od 17.4.1998 je jediným vlastníkem společnost Pekařství a.s.)

Roční výroba pivovaru činila asi 66 000 hl piva, přičemž v roce 1992 dosahovala ještě 140 000 hl. Výnosy poklesly na 20,7 mil.Kč.

V pivovaru se vyráběla po uzavření děčínského pivovaru některé tamní značky: M.L.A.S.K. 10 % (světlé výčepní; alk.. 4,6 %) , Admirál 12 % (světlý ležák; alk.: 5,1 %).

Červencové třebívlické Goethovy slavnosti v roce 1999 měly své výroční pivo s atraktivní etiketou pro sběratele. Na počest básníka Johanna Wolganga Goetha a jeho poslední lásky Ulriky von Levetzow, která žila na zámku v Třebívlicích, jej začal vařit pivovar pro malou obec na Litoměřicku. Ve 20.letech 19.stol. se Goethe s Ulrikou několikrát setkali během lázeňských pobytů v Karlových Varech, kde údajně Goethe (věkem již značně přes 70 let) požádal tehdy osmnáctiletou Ulriku o ruku. K velké nelibosti své matky Ulrika Goetha odmítla. Ulrika se narodila roku 1804. Jejím nevlastním otcem byl císařský ministr financí hrabě Klebelsberk. Zemřela nikdy neprována na svém zámku v Třebívlicích 13.11.1899. Šlo o
jediné pivo pojmenované po ženě. Chuť piva se podobala litoměřické čtrnáctce Konšel, která se vařila zpravidla při svátcích. Pivovar vyvezl goethovské pivo i do Německa, kde je Ulrika ještě populárnější než v Čechách. Sdružení přátel piva vyhlásilo pivo Baronka za nejchutnější třináctku roku 1999. Pivovar na konci roku 2000 ceny piva nezvedl, dokonce v polovině listopadu některé své produkty zlevnil. „Naposledy jsme zdražili v průměru asi o 5 % v červenci 2000. Teď podobný krok neplánujeme,“ řekla obchodní referentka pivovaru Jarmila Chmielovská. Dodala, že naopak osmi a desetistupňová piva zlevnili o čtvrtinu. Například světlou desítku prodávali v prosinci 2000 za necelých pět korun.

Vyvážená kvalita a vynikající specifická chuť, to byly charakteristické vlastnosti ryze přírodního nepasterizovaného piva, vyráběného pivovarem, které ocenila řada degustátorů při hodnoceních v posledních dvou letech. Zasloužila se o to především třináctistupňová Baronka. Pivovar se při prosazování své produkce na trhu, která byla rozložena do pěti druhů, snažil získat příznivce mezi Litoměřičany a pivaři z regionu. „Věřím, že tak jako se občané Litoměřic a dalších měst a obcí stávají stále silnějšími patrioty svého domova, tak si i vezmou za své produkty, které se zde vyrábějí. Vaření piva vždy patřilo k výsadám obce a místní občané na to byli také patřičně hrdí. V současné době, kdy vládne tvrdá konkurence a vydrží opravdu jen ti, kteří vyrábí kvalitně, s nižšími náklady a umí prodat, by tomu nemělo být jinak. Někdy stačí jen překonat konzervatismus a v klidu naše pivo ochutnat,“ řekl v dubnu 2001 obchodní náměstek ředitele Ing. Emil Orihel. Příležitostí k prezentaci výrobků bylo stále víc. V dubnu 2001 měli možnost ochutnat litoměřické pivo tisíce návštěvníků Tržnice Zahrady Čech nebo zákazníci nové restaurace pana Vaise u litoměřického koupaliště. Vyvrcholením jarní prezentace pivovaru byly Pivní slavnosti s bohatým programem, pořádané v prostorách pivovaru 16.června 2001. Při této akci bude také připomenuta návštěva pivovaru císařem Františkem Josefem I., od které v roce 2001 uplyne 100 let. Litoměřické přírodní pivo se od února 2001 vařilo v nově rekonstruované varně, což bylo srdce pivovaru a první stupínek k dalšímu zkvalitňování výroby, zejména trvanlivosti, stálosti a stability chuti pěnivého moku. Po varně příšly na řadu další investice do technologických zařízení, jako byla např. rekonstrukce filtračního zařízení piva. Pozornosti zákazníků by neměly uniknout výrazné etikety a nové kompaktní přepravky s výraznějším logem Korunního pivovaru, které se v roce 2001 objevily u obchodních partnerů. Na výrobu piva podle osvědčených a originálních receptů byly využívány vlastní kvalitní vodní zdroje, prvotřídní tuzemské slady a chmelové produkty ze žateckého a úštěckého chmele. Pivovarské slavnosti proběhly 16.června 2001 v duchu oslav stého výročí návštěvy Franze Josefa v prostorách pivovaru. Vedle kulturního programu byly připraveny různé soutěže s pivem: Pivovarský komín, Pivní terč, Pivní znalec, Pivní štafeta nebo Pivní sprint. Nejvýkonnějším pivním sportovcům pořadatelé například měřili pivní pupky – tedy obvod břicha, který narůstá vysokou spotřebou piva. Na tabuli vítězů se objevil například soutěžící Mühlfeit s mírou 137 cm nebo jen o pět centimetrů horší soutěžící s příznačným jménem Boubelík. Večer slavnostně návštěvníkům připil samotný císař. Prohlídku chladných zdí historického hradu trochu připomínala exkurze, při které desítky zájemců prošly se sládkem varnu, spilku a sklepení pivovaru, který právovareční měšťané založili už v 18. století. „Dosud tu uchováváme v depozitáři pohár, ze kterého císař pán pil,“ řekl sládek Miloš Baumruk, který působil i v roli průvodce. Sládek Baumruk vzal postupně skupinky návštěvníků na třičtvrtěhodinovou prohlídku, která kopírovala proces výroby piva. „Výroba trvá nejméně měsíc u slabších piv a ještě déle třeba u třináctky. Z toho tři týdny pobyde nápoj ve sklepech 14 metrů pod litoměřickou dlažbou,“ řekl Baumruk. Pivovar rozvážel nápoj v roce 2001 takřka výhradně poblíž pivovarského komína. „Soustředíme se hlavně na Litoměřicko,“ uvedl v červenci 2001 ředitel pivovaru Jan Novák. „Malinko prodáváme i do Karlových Varů, do Teplic nebo do České Lípy, ale to není příliš významné,“ dodal Novák. „Dokázali bychom vyrobit více piva, ale máme potíže s odbytem,“ uvedl Novák. „Naším hitem je třináctistupňová Baronka,“ upozornil Novák a dodal, že se ani toto pivo neprodává tolik. „Je přeci jen dražší. Stojí okolo patnácti korun,“ řekl. Novák doplnil, že jejich pivovar se na čas prosadil i v obchodním řetězci Ahold. „Cena, za kterou naše pivo prodávali, však byla tak nízká, že se nám to nevyplatilo,“ vysvětlil.

Se specialitou hodlal na německý trh vstoupit pivovar v roce 2002, chybělo již jen technické doladění linky na výrobu. Pivovar se dosud na německém trhu neprosadil. „V Německu jsme zkoušeli naše nové třináctistupňové pivo Baronka,“ řekl v lednu 2002 Miroslav Pleško. „Když se spojil lounský pivovar s ústeckým, svírá nás tento nový podnik ze dvou stran, ale jinak se asi moc nic nezmění. Některé hospody jsme vzali my jim a jiné oni nám,“ vyjádřil názor na sloučení Miroslav Pleško. Litoměřičtí točí své pivo pouze v hospodách v Ústeckém kraji a malé části středních Čech, nikam do zahraničí je zatím nevyváželi.

Po více než 280 letech své existence ukončil pivovar k 30. listopadu 2002 výrobu piva. Vedení pivovaru k tomu donutily trvající ekonomické problémy, za kterými v samotném důsledku stojí výrazný pokles výstavu. Výstav pivovaru výrazně klesal od roku 1992. Tehdy se pohyboval v úrovni 140 000 hl piva za rok. V roce 1994 byl výstav téměř poloviční. V roce 2001 dosahoval už jen 30 000 hl. Pokles byl znát i z průběhu odbytu roku 2002. Ředitel pivovaru Miroslav Pleško viděl důvody končícího provozu v několika faktech. „Příčinami jsou zastaralá technologie, trvalý pokles odbytu, silné konkurenční prostředí, vysoké fixní náklady, minimální regionální podpora a špatné hospodářské výsledky,“ uvedl Pleško. „Kdybychom pokračovali, tak na jaře skončíme v konkurzu,“ shrnul důvody. Od března 2002 vyvíjelo vedení pivovaru snahu prodat nebo pronajmout pivovar subjektu, který by zajistil odbyt piva. „Jednali jsme s přibližně dvaceti subjekty včetně okolních pivovarů a zahraničních společností, ale nikdo zájem neprojevil,“ řekl Miroslav Pleško. Podle bývalého ekonomického náměstka pivovaru Jiřího Škvora stála na počátku krachu nešťastná privatizace a nejasné majetkoprávní vztahy. Důvody ukončení provozu pivovaru vnímal obdobně jako současný ředitel. „Špatný přístup vlastníků, nesprávná technologie, neschopnost konkurence,“ shrnul příčiny Jiří Škvor. „Je překvapující, že pivovar dokázalo jeho vedení tak dlouho udržet funkční,“ dodal. Pivo se čepovalo jen v šedesáti hospodách. V minulosti se o vstup do pivovaru zajímala akciová společnost Drinks Union „Společnost Drinks Union do roku 2001 s pivovarem obchodně spolupracovala. V březnu 2002 nás oslovili noví majitelé pivovaru s nabídkou včlenění pivovaru do naší nápojové skupiny,“ uvedl předseda představenstva společnosti Drinks Union a. s. ing. Josef Vejlupek. Při jednáních obou stran v průběhu následujících tří měsíců bylo podle Vejlupka projednáváno několik variant vstupu Drinks Unionu do pivovaru, avšak jednání v červenci 2002 skončila vzhledem k rozdílným představám obou stran. Co si představit pod pojmem rozdílné představy obou stran, odmítl ing. Josef Vejlupek upřesnit s odvoláním na interní záležitosti společnosti. Ukončení výroby piva v Litoměřicích mrzelo i starostu Jiřího Landu. „Město s takovou tradicí ve výrobě piva by si udržení pivovaru zasloužilo. Podle mých informací je však téměř nemožné chod pivovaru zajistit,“ okomentoval celou záležitost Jiří Landa. Pivovar zaměstnával 35 lidi. „Budeme pracovat ještě do konce listopadu, všichni jsme už dostali výpovědi. V říjnu budeme expedovat poslední zásoby,“ potvrdila ekonomka pivovaru Jaroslava Jerichová. Pivovar ovládala prostřednictvím firmy Korunní pivovar s.r.o. pražská společnost Pekařství a.s..

Ukončením výroby piva v pivovaru není nadšena ani litoměřická radnice, která by už vzhledem k tradici pivovarnictví v Litoměřicích ráda funkčnost pivovaru zajistila. Podle starosty města Jiřího Landy je to však přetěžký úkol. „Řešili jsme i otázku možnosti vstupu města do společnosti Korunní pivovar a.s., ale dospěli jsme k názoru, že nynější situace na tuzemském trhu s pivem není malým pivovarům nakloněna a že by město nemělo možnost vstoupit na trh s obrovskou konkurencí,“ vysvětlil Jiří Landa záporné stanovisko radnice k možnosti převzetí pivovaru pod křídla města Litoměřice. Ten se odvolal i na nutnost obrovských investic do zařízení a vybavení podniku i přesto, že se zde v nedávné minulosti prováděly některé rekonstrukce částí výrobní linky. „Osobně jsem ale ještě od vedení pivovaru neobdržel konkrétní zprávu, ve které by stálo, že se s výrobou piva doopravdy skončí,“ říká litoměřický starosta. Přesto Landa tvrdí, že šance na udržení funkčního pivovaru je v současnosti minimální. „Signály, které poukazovaly na velké ekonomické potíže společnosti se objevovaly už dlouho, mě osobně to zase až tolik nepřekvapuje,“ doplnil v říjnu 2002 Jiří Landa.

Pivovaru klesl výstav za posledních deset let na méně než čtvrtinu produkce. Opět se tak zvýšily náklady na provoz pivovaru, ale snížila se stabilní kvalita jeho produktu. „Když se pivo vaří pod kapacitu varny, nejde jej udržet při stejné kvalitě,“ vysvětlil Miloš Baumruk, od roku 1994 sládek pivovaru Litoměřice. Pivovar byl stavěn na výstav 170 000 hl za rok. Většina produkce pivovaru se stala nevýdělečnou. Ve výstavu piva sudového stála na špičce jedenáctka, za ní pak dvanáctka, desítka a třináctka. V případě lahvového byla na prvním místě desítka, na dalších pak jedenáctka, dvanáctka a třináctka. Paradoxně jediná výrazně výdělečná byla právě poslední třináctka. Nulovou mez překračovala lehce do pozitiva také dvanáctka. Významných odběratelů měli v Litoměřicích pivovar pouze šest. Z toho byli ve čtyřech hostinských zařízeních zainteresováni. Pivovar neměl možnost zvedat cenu piva kvůli průmyslové konkurenci. Pivovar patřil mezi několik posledních podniků, kteří vyráběly přírodní nepasterizované pivo. Jeho životnost byla omezena. Například supermarketům se pak jeho odběr nevyplatil. Pivovar byl k ukončení provozu nucen. „V případě, že bychom
toto rozhodnutí neučinili, pivovar by se s nejvyšší pravděpodobností dostal do platební neschopnosti. Byly by ohroženy jak výplaty zaměstnanců, tak splatnosti ostatních pohledávek,“ uvedl současný ředitel pivovaru Miroslav Pleško. Už nyní mělo z původních 38 zaměstnanců v pivovaru práci jen zhruba polovina. Že byl bez modernizace pivovar ztracen, bylo některým ekonomům jasné už dříve. „Je to úděl všech malých pivovarů,“ řekl bývalý ekonomický náměstek pivovaru Jiří Škvor a dodal: „Lidé na odborných místech litoměřického pivovaru jsou schopní lidé. V rámci možností technologických i ekonomických dělají pro výrobu piva maximum, jako například sládek Miloš Baumruk. Je vidět, že jenom práce lidí nestačí.“ Promýšlelo se jak zřízení muzea, tak exkluzivní malovýroba. V obou případech se ukázalo takové využití pivovaru pouze šancí pro bohatého nadšence, nikoli výhodným obchodem.

Koncem léta 2003 projednalo zastupitelstvo města informaci o nabídce k  odkoupení objektu bývalého Korunního pivovaru v Litoměřicích. V současné době je soubor nemovitostí bez technologického zařízení k výrobě piva. Předloženy byly dvě nabídky. Zaprvé odkoupit jednotlivé objekty a nebo koupit celou akciovou společnost. V prvém případě by nákup samostatných objektů stál zhruba 55 milionů korun. Pokud by se kupoval celý pivovar, byla by cenová nabídka o polovinu nižší. Město Litoměřice má zájem o objekt bývalé lahvárny a o navazující pozemky za hradbami. Záměrem získání těchto prostor je jejich úprava a zpřístupnění občanům včetně hvězdárny, která je historickou památkou. Z tohoto důvodu zastupitelstvo města rozhodlo, aby příslušné orgány města jednaly o této nabídce. O konečném řešení se bude rozhodovat na některém dalším zastupitelstvu. V srpnu 2003 by dvůr pivovaru již vyklizen, spojovací potrubí mezi sklepy a varnou zlikvidováno, varna prázdná. Vše bylo důkladně rozřezáno a odvezeno do šrotu. Ležácké tanky a nádoby ve spilce dopadly stejně  – rozřezány na kusy a odvezeny do sběru, pivovar definitivně zemřel.

Město Litoměřice se rozhodlo dne 1.7.2004 za 14 mil. Kč koupit objekt bývalé lahvárny a přilehlých pozemků uzavřeného místního pivovaru. Budou zde vytvořeny nová parkovací místa. Vlastní budova pivovaru prodána nebyla. Jde sice o historicky cennou budovu, včetně sklepů, radní však nevěděli, jak by ji obec mohla smysluplně využít.

Výstav piva:
rok 1992: 140 000 hl
rok 1997: 47 535 hl
rok 1998: 35 956 hl
rok 1999: 30 703 hl
rok 2000: 40 090 hl
rok 2001: 30 000 hl