Putování po historických pivovarech Dolního Posázaví I.

Dolní Posázaví je oblast, kdy si „Zlatá řeka“ poté, co se rozloučila s Vysočinou, razí cestu Středočeskou pahorkatinou k západu, aby se u Davle spojila s Vltavou. Vytvořilo se tak nádherné údolí, plné lesnatých a skalnatých scenérií.

Střední Čechy v minulosti tvořilo množství malých panství, s vrchnostenskými sídly a hospodářskými dvory, v nichž většinou nechyběl pivovar.

Bohužel většina těchto drobných ručních provozů zanikla na konci 19. století pod konkurenčním tlakem nových průmyslových pivovarů (např. Benešov, Český Brod, Velké Popovice).

Díky našim předkům, kteří moudře vybudovali ve svazích nad řekou železnici, dopřejeme si kochat se krásou Posázaví z oken vlaku.

Za relikty pivovarské historie kraje se vydáme z Čerčan proti proudu Sázavy. Trať nás nejdříve zavede do malebného, turisty a chataři oblíbeného letoviska Chocerady.

Serpentýnami na opačném břehu vystoupáme nad údolí, k místní části Komorní Hrádek. Mineme zámek po pravé straně a přímo v zatáčce silnice stojí podlouhlá budova bývalého panského pivovaru.

Provoz byl vybudován v rámci poplužního dvora u zámku.
Na západním štítovém průčelí pivovaru, se dodnes zachoval autentický sgrafitový letopočet 1590, který nepochybně udává dobu stavby.

V polovině 18. století jeho výroba dosáhla až k 1 500 hektolitrů piva za rok. V roce 1873 se ve zdejší varně uvařilo bezmála 1 400 hektolitrů. Z uvedených čísel je ale zřejmé, že pivovar v Komorním Hrádku se nijak nevyvíjel a zůstával jako ruční provoz, směřující s rozvojem konkurence konce 19. století k zániku. K roku 1895 je při inventarizaci panského velkostatku konstatováno, že někdejší pivovar při zámku je již opuštěný.

Pokračujeme proti proudu řeky dále. Za dvěma zákrutami se údolí rozevře a přivítá nás město Sázava.
Kdo by neznal zdejší benediktinský klášter založený v 11. století. Mniši zde jistě vařili pivo odpradávna.

Písemně je však pivovar poprvé zmiňován k roku 1638. Areál byl tehdy po odchodu řádu ve světských rukou a pivo se tu nevařilo. Benediktýni se sem vrátili v roce 1663 a pivovar byl opět zprovozněn. V polovině 18. století byl výstav jen kolem 900 hektolitrů za rok.

Po zrušení kláštera v roce 1785 podnik fungoval jako panský pivovar. Před první světovou válkou dosáhla produkce svého ročního maxima – 1 700 hektolitrů. Ač zůstal provoz bez modernizace (kromě hvozdu) jako ruční, je s podivem že se zde vařilo pivo až do konce dvacátých let 20. století.

Zbytek budov s komínem sladovny stojí pod klášterním návrším přímo na pravém břehu Sázavy.

Za stanicí Ledečko se nachází druhý nejdelší tunel na posázavské trati. Byl pojmenován Ratajský II a vyúsťuje romanticky přímo na ocelový most přes řeku, za nímž se trať dělí na posázavskou dráhu do Světlé nad Sázavou a lokálku do Kolína.

Vystupujeme v zastávce Rataje nad Sázavou, jež je umístěna uprostřed železniční křižovatky dvou jednokolejek. Přehlédneme čilý ruch u věhlasného vodáckého kempu a vyrazíme k centru historického městyse. Rataje byly postaveny na ostrohu nad řekou a v minulosti se chlubily neobvykle dvěma hrady.

Nad kouzelným ratajským náměstím stojí v kopci zámek, přestavěný z tzv. horního hradu kolem roku 1675. A právě v předhradí vybudovali Malešičtí z Černošic v rámci hospodářského dvora v renesančním slohu pivovar.

Posledním majitelem byl rod Liechtensteinů, nicméně vaření ratajského piva bylo převážně v režii nájemců.
Výstav v úspěšných letech přeskakoval dvoutisícovou hranici.

Ruční pivovarský provoz ukončil výrobu po požáru kolem roku 1890.

Ve zbývajících budovách pivovaru v dobách socialismu fungovalo kino.
Sklepní prostory se začaly obnovovat již v šedesátých letech 20.století, kdy tu měl vzniknout klub mládeže, ale nakonec se práce zastavily. Členové sdružení se v roce 2008 rozhodli atmosféry pivovarských sklepů využít pro pořádání kulturních akcí.

Poté zde byl provozován hudební klub. V roce 2022 bez většího využití.

Pokračování příště….

Zdroje:
Jákl, P. 2005: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl, Praha.
www.kutnohorsky.denik.cz/zpravy_region/kh_pivovar20080805.html