
Akciový pivovar Prostějov
![]() |
|
Historie:
Tradice prostějovského pivovarnictví sahá až do 14.století, kdy na prostějovském rynku vařilo a šenkovalo pivo 31 krčemních domů. Do oku 1633 to již bylo 69 právovárečných domů. Správou města bylo dbáno na to, aby se všude vařilo pivo stejné kvality. Právo vařit a čepovat pivo bylo výsadou měšťanů, vlastnících výsadní domy na náměstí. Jedním z nejstarších dochovaných krčemních domů je hostinec U černého orla, později hostinec Pod žudrem, který v roce 1499 získal výsadní právo vařit a čepovat pivo. Pivovar prošel od svého založení mnoha změnami, týkající se vlastníků i svého názvu. V roce 1944 byl pivovar uzavřen. Provoz byl obnoven až v roce 1946 zásluhou zaměstnanců pivovaru, kterým se podařilo doplnit zařízení ztracené během odstávky. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn „Akciový pivovar v Prostějově“, Prostějov (akciová společnost). názvy prostějovských piv před rokem 1990: Jihomoravské pivovary n.p. byly v roce 1989 přeměněny na Pivovary s.p. Brno. K 1.lednu 1991 vystoupil pivovar se svazku Pivovarů Brno s.p.. Byl založen samostatný podnik Pivovar Prostějov s.p., který byl 1.května 1992 transformován na akciovou společnost Pivovar Prostějov a.s.. Modernizace výrobního zařízení pokračovala i v tomto období. Pivovar byl vybaven moderním chladícím systémem, rozvodem CO2, výkonnou filtrační jednotkou, stáčecím a plnícím zařízením na stáčení piva do lahví, včetně tunelového pasterizačního zařízení. Pivovar své pivo v 90.letech prodával pod názvem Ječmínek, což bylo odvozeno od moravského krále Ječmínka, který podle Starých pověstí českých pobýval na chropyňském zámku a byl patronem všech sládků. sortiment piva před uzavřením Výstav pivovaru v roce 1994 byl kolem 100 000 hl. Export činil 20 % produkce a směřoval do Ruska, Kazachstánu, Azerbajdžánu, Rumunska, Polska, Maďarska a na Ukrajinu. Pivovar Prostějov vznikl privatizací bývalého státního podniku. Ačkoli kapacita pivovaru umožňovala produkovat 180 tisíc hl piva ročně, zařadila se firma mezi malé pivovary. V roce 1994 navařila jen 68 000 a v roce 1995 již jen 53 000 hl piva. Podnik zásoboval zejména Prostějovsko, ale část produkce vyvážel například i na Slovensko, Ukrajinu, do Švédska a do Polska. V roce 1995 vyráběl pivovar sedm druhů piv – světlou 10 %, 11 %, 12 % a 14 %, dia světlé i tmavé a nealkoholické. Hrozba konkursu visela nad pivovarem již od května 1997. Tehdy návrh na prohlášení konkursu podala společnost Termoservis. Majoritním vlastníkem pivovaru, zatíženého 90miliónovým dluhem se v září 1998 stal podnikatel Jiří Petr, který se rozhodl, že tradiční výrobu prostějovského Ječmínka obnoví. Na počátku roku 1999 začal jednat se zahraničním investorem, jenž by podnik zachránil. Pivovar doplatil nejen na špatné hospodaření, které firmě přineslo milionové dluhy u bank a dodavatelů, ale i na ztrátu dobré pověsti. Minulý management potřeboval peníze, a tak pivo pustil na trh o dva až tři týdny dříve, než měl. Nebylo pak dobré a zákazníci se od pivovaru odvrátili. „Tady se točilo prostějovské pivo snad osmdesát let, prostě od té doby, co hospoda otevřela. V roce 1998 se však hodně zkazilo, a tak jsme přešli na jinou značku. To víte, jak lidi jednou zklamete, těžko je přesvědčíte, že to bude lepší,“ mínila servírka z prostějovského hostince V chaloupce. Ostatní hostinští, kteří dříve také čepovali Ječmínka, jí dávali za pravdu. Ačkoli ředitel pivovaru Petr doufal, že se mu časem podaří získat bývalé odběratele zpět, v Prostějově se už žádná hospoda k Ječmínku nevrátila. „To by muselo být opravdu dobré pivo, abychom to udělali. Bylo nás hodně, kteří jsme brali prostějovské pivo, ale od zdejšího pivovaru jsme nikdy nic navíc nedostali. Před časem jsme přešli na Braník a máme jejich firemní podtácky, účtenky, pípu a spravili nám chlazení,“ vypočítala výhody nové značky hostinská z hospody U Rybáře, která z obavy, že ji přijdou z prostějovského pivovaru vynadat, odmítla zveřejnit jméno. Ředitel pivovaru však tvrdil něco jiného: „Ještě nedávno jsme pro jednu hospodu ručně stáčeli sudy, abychom jí vyhověli. Když jsme pak objížděli bývalé odběratele, abychom je přesvědčili, že prostějovskému pivu vrátíme kvalitu, netvářili se vyloženě odmítavě.“ Práce v podniku, v němž zůstala zhruba ze sedmi desítek zaměstnanců jen hrstka věrných, kteří vzali za vděk šedesátiprocentní mzdou, byla značně omezena. Řádně nefungovala elektřina, v provozu byl pouze jediný telefon. Přesto pivovar na počátku roku 1999 navařil desetistupňového a dvanáctistupňového piva za jeden a půl milionu korun. Před branou podniku se pak objevila cedule s nápisem Ochutnávka a prodej piva. Zájem však nebyl v prvních dnech moc velký. „Pokud vím, dnes se prodaly jen dvě půllitrové láhve. Nejspíš je potřeba, aby se to pořádně rozkřiklo,“ mínila jedna z pracovnic pivovaru. Nový ředitel je však byl připraven i na variantu, že si zdejší zákazníky již nenakloní. „Pokud dohoda se zahraničním partnerem klapne, budeme mít zajištěno také odbytiště,“ naznačil Petr. |