Severočeský akciový pivovar v Bohušovicích nad Ohří

Město Bohušovice naleznete na levém břehu řeky Ohře, nedaleko Lovosic a Terezína. Území dnešního města bylo osídleno již v době kamenné, což dokazuje několik archeologických nálezů. Kromě toho byly na území Bohušovic objeveny pozůstatky slovanského osídlení datované do 6. století.

První písemná zmínka o obci Bohušovice je z roku 1057, v tomto období byla majetkem kláštera v Doksanech. Dne 8.prosince 1436 se stalo majitelem obce město Litoměřice, v roce 1460 byl majitelem města a tím i Bohušovic Vilém z Kounic. Od Kouniců získali Bohušovice Kaplířové ze Sulejovic a ti pak byli nuceni obec vrátit po několika soudních sporech doksanskému klášteru. Později měly různé části obce i různé majitele. Po třicetileté válce z celé obce zbyla jen hromada sutin.

Příchod průmyslového rozvoje do nevelké zemědělské obce je spojován se zprovozněním železniční trati Praha – Lovosice – Ústí nad Labem. Poprvé do bohušovické stanice vjel vlak dne 1. června roku1850. Přínosem pro rozkvět obce bylo bezesporu i spojení silničním mostem s pravým břehem řeky Ohře. V obci bylo rychle postaveno hned několik potravinářských podniků – například parní mlékárna, cukrovar. V roce 1880 bylo v obci již 114 domů a 1130 obyvatel.

Bohušovice byly povýšeny poprvé na město dne 30.března 1920, v období druhé světové války statut města ztratily a v roce 1998 opět získaly. Do Bohušovic vede z města Terezín železniční vlečka, v době druhé světové války sloužila k rozdělení a dalšímu přesunu vězňů.

Podnět k vybudování pivovaru v Bohušovicích uzřel světlo světa někdy na konci 90.let 19.století. Několik českých podnikatelů z regionu přišlo s nápadem vybudovat moderní průmyslový pivovarský podnik. Ekonomicky rostoucí kraj nabízel vhodná odbytiště, stejně jako početná vojenská posádka terezínské pevnosti.

V roce 1898 se již objevil konkrétní projekt pivovaru. Realizováním projektu se chopil místní stavitel Karel Hervíř – Technická a stavební kancelář. Pivovar byl vystaven v jižní části obce, ve výhodné poloze v těsném sousedství nádraží. Technologické provozy byly účelně seskupeny vedle sebe podél trati. Kotelna a strojovna, na ní navazovala varna a chmelárna, na konci pak sklepy a spilka. Vlevo u vjezdu stojí administrativní budova, nádvoří obklopovaly provozní budovy – bednárna, požahovna, stáje, garáže, dílny a budova lednice. V pivovaru chyběla sladovna.

Charakteristické pro bohušovický pivovar bylo obrovské půlkruhové okno ve štítě budovy chladného hospodářství, které je členěné svisle na pět dílů vyplněných žaluziemi umožňujících větrání v prostoru chladnice. Jde o architektonicky velice nevšední prvek naprosto originální mezi českými pivovarskými stavbami.

Už jen na starých pohlednicích můžeme obdivovat zdobený hřebenový větrák v sedlové střeše nad prostorem štoků.

Blok chladného hospodářství je ojedinělou ukázkou projevu dobové estetiky na stavbě výrobního charakteru. Secese se zde projevila ornamentální výzdobou fasád, tvary oken zakončenými oblouky a kovovými uměleckými doplňky.

Budovy bohušovického pivovaru jsou vzpomínkou na dobu, kdy se veskrze účelové výrobní provozy ještě dokázaly vyprojektovat a postavit jako oku lahodící stavby. Projektant při vzniku bohušovického pivovaru kladl nezvykle velký důraz na honosnost. Budovy se tak staly krásnou a dominantní stavbou pro široké okolí.

Oficiální název podniku zněl „První severočeský akcijní pivovar – Erste Nordböhmische Actien-Brauerei in Bauschowitz“. V lednu 1900 byla budova dokončena a první zkušební várka proběhla dne 8.února 1900. Dne 3.června 1900 byl pivovar slavnostně vysvěcen a otevřen a už ve tomtéž roce získal za svůj chmelový mok zlatou medaili na Hospodářské výstavě v Praze. První pivo v Bohušovicích uvařil sládek František Kloz, který zde působil pět let. V hospodářském roce 1901/02 bylo vystaveno slušných 23 951 hektolitrů piva.

Akciová společnost se jednou ročně scházela na valné hromadě, jedna z největších se konala v roce 1940, které se účastnilo 276 akcionářů. Základní jistina společnosti byla ve výši 400 000 korun (tedy 1 000 akcií s hodnotou po 400 korunách). Tato jistina byla postupně zvedána až na 1 200 000 korun v roce 1940. K největším akcionářům s počtem akcií mezi 51 až 62 kusy patřili Karel Křesťan a Bohdan Kadlec z Libochovic a Antonín Záveský z Brozan.

V roce 1914 měl pivovar 34 zaměstnanců, o deset let později jejich počet klesl na 26. V období let 1946 až 1948 v provozu pracovalo 17-20 zaměstnanců. Období do první světové války bylo pro bohušovický podnik nejúspěšnější. Výroba se pohybovala v rozmezí 22 – 29 000 hl chmelového moku ročně, rekordní byl výstav v hospodářském roce 1912/13, kdy se uvařilo a prodalo 29 600 hl piva. Později již pivovar nepřesahl hranici výstavu 20 000 hektolitrů za rok, výroba se pohybovala v průměru kolem 14 000 hektolitrů.

Odběratelé piva byli samozřejmě v blízkém okolí, v Roudnici nad Labem byl koncesovaný hostinec již od roku 1903. Na Litoměřicku mohli bohušovické pivo ochutnat v Lovosicích, Chodoulicích nebo přímo v Litoměřicích. Pivo se vozilo i do Předlic (dnes čtvrt města Ústí nad Labem). V letech druhé světové války bohušovické pivo odebírala německá posádka Terezína zvaná SS Lagerkomando. Po osvobození pila mok z Bohušovic Rudá armáda. Do Terezína se pivo vozilo i po založení zdejšího internačního tábora pro Němce. Tehdy už pivo pili opět čeští vojáci.

Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn „První severočeský akcijní pivovar v Bohušovicích“, Bohušovice nad Ohří (akciová společnost). Poté byl provoz součástí uskupení s názvem Krušnohorské pivovary, n.p. a v letech 1948-1952 potom Litoměřicko-ústecké pivovary, n.p. .

Padesátá léta přinesla mj. trend koncentrace výroby i do pivovarnictví. Do malých pivovarů v menších sídlech přestal stát investovat a postupně je po celém Československu uzavíral. Region byl potom zásobován centrálně pivem z větších pivovarů, zejména v okresních městech. V roce 1952 byly provozy bohušovického pivovaru v souladu s tehdejším centrálním rozhodnutím uzavřeny. Objekty pak převzaly Severočeské drůbežářské závody Příšovice a požívaly je jako skladové prostory. V 90.letech objekty několikrát změnily majitele a byly využívány k různým podnikatelským účelům, například i k pěstování žampiónů. Budovy se dodnes zachovaly v téměř nezměněné podobě, jejich stav je však velmi špatný a investice do údržby se jeví jako nezbytnou.

Na jaře 2009 byl pivovarský areál k proději za cenu 3 220 000 Kč.

Prameny:
Stavební kniha 2007
Pivo lepších časů – Epos o založení pivovaru v Bohušovicích nad Ohří (Václav Houfek)

Snímky: Martin Krupička