Minipivovar Vendelín Liberec

   fotogalerie

adresa: Lukášovská 43, 460 16 Liberec 15

www.pivovarvendelin.cz

e-mail:

Na čepu a v prodeji bylo:

• V červenci 2022 na čepu Vendelín světlý ležák.
• V říjnu 2021 v provozu.

Starší info:
Přišel o práci v pivovaru, tak si postavil svůj vlastní. Vendelín Krkoška z Liberce v něm stáčel od konce roku 1999 každý den sto litrů kvasnicového piva. Brali je od něho první zvědaví hospodští z okolí, chodili na ně kamarádi. Dal na jejich radu a pojmenoval ho po sobě: Vendelín. „Když Pražské pivovary zavřely vratislavický pivovar, nevěděl jsem, jak se budu živit,“ vzpomínal Krkoška. „Šel jsem tenkrát na šichtu jako vždycky, ale dovnitř nás už nepustili. Ve Vratislavicích jsem pracoval 32 let, nejvíc jako vařič piva. Nic jiného neumím, a tak jsem zůstal nezaměstnaný.“ Krkoškův pivovar není větší než panelákový byt a vznikl ze staré kůlny. Sklípek, kde pivo zhruba měsíc leží, stál hned vedle. Mladinovou pánev, rmutovací pánev i dvě scezovací pánve si Krkoška vyrobil sám – stejně jako ostatní zařízení. „Kdybych si pivovar objednal u firmy, tak bych za ten nejmenší zaplatil tři a půl milionu. Když jsem ale všechno zvládnul sám, vyšlo mě to mnohem levněji.“ „Všechna řemesla tady zastávám já. Jsem nejen vařič, ale taky sládek, štokař, spilečný, sklepák nebo tankomyč.“ Vstával mezi čtvrtou a pátou ráno a v pivovaru trávil osm až deset hodin. Za nějaký čas by rád zvládl i dvě várky, ale měl malý sklep. „Ještě pořád se učím, jak tady s pivem naložit co nejlíp. Mám v pivovaru třeba šestnáct ventilů a nesmím si je poplést. Jednou jsem zapomněl jeden zavřít a celá várka vytekla.“ Krkoška nejvíc dělal dvanáctku. Vymyslel soutěž: kdo jich vypije dvacet, nemusí nic platit. „Ale ještě nikdo to nezvládl. Chlap jako hora si dal dvanáct půllitrů, jenže vyšel ven z domu a už se koulel.“ Se ziskem, který mu živnost přinesla, si Krkoška hlavu neláme. Padesátilitrový sud dával po 700 korunách. „Určitě si vydělám víc než ve Vratislavicích. Tam byly směšné platy. Ale hlavně – u sebe na zahradě jsem svým pánem, už nikam nepospíchám.“
„Udělal jsem si ho sám,“ ukazoval Vendelín Krkoška s pýchou na změť trubek a nádoby z nerezových plechů. „Přišel mě asi na sto tisíc, práci samozřejmě nepočítám. Úsměv Vendelína Krkošky je jako vystřižený z Hrabalových Postřižin. Moudrý muž s láskou plnil svá poslání – vařil pro lidi dobré pivo. „Dělám ho postaru,“ řekl pan Krkoška hrdě. „Všechno, jak má být: chmel ze Žatce, slad z Jablonce, kvasnice z Budějovic a voda ze studánky na zahradě.“ Lahodný mok vzniká vařením na přímém ohni, to je další kuriozita. „Stejně se u nás vaří už jen Prazdroj,“ řekl Vendelín Krkoška a přiložil polínko pod kotel. „To jsem si dal, než jsem se naučil správně topit. Jednou jsem tam šoupl o poleno víc a celá várka vyletěla z kotle.“ Jak silné je Krkoškovo pivo? „Neměřím to přesně, jen odhaduji, že kolem dvanácti stupňů,“ řekl. Pro sebe a kamarády dělám na chuť i něco lepšího, pivo o trochu silnější. Scházíme se tu večer na mariáš a někdy skončíme až k ránu.“ Jak se trpasličí pivovar zamlouvá hygienikům? „Oznámil jsem jim samozřejmě, že začínám vařit pivo,“ vysvětlil Krkoška. „Do čtrnácti dnů tu byl takový muž s kufříčkem a vše důkladně prohlédl. Moc se divil, že tak malý pivovar v životě neviděl. S hygienou byl ale spokojen.“ Vendelín Krkoška byl zatím sám sobě ředitelem i jediným zaměstnancem. „Nikoho z rodiny k tomu ještě nepouštím, musejí se napřed naučit pivu rozumět,“ řekl. Kdoví, třeba čtyřiadvacetiletý syn Václav firmu jednou převezme….“ Co říká manželovu pivovaru Dáša Krkošková (45)? „Přece nepůjde do fabriky, když celý život vařil pivo. Já mám poslední léta velkou smůlu: kam přijdu, tam to krachne. Naposledy jsem dělala ve výrobně lahůdek, ale teď jsem už zase nezaměstnaná.“ Vendelín Krkoška měl ovšem budoucnost pro svou ženu nalinkovanou. „Jestli se kšeft trošku hne, zřídím na zahrádce výdejnu piva. Zatím ho jen dodávám v sudech do hospod anebo točím sousedům, když přijdou s bandaskou. Takhle by Dáša měla práci, a přitom by byla skoro doma.“ Na svém podnik pan Krkoška nehodlal zbohatnout. „Vydělám ale rozhodně víc než ve Vratislavicích,“ řekl v únoru 2000. „Kolik piva uvařím? Přesně to nemám spočítané, pár hektolitrů. Kapacita pivovaru je sto litrů v jedné várce, půllitr prodávám za nějakých šest až sedm korun. Časem se chci na ceny podívat a propočítat, za kolik bych měl prodávat. Ještě jsem na to ovšem neměl kdy, vstávám ráno ve čtyři a v pivovaru trávím deset hodin. Dal jsem si tam i televizi, jenže stejně pouštějí samé voloviny.“ Na své poctivé pivo byl Vendelín Krkoška právem pyšný. Moje pivo by mělo být na recept: je nefiltrované kvasnicové, plné vitamínu B a zdraví. Žádna pasterizace jako u jiných piv tu nepřichází v úvahu! Tohle pivo je živé – čím starší, tím lepší. Když leží 40 dnů, má teprve ten správný říz.“ Před svým pivovárkem Krkoška upravil předzahrádku, aby bylo kde vydávat jeho mok. „Atrakci z toho dělat nebudu, jen tak pro známé a kolemjdoucí,“ řekl. „Ale přijďte v létě, to už budu mít na střeše půllitr ze starého sudu s plechovou pěnou…“ Krkoškovo hutné pivo milého vzhledu a silné chuti již přivítali hosté několika restaurací. „Když ho srovnáte s vodovými pasterizovanými pivy německého typu, které dnes vaří všechny ostatní naše pivovary, tak není o čem mluvit,“ pomlaskávali spokojení štamgasti z hospůdky U Švéda ve Vratislavicích nad Nisou. Tam už Krkoškův světlý ležák, nazvaný po svém tvůrci Vendelín, vyhrál na celé čáře. „Chlapi se na něj scházejí ze širokého okolí,“ tvrdil majitel pohostinství.
Majitel nejmenšího pivovaru v ČR Vendelín Krkoška začal vyrábět pivo Vendelín v Hondurasu. Podle dohody s dvojicí majitelů hotelového komplexu postavil a zprovoznil obdobný pivovar na jednom z ostrovů v Karibském moři. Zakázka počítala s dodávkou pivovaru jehož denní výstav nepřesáhne tři hektolitry. Veškerá produkce jedenáctistupňového kvasnicového ležáku byla určena pro přímou spotřebu mezi hotelovými hosty a rekreanty z okolí. Technologie pivovaru byla umístěna do podzemí. Podle projektové dokumentace byl výčep pod otevřenou stylovou konstrukcí v blízkosti pláže. Krkoška už většinu dílů nového pivovaru vyrobil. V Hondurasu podle smlouvy začal vařit pivo do konce října 2001. Podrobnosti k hodnotě zakázky nesdělil, pouze připoustil, že nepřesáhne pět miliónů korun.
Na letadlo z jihoamerického Hondurasu čekal majitel pivovaru v Harcově Vendelín Krkoška. V červnu 2001 k němu přiletěli dva majitelé tamního hotelu a domluvili s ním podrobnosti o stavbě podobného pivovaru. „Dozvěděli se o mně v novinách. Přijeli ke mně, ochutnali moje kvasnicové pivo a chtěli, abych jim tam rozjel hotelový soukromý pivovar,“ řekl Krkoška. „Při první ochutnávce sousedé a kamarádi prohlásili, že se pivo bude jmenovat po mně Vendelín. Zákazníci si ho chválí, hodnotí jeho říz a oceňují že správně kroužkuje. A hlavně je zdravé, protože není pasterované a zůstanou v něm všechny živiny. Jsem přesvědčen, že bude chutnat i v Hondurasu. Docela se těším, až v té daleké cizině uslyším, že Vendelín je OK,“ tvrdil Krkoška a díval se při tom na nebe. Jeho noví partneři z Hondurasu prý musí přiletět každou chvíli. „Volali a ptali se, kde tady mohou s malým soukromým letadlem přistát. Varoval jsem je, že jsou tady samé stromy a žádná pořádná plocha. Tvrdili, že jim stačí jen menší louka. Doufám, že si to rozmyslí a vyberou si legální letiště. Nechtěl bych přijít o zajímavý kšeft. Zrací nerezové tanky, kotle a další technologii jsem jim už koupil. Na podzim bychom to tam mohli rozjet. Počítáme asi z trojnásobně vyšší kapacitou než má můj pivovárek,“ řekl v červnu 2001 Krkoška. Minipivovar měl stát na Roatánu a měl se jmenovat Bay Islands Brewery. Otevřen byl na jaře 2003.
Ceny, které každoročně udělovalo Sdružení přátel piva, dne 6.12.2001 v Praze převzal i Rodinný pivovar Vendelína Krkošky. Ocenění bylo za kvasnicové pivo Vendelín. Majitel v roce 2001 denně uvařil asi sto litrů jedenáctistupňového kvasnicového ležáku. Nejmenší pivovar v Čechách měl ale své stálé odběratele v restauracích celého Libereckého kraje. „Asi dostanu medaili za odvahu,“ řekl Krkoška.
Cena piva v místě v červenci 2003 byla 19,- Kč za 0,5 l.
Vendelín Krkoška pomohl se stavbou podobné miniatury na honduraském ostrově Roatan. České pivo tam ostrované ochutnali poprvé a podle průzkumu jim zachutnalo. „Na Roatanu mohli koupit jen honduraské pivo v plechovkách. Byl to hodně zvláštní zelený nápoj a po pivu vůbec nechutnal,“ otřásl se v březnu 2004 Krkoška. „Moje stavba pivovaru na koleně zaujala čechoamerického malíře Jiřího Mášku. Převzal technologii a první český pivovar na Roatanu zkolaudujeme už na jaře 2004,“předeslal Krkoška. Jedna várka pivovaru Vendelín v Harcově obnášela jeden hektolitr a za rok uvařil asi 150 hektolitrů. „Na Roatanu počítáme s vyšší produkcí, deseti hektolitry denně. Pořád to ale bude miniaturní pivovar, zhotovený jen kutilskými prostředky,“objasnil Krkoška. Dodal, že ostrovanům nabídnou dva druhy piva, standardní kvasnicový ležák a luxusní patnáctistupňový mok pro znalce. „Českobudějovický emigrant a malíř Jiří Máška byl první realizátor pivovárku v exotické zemi. Mezitím se ozvali další pivovarníci z USA, afrických států, Švédska a Řecka. Všichni byli původem z Čech a ohlásili se na konzultace,“ podotkl pivovarník. Připustil, že kutilský pivovar se spotřebou jen v místě výroby stačil k uživení rodiny, ale nikoliv ke zbohatnutí.
Vendelín Krkoška v průběhu roku 2004 vařil občasné várky polotmavého ležáku. Zásoboval 2 hospody v okolí.
V roce 2005 vařil majitel a sládek v jedné osobě nefiltrovanou světlou nebo polotmavou dvanáctku a příležitostně i vícestupňový speciál.
V květnu 2005 minipivovar vařil stále nefiltrované světlé nebo polotmavé pivo. K dostání bylo přímo na místě 0,5 l za 14 Kč. Pro sběratele byla k dispozici pouze sklenice v ceně 100 Kč.
Proslulý britský list The Times doporučil svým čtenářů, aby navštívili Liberec a především místní pivovar Vendelín. Timesy zařadily malý pivovar a jeho pivo Vendelín na čtvrté místo nejlepších piv v Česku. „Výsledný elixír na začátku voní po meruňkách, je extrémně málo nasycený a cukernatý, na konci chutná po ovoci,“ tvrdil o Vendelínovi autor článku v The Times, kterým je Ewan Rail, autor knihy Good Beer Guide Prague And Czech Republic. Vendelín Krkoška, majitel minipivovaru Vendelín, v létě 2008 řekl, že anglické doporučení se musí brát s rezervou. „Tady u nás je 121 pivovarů a všichni děláme dobré pivo. V Anglii to tak není a oni jsou proto z našeho piva hned vyplašení,“ řekl Krkoška. Potvrdil ale, že jeho pivo je v zahraničí hodně známé. „Jezdí k nám hodně lidí z USA i Anglie.“ Pivo Vendelín, i když pod jiným názvem, měli i v Hondurasu. Vendelín Krkoška totiž pro tamní pivovar, budovaný podle vzoru toho libereckého, připravil technologii a zacvičil tu sládka. „Mají dobré pivo, běží jim to tam dobře,“ pochvaloval si. „O našem pivu ale moc nevědí. Oni nevědí, kde je Česko, natož Liberec.“
Přímo na místě se v říjnu 2009 točilo pivo vendelín za 20 Kč.
V dubnu 2010 byl v minipivovaru nabízen tradiční světlý ležák 12° za 21 Kč.
V červenci 2010 byly k minipivovaru k ochutnání světlá dvanáctka a polotmavá dvanáctka.
Na počátku června 2012 v nabídce: Vendelín 12° polotmavé (0,5 l za 21 Kč).
Harcovský Vendelín zatím doplácel na příliš malou chladicí místnost, kde sudy dozrávaly. „Můžeme dělat jen dva sudy piva denně, což hlavně v létě nestačí, a musíme bohužel odmítat zákazníky. Zájem by byl možná až o deset sudů,“ konstatoval v červenci 2013 Václav Krkoška, syn zakladatele minipivovaru Vendelína Krkošky. „Novou chladící místnost bychom rádi vybudovali co nejdříve,“ uvedl. Vendelína v roce 2013 nabízel penzion Heidi v Jizerských horách. „Rád prodávám české věci,“ vysvětlil majitel penzionu David Charypar. „Lidi si na Vendelína zvykli a někteří z nich si k nám za ním jezdí. Točím ho tady společně s Budvarem.“ (zdroj: liberec.idnes.cz)
V květnu 2013 na čepu stále světlý ležák Vendelín 12° (0,5 l za 22 Kč).

Výstav piva:
rok 2005: 150 hl