Neobvyklé osudy zaniklých pivovarů – Dolní Kralovice

Budovy některých zaniklých pivovarů jsou ozdobou měst či vesnic, po jiných zbyly jen sladovny nebo různé provozní budovy, památkou na jiné jsou pouze podzemní sklepní prostory. Nejsmutnější je vzpomínka na ty, které z povrchu země zmizely zcela a navždy.
První velká vlna uzavírání pivovarů v českých krajích přišla na konci 19.století a souvisela s rostoucím počtem nových moderních průmyslových provozů. Staré drobné panské či měšťanské pivovárky, založené ještě povětšinou na ruční práci, nemohly v konkurenci uspět, odbyt jim již nezaručovala žádná privilegia.

První světová válka také řádně snížila počty pivovarů. Poválečnou ekonomiku, nevyjímaje pivovarnictví, pak záhy zabrzdila a srazila dolů hospodářská krize. Krátkou prvorepublikovou konjunkturu vystřídalo protektorátní válečné hospodářství.

Pivovary, které přežily hrůzy prvních čtyř desetiletí 20.století, pak čekalo centralizační běsnění KSČ řízeného hospodářství.

V polovině 19.století bylo v Čechách činných asi 1 000 pivovarů, na přelomu století se jejich počet snížil zhruba o třista. V roce 1945 existovalo na území tehdejšího Československa celkem 252 činných pivovarů, v roce 1990 již vařilo jen 71 provozů.

Budovy některých zaniklých pivovarů jsou ozdobou měst či vesnic, po jiných zbyly jen sladovny nebo jiné provozní budovy, památkou na jiné jsou jen sklepní prostory v zemi. Nejsmutnější je vzpomínka na ty, které z povrchu země zmizely zcela a navždy.

Příběh vrchnostenského pivovaru v Dolních Kralovicích

Panský podnik byl postaven v roce 1757. To bylo v době, kdy se obec stala střediskem panství. Vrchnost zavážela svým pivem hostince ve svých poddanských vsích.

O historii pivovárku se více dočtete v knize Pavla Jákla Encyklopedie Pivovarů Čech, Moravy a Slezska – I.díl Střední Čechy.

Dvacáté století dolnokralovický pivovar přivítal ve vlastnictví knížat Auerspergů, kteří ho úspěšně spravovali až do, pro mnohou šlechtu nevydařeného, roku 1945. Budovy stávaly hned vedle zámku, na návrší nad řekou Želivkou. Romantické místo dokládá stará pohlednice.

Dle Pavla Jákla byl provoz vcelku moderně vybaven. V prvním desetiletí 20.století se ročně uvařilo až 10 000 hektolitrů chmelového moku, posléze tuto hranici pivovárek již jen atakoval. (Zbyněk Likovský: Pivovary československého území 1901-1950) Pivo se čepovalo zejména v okolí, tedy v hospůdkách Dolnokralovického soudního okresu a prý mělo svůj věhlas.

Pivovar přečkal obě světové války a kupodivu i vlnu centrálně řízené likvidace malých pivovarů po roce 1948.

Stát po osvobození Auerspergům z důvodu kolaborace s fašisty majetek včetně pivovaru zabavil. Po dvouleté národní správě se provoz stal součástí uskupení Horácké pivovary n.p. a od roku 1953 pak spadal pod národní podnik Havlíčkobrodské pivovary. Technologie však zastarávala, investice do malých pivovárků tenkráte neměly u socialistických plánovačů prioritu. Malý pivovárek byl uzavřen v roce 1957. Výsměchem osudu toho roku slavil dvousetleté narozeniny.

V roce 1963 bylo vládou schváleno rozhodnutí o výstavbě velké vodárenské nádrže na řece Želivce, jejíž stavba byla zahájena v roce 1965. Tím bylo také rozhodnuto o likvidaci celých původních Dolních Kralovic. Bourání obce začalo roku 1968. Od roku 1972 začalo pozvolné napouštění přehrady. Většina budov byla demolována v letech 1972 – 1974. Železniční trať byla ukončena v Trhovém Štěpánově. Přehrada byla úplně dokončena v roce 1976. Vodní zdroj Želivka je nejvýznamnější zdroj pitné vody pro Prahu a okolí.

Vlastní budovy pivovaru byly zbourány v roce 1970.

Možná ještě žijí pamětníci, kteří měli možnost ochutnat kralovické pivo. Snad žijí v nových Dolních Kralovicích nad přehradou, snad někde v okolí, snad ukřivděně opustili zdejší kraj zcela. Nepředpokládám však, že si ještě na chuť zdejšího moku vzpomenou.

Muselo to být zvláštní, když místní sousedé v dolnokralovických hospůdkách probírali zlověstnou novinu o konci své obce. Tenkráte tu špatnou zprávu možná zapíjeli benešovským pivem. Kralovické se již nevařilo.

Kdože si tehdy vzpomněl na místní pivovar, lidé se museli se slzou v oku smířit s tím, že přijdou o rodnou ves, o místa, kde žili jejich předkové a příbuzní.

Tak snad duch dolnokralovického pivovaru kdesi v hlubinách průzračných vod želivské nádrže sní svůj sen o rozpálené varně, studené spilce a klidu ležáckého sklepa plného sudů.