Pivovar Ledeč nad Sázavou

V dávné minulosti vařily pivo většinou ženy. Už v mladší době kamenné připravovaly kvašený nápoj z naklíčeného obilí. Záhadou je však samotný vznik piva. Samotný recept na vaření piva je stále stejný, jen technologie se neustále vyvíjela. Ženy, které pivo vařily, nevěděly nic o vlivu sladových enzymů na mladinu, které při kvašení mění mladinu na pivo. Pivo se hořčilo různými bylinami, například pelyňkem, šalvějí, skořicí, mátou peprnou a anýzem. Používaly také planě rostoucí chmel. Z piva se také připravovaly polévky a omáčky. Tato jídla se vařila převážně v chudých rodinách až do poloviny 19. století. Ještě dnes se však někde používá pivo pro přípravu pokrmů.
Když u nás začala vznikat od 12. století nová královská a pak šlechtická města s řadou výhod, začalo se s vařením piva i v Ledči. Měšťané si vystavěli pivovar na náměstí v domě č. 62, který je dnes majetkem rodiny Bártovy a je zde zlatnictví a hodinářství. V té době platilo, že v okruhu jedné míle nesměl nikdo jiný vařit pivo. A tak ledečský pivovar prospíval a užitek z něj měli nejen měšťané, ale i zdejší vrchnost.
Vaření piva se stalo od 14. století pouze doménou mužů a na ženy zbyly pouze pomocné práce. V roce 1636 daroval císař Ferdinand za věrné a platně prokázané služby celé ledečské panství nizozemskému vojenskému dobrodruhu baronu Adriánovi z Enkefurtu. Když v roce 1645 hrozilo Ledči drancování od švédského vojska, Adrián je zachránil. Mnohými prosbami a dary přiměl velitele švédského vojska, aby uchránil hrad a město před hrozící pohromou. Podařilo se mu to tím, že ve veliteli poznal svého známého ze zajetí v Lipsku.

Měšťané však museli svému pánovi za svou záchranu přenechat právo vaření piva. Adrián z Enkefurtu nechal postavil nový pivovar těsně pod hradem kolem roku 1646. Místo bylo velmi příhodné. Byl zde i výborný pramen vody vyvěrající ze skály. Měšťané se museli zavázat, že budou platit poplatek z každého vyčepovaného sudu piva ve městě. Pivovar se stal brzy známý v širokém okolí. O tom, jak vypadal v 18. století, se dovídáme z odhadu panství ledečského, který se uskutečnil 21. října 1740.
V té době zde stála kamenná budova krytá šindelovou střechou. Uvnitř stála měděná konev, chladící stoky a kádě, dvě klenuté spilky, nad nimi válečky, níže klenuté humno s kamenným stokem. Nad tím vším byly sýpky pro slad, světnice a komora pro sládka a šalanda. Dále při pivovaru stála výrobna sudů a podzemní sklep.
Z jedné várky piva se naplnilo dvacet sedm sudů. Chmel do panského pivovaru se dodával ze tří
chmelnic ve městě. Jednalo se o chmelnici „za stodolou“, zřejmě dnešní Haškova ulice, „za ohradou“ a „u valchy“ (dnešní Koželužna). Dodnes je možné vidět i volně rostoucí chmel na strání k řece, kde dříve stával Mizerov.
Pivovar zásoboval pivem měšťanské šenkovní domy, do kterých ročně dodal 270 sudů piva, z kterého vrchnost dostávala 540 zlatých. Z každého sudu pak vrchnost nechávala obci 17 krejcarů.
Na náměstí se nacházela i panská hospoda „Panský dům“, čp. 139, který dnes vlastní firma ATOS a prodávají se zde dlaždičky. Z kamene postavený dům, zájezdní hospoda, měla ubytovací pokoje a průjezd s dvorem, který sloužil pro odpočinek projíždějících povozů. Ročně se zde vyčepovalo až sto sudů piva a tehdejší hospodský, který měl dům pronajatý, z něj platil ročně 110 zlatých.

Mimo samotné město zásoboval pivovar i panské a soukromé hospody v Bojišti, Bělé, Číhošti, Ostrově, Jedlé, Habrku, Kožlí, Chřenovicích, Kynicích, Tunochodech, Vrbce, Bohdanči, Machovicích, Michalovicích, Řeplici, Třebětíně, Pavlovicích, Volavé Lhotě, Hamrech a Vickovicích.
Průměrně ročně ledečský pivovar vystavil v těch letech 633 sudů piva. Podrobnější zprávy o pivovaru pocházejí až od roku 1873. Majitelem pivovaru stejně jako i celého panství byl c. k. Tereziánský ústav šlechtičen na Pražském hradě. V tomto roce se v pivovaře uvařilo 7 000 hl piva. Vařilo se výborné pivo jak světlé 12°, tak černé 7° a 11°.
V roce 1896 měl pivovar pronajat Karel Linhart. Od roku 1902 opět ústav šlechtičen až do roku 1907. V tomto roce jej pronajal Jan Geisselreiter. Měl ho však krátce a nájemcem se ještě v témže roce stal sládek Břetislav Mattus. Ve stejném roce se také v pivovaře uvařilo 4 000 hl piva. V roce 1912 se stal nájemcem sládek Ladislav Neumann a zvýšil výstav piva na 6 507 hl, v roce 1914 dokonce na 7 000 hl. V těchto letech se také pivo začalo stáčet do lahví. Předtím se prodávalo pouze v sudech. K další změně v osobě nájemce dochází ve válečném roce 1916. Pivovar si pronajímá sládek Bedřich Perknovský. Vzhledem k nedostatku surovin je roční výstav pouze 398 hl. Dalším nájemcem se stal v roce 1924 Josef Škvor. Pivovar byl v té době pod státní správou. Od roku 1926 do roku 1939 si pivovar a sladovnu pronajal sládek J. Odehnal. Výstav piva se pohyboval průměrně kolem 6 000 hl ročně. V roce 1940 je pivovar přejmenován na Pivovar a sladovnu města Ledče nad Sázavou. V tomto roce si pivovar pronajala Františka Odehnalová a sládkem se stal Jaroslav Stejskal. Ten si také pivovar v roce 1945 pronajal. Držel ho až do znárodnění v roce 1949. Pivovar byl zařazen pod správu Československých pivovarů n. p. To už se nad pivovarem stahovaly mraky. Poslední várka se uskutečnila v lednu 1949.
(autor: František Pleva.)