Změny ve vlastnictví pivovarů po roce 1945 – národní správa

Druhá světová válka, její výsledky a poválečný politický vývoj přinesly zásadní změny do vlastnictví majetku v českých zemích. Události se nevyhnuly ani pivovarnictví.

K prvním nedobrovolným změnám ve vlastnictví pivovarů již docházelo v průběhu německé okupace. Šlo o tzv. arizaci majetku. Protektorátní úřady konfiskovaly majetek osob židovského původu či byly zpětně stornovány kupní smlouvy, kterými bývalý majitel prodával svůj podnik před odchodem z republiky z obavy z uplatnění Norimberských zákonů. Do německých rukou se takovým způsobem dostal například pivovar v Jarošově. Vyvlastněn byl i majetek osob, jež opustily republiku před rokem 1939, např. pivovary rodu Lobkowiczů.

Prvním poválečným krokem směřujícím ke změnám vlastnictví bylo zavádění tzv. národních správ do pivovarů. Již dne 19. května 1945 vydal prezident republiky „Dekret č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů“. Předpis vycházel z Košického vládního programu. Dekret rozhodl o zavedení tzv. národní správy nad majetkem tzv. státně nespolehlivých osob. Dokument určil, že státně nespolehlivé jsou „všechny osoby německé a maďarské národnosti, a dále „osoby, které vyvíjely činnost, směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé a maďarské okupanty.“

Vlastní národní správa znamenala výrazné omezení výkonu vlastnických práv. Jejich rozsah byl národní správou vlastníkovi redukován na minimum a v podstatě se omezil pouze na skutečnost, že byl i nadále formálním vlastníkem majetku, aniž by jej však mohl užívat či s ním nakládat. Tento institut tedy znamenal pouze omezení výkonu vlastnických práv, nikoli vyvlastnění. Podnik dokonce nesl nadále původní název jen s dovětkem, např. Akciový pivovar Aš – národní správa, Pivovar Jan Schmidt Cheb – národní správa. Národní správa se uvalovala, aby byl zajištěn chod výroby a hospodářského života.

K tomu, aby byla na nějaký pivovar uvalena národní správa, v praxi většinou stačilo, že státně nespolehlivou osobou byl jeden ze spoluvlastníků či nájemců. Takový pivovarský podnik měl totiž být na základě národní správy zajištěn pro následné konfiskace nebo znárodnění. Institut se využíval rovněž v podnicích, kdy se majitel nacházel v zahraničí.

Dočasným řízením podniku v národní správě byli pověřeni tzv. národní správci jmenovaní Národním výborem. Měli to být lidi s patřičnými odbornými i praktickými znalostmi a mravně bezúhonní. V praxi bývala národní správa ustanovena ze zaměstnanců dotyčného pivovaru, většinou byli do funkce jmenování sládci, podsládci nebo vedoucí výroby. Do některých menších pivovarů byli dosazování do pozice zaměstnanci z některých větších pivovarů.

Ne vždy ale národní správci byli lidmi na svém místě. Zejména ve vylidněných pohraničních oblastech byly do funkce mnohdy jmenovány osoby neschopné tato místa zastávat. Na druhou stranu nutno poznamenat, že národní správci měli v pivovarech nelehkou pozici vzhledem k poválečnému chaosu, nedostatku surovin či paliv.

Národní správce byl povinen pečovat o majetek s péčí řádného hospodáře, mohl činit úkony pouze v rámci běžného hospodaření. Národní správce byl také povinen předkládat příslušnému národnímu výboru účty o svém hospodaření.

Na základě dekretu o národní správě spadlo v roce 1946 pod národní správu 88 pivovarů.

Je pochopitelné, že nejvíce pivovarů pod národní správou se nacházelo v Sudetech, jež v průběhu války spadaly přímo pod Německou říši.

Byly to kupříkladu pivovary: Akciový pivovar Aš, Bělá nad Radbuzou, Měšťanský pivovar Benešov nad Ploučnicí, Pivovar Bezděkov, Zámecký pivovar Blatná, Pivovar Řád německých rytířů Bruntál, Měšťanský pivovar Česká Lípa, Clam-Gallasův zámecký pivovar Frýdlant, Pivovar knížete Kinského Horažďovice, První měšťanský pivovar v Chebu bratří Schmidtů, Hraběcí pivovar Chodová Planá, Měšťanský pivovar v Jáchmově, Zámecký pivovar Jindřichův Hradec, Měšťanský pivovar Kadaň, Panský pivovar Kynšperk, Knížecí Lichtenštejnský pivovar Lanškroun, Pivovar Prunéřov, Akciový pivovar ve Stodě, Právovárečný měšťanský pivovar Stříbro, Měšťanský pivovar Teplá, Pivovar hraběte Trauttmansdorffa Tupadly, Právovárečný měšťanský pivovar Vejprty, Pivovar Vidnava, Leopolda Sternberga pivovar v Zásmukách, Knížecí pivovar Zlonice.

Systém „národní správy“ ve vybraných pivovarech byl využíván v letech 1945-1947. Po komunistickém puči v únoru 1948 bylo přistupováno k razantnímu znárodnění.