Příběhy znovuzrozených pivovarů – Kácov

Městečko Kácov se nachází v malebné krajině Středního Posázaví. První zmínka o zdejší výrobě piva je z roku 1457, tehdy městečko vlastnil rod Košínů. Svým přesně doloženým vznikem je tak kácovský pivovar jedním z nejstarších u nás, a to i proto, že jeho umístění na levém břehu Sázavy se po staletí nezměnilo.

Roku 1726 získala kácovské panství s pivovarem Anna Maria, velkovévodkyně Toskánská, čímž se Kácov dostal do područí vládnoucí habsburské dynastie, kde setrval až do rozpadu monarchie.

Během tohoto období v něm došlo k několika modernizacím. Nejprve byla v roce 1882 kompletně zrekonstruována původní 48 hl varna a topeniště firmou Novák & Jahn, aby pak na prahu první světové války proběhla kompletní přestavba pivovaru po stránce stavební i technologické.

Pivovar nebyl nikdy pronajímán, vrchnost ho vždy provozovala ve vlastní režii.
Habsburský majetek byl po vzniku ČSR zkonfiskován, od roku 1922 působí podnik ve vlastnictví státu. Už tenkráte se tu vařilo pivo Hubertus. Během první republiky produkce nepřevyšovala 5 000 hl.

V roce 1948 v Kácově proběhlo znárodnění, následně byl provoz součástí podniků: 1948-1952 Středočeské pivovary n.p., 1953-1954 Benešovské pivovary n.p., 1955-1957 Středočeské pivovary n.p.

V roce 1957 uvařil posledních 844 hl piva, tudíž po rovných pětistech letech nepřerušené činnosti. Po celou dobu své existence byl regionálně orientován, jeho výstav se pohyboval v řádech tisíců hektolitrů. Maxima dosáhl v hospodářském roce 1911/12, a to 8 128 hl.
Technologie pivovar opustila, areál byl v době socialistické republiky účelově využíván a postupně chátral.

V dezolátním stavu ho v roce 1991 koupila firma Adoss Assistance (pražští podnikatelé Jiří Kapinos a Václav Šindýlek), provedla nezbytné rekonstrukce a již o dva roky později zde po dlouhých šestatřiceti letech uvařila první várku. Plný provoz začal roku 1995. V témže roce pivovar vyrobil 3 000 hl.

Hostinec byl zprovozněn v bývalém sladovnickém humně. Vyráběla se světlá desítka běžná i kvasnicová, dvanáctka a tmavé pivo, vše s označením Kácovské pivo. Pivo se vozilo do několika posázavských hospod, ale i do vlastního pražského hostince U Bergnerů na Vinohradech.

Kvůli finančním problémům však společnost skončila v konkurzu. Provoz ukončil činnost na podzim roku 1996. Technologie pivovaru byla pro tentokrát naštěstí zakonzervována.

Rokem 2001, kdy objekt koupila firma DAVEP, s. r. o. (David Hořejší a Aleše Veselý) a sládek Dušan Krankus zde 9. listopadu uvařil první várku světlého výčepního piva, začala další éra pivovaru.

Překážkou bylo zpočátku stáří technologie, na jejíž nákup si potřebovali půjčit. Zařízení bylo osm let staré, což bylo pro banky příliš. Nakonec nezbylo nic jiného, než se obrátit na leasingovou společnost, která úvěr poskytla s ročním úrokem 25 %.

Do dubna 2002 získali noví majitelé 12 hospod nejen v nejbližším okolí, ale dokonce i dvě v hlavním městě. Jen malou část produkce prodali ve své vlastní hospůdce v areálu pivovaru. Popularitu si restaurace získala nejen kvalitním pivem, ale i cenou, která byla oproti zavedeným značkám čepovaným v městečku podstatně nižší. Majitelé hodlali využít i strategickou polohu pivovaru, který se nachází přímo u řeky Sázavy v blízkosti jezu a hlavně vodáckého tábora.

Zvýšená hladina Sázavy v srpnu 2002 zatopila sklepy a stáčírny pivovaru do výše 2 metrů.
Nespoutaná řeka činnost pivovaru v druhé polovině roku výrazně zbrzdila. Výroba byla omezená, zhruba měsíc nemohli zásobovat. Tanky, které byly pod vodou, museli vylít. Zhruba do konce roku dávala společnost pivovar dohromady tak, aby byl připraven na další sezónu.

Výstav pivovaru za rok 2002 dosáhl 2 620 hl. Nejvíce na odbyt šla desítka, té se prodalo kolem 80 %. Pravidelným sortimentem byla rovněž dvanáctka, jejíž prodejnost tvořilo zbývajících 20 %. Na Velikonoce a Vánoce uvařili třináctistupňový tmavý ležák.

Od ledna 2003 najeli v pivovaru na běžný režim. Voda se však vrátila. V zimě 2003 se do objektu dostalo asi 40 cm, situace byla zpacifikovaná během týdne.
V prosinci 2003 se v Kácově dala ochutnat i speciální tmavá čtrnáctka. Rok 2003 skončili s produkcí 4 050 hektolitrů piva.

V pivovarské hospodě Šalanda v květnu 2004 točili kvasnicovou světlou desítku za 10 Kč a dvanáctku za 12 Kč. Pivo zde bylo rovněž prodáváno v 1,5 l PET lahvích stočené přímo z tanku.

Majitelé pivovaru na jaře 2004 do vlastnictví získali budovy, v nichž byli doposud v pronájmu, a tak se na konci května mohli pustit do technologických úprav.
Společnost vlastnící pivovar byla od května 2004 přejmenovaná na Pivovar Kácov s.r.o.

Pivovar postupně získával novou podobu. Jeho majitelé na podzim 2004 ukončili první část rekonstrukce, která zahrnovala rozšíření ležáckého sklepa, vznik nové spilky a stanice na výrobu kvasnic či obehnání dvora zdí. Výroba piva v roce 2004 vystoupala na 4 619 hektolitrů.

Na velikonoční svátky roku 2005 pivovar opět uvařil tmavou čtrnáctku.
Zvýšená hladina řeky Sázavy nadělala v březnu 2005 starosti pivovaru, kde do výše jeden a půl metru zaplnila sklepy, stáčírnu piva a přilehlé sklady. S výrobou, která nemohla být obnovena, pomáhaly okolní pivovary. V jejich provozech se vymývaly sudy a následně plnily dovezeným kácovským pivem.

V restauraci pivovaru jste v září 2005 koupili půllitr nefiltrované desítky stále za 10 Kč a nefiltrovaného světlého ležáku za 12 Kč.
Speciální vánoční pivo – černá 14 byla na čepu v restauracích od 16. prosince 2005. Výstav roku 2005 vyskočil na 5 135 hl piva.

Pivovar byl opět během povodní v březnu 2006 zaplaven. Tentokrát voda dosáhla ve sklepích 4-5 metrů a zalila i podvarní, spilku, filtraci, restauraci a dvůr. Škody na pivu a technologii byly značné.
Od 15.12.2006 začali čepovat třináctistupňový tmavý speciál, kterého navařili sto hektolitrů.
Pivovar roku 2006 zvedl výstav na 7 000 hl. Hlavními zákazníky byly hospody v okolí, ale také v Praze.

Původní dvounádobová měděná varna o objemu 30 hl várky z devadesátých let 20.století instalovaná Pacovskými strojírnami byla v roce 2007 demontovaná a následně sestavená v pivovaru Tambor ve Dvoře Králové nad Labem. Ta nová, rovněž měděná dvounádobová o objemu 90 hl, pocházela ze švýcarského pivovaru.

V pivovarském hostinci v Kácově jste na velikonoční svátky roku 2007 mohli ochutnat světlou desítku (0,5 l za 10 Kč), světlou dvanátku (0,5 l za 12 Kč) a tmavou třináctku (0,5 l za 16 Kč).
Výhradně tuzemský výstav roku 2007 dosáhl 11 000 hl piva Hubertus.

V dubnu 2008 dodávali chmelový mok sedmdesáti regionálním odběratelům. Všechny vyráběné druhy piva se prodávaly jako nepasterované, ošetřené pouze mikrobiologickou filtrací a nebyly v něm žádné stabilizační, ani jiné chemické látky. V pivovaru došlo na jaře 2008 k rekonstrukci spilky a instalaci nových kvasných kádí, kompletní rekonstrukci dopravy sladu a chystala se výstavba nového oddělení ležáckého sklepa.
Na konec roku 2008 pivovar tradičně uvařil 14° černý Vánoční ležák .

Řeka Sázava v březnu 2009 opět zatopila pivovar a kromě toho, že podmáčela zdi, kontaminovala várku piva.
V Kácově v pivovaru se v listopadu 2009 čepovala světlá desítka za 12 Kč a světlá dvanáctka za 14 Kč.
V prosinci 2009 pivovar uvedl na trh jantarovou Mikulášskou šestnáctku.

Řeka Sázava se držela 4.6.2010 v Kácově na druhém povodňovém stupni. Nakonec dosáhla až na práh, ale dovnitř pivovaru se naštěstí nedostala.
Až o čtyřicet procent zvýšili v Kácově v roce 2010 prodej piva. Důvodem bylo i to, že se před rokem přestalo vařit pivo Dačický v Kutné Hoře, které patřilo společnosti Heineken. Kácov s pivem Hubertus tak zaplnil díru na trhu. Odběratele ale lákaly i nevysoké ceny.
Udržet úroveň kvality piva a úspěšně rozjet stáčírnu skleněných lahví, to byly v roce 2010 prvořadé úkoly nového sládka v kácovském pivovaru Josefa Zvoníka.

V červnu 2011 již pivovar distribuoval pivo 10° a 12° v nepasterizované a filtrované formě ve skleněné lahvi o objemu 0,5 l. Plastové láhve zůstaly pro kvasnicové pivo, které z důvodu trvanlivosti prodávali jen ve zdejší hospodě.

Pořádnou díru „do světa“ udělal pivovar uzavřením partnerství s fotbalovým klubem Viktoria Žižkov. Reklama na dresech a hesla na bannerech okolo hrací plochy se nedaly přehlédnout. Fanoušci Viktorky tak při zápasech pod televizní věží měli možnost ochutnat pivo Hubertus. Úspěch v podobě postupu žižkovských fotbalistů do nejvyšší fotbalové soutěže v ČR v červnu 2011 však oboustranně výhodnou spolupráci paradoxně přibrzdil. Jak už název napovídal, v Gambrinus lize bylo místo pouze pro jeden pivovar.

Před Velikonocemi roku 2012 firma rozšířila tradičně nabídku o třináctistupňový tmavý speciál, poprvé se začalo toto pivo jako filtrované stáčet také do skleněných lahví a distribuovat prostřednictvím jednoho z obchodních řetězců po celé ČR. A to dokonce v kartónových obalech, v takzvaném rodinném balení po šesti kusech.
Absolutní novinkou, se kterou Kácovští vyrukovali před Velikonocemi 2012, byl světlý ležák Medium 11.
Od července 2012 bylo možné koupit lahvové pivo Hubertus také v prodejnách Tesco, a to zejména v jihovýchodní části středočeského kraje.
Od 12.11.2012 nabízela společnost Billa v provozovnách po celé ČR mixpack s výběrem lahvových piv Hubertus.

Od 26.6.2014 se objevila v Kácově novinka – světlé nealkoholické pivo Hubertus.

V červnu 2015 byly uvedeny na trh Pšeničné pivo a Vídeňský ležák, obě v 1 litrových PET lahvích.
Pivovar v roce 2015 zvýšil výstav o pětinu na téměř 33 000 hl. Rekordní nárůst umožnily nové trhy. Pivo z Kácova mířilo do jižních Čech a na jižní Moravu. Hlavní tuzemské odbytiště však měl pivovar na Kutnohorsku, v Posázaví a v Praze. Exportoval hlavně na Slovensko a začal pronikat i na britský a švédský trh. Na vývoz šlo do pěti procent celkového výstavu.

V listopadu 2015 z Havlíčkova Brodu přišel do Kácova nový sládek Pavel Pilař, když vystřídal předchozího Josefa Zvoníka.

Pivovar připravil od února 2016 novinkové speciální pivo – IPA.

Kácovský podnik zařadil do své distribuční sítě na jaře 2016 poslední zbývající české kraje a z regionálního pivovaru se stal pivovar s celostátní působností. Hubertus se v březnu 2016 čepoval ve více než pěti stovkách hospod a restauracích v rámci celé ČR.

V srpnu 2016 v pivovaru došli k názoru, že nestačí dělat jen dobré pivo, ale musí i dobře vypadat. Proto připravili zbrusu novou láhev.

Téhož roku uvařili speciální várku dvanáctky chmelenou čerstvým zeleným chmelem, k dostání byla od poloviny října 2016.

K příležitosti výročí 560 let od založení pivovaru byl vytvořen nový hořký ležák L. P. 1457, jehož receptura vycházela z tradičních postupů vaření piva v Kácově. Pivo se vyznačovalo především intenzivnější hořkostí a chmelovou vůní, kterých dosáhli zvýšením dávky chmelů Žatecký poloraný červeňák a Sládek při druhém a třetím chmelení. V prodeji v srpnu 2017.

Na měsíc prosinec 2018 v Pivovaru Hubertus uvařili speciální ležák – polotmavý Bock 18° s obsahem alkoholu 8 %. Jednalo se o doposud nejsilnější zdejší pivo. Zrálo ve sklepě dva měsíce a na jeho výrobu bylo použito nezvykle velké množství sladu, naopak mnohem méně chmele než na obvyklé ležáky. Dominantní byla tudíž sladová chuť s mírnou hořkostí.

Od 15.2.2019 byl v prodeji nový 11° světlý ležák Hubertus – za studena chmelený. (alk.: 4,4 %). V tomto měsíci začali stáčet pivo do plechovek přímo v pivovaru. Nová linka zvládla až 3000 plechovek za hodinu.

V roce 2019 v pivovárku na břehu Sázavy uvařili ležák Märzen. Jednalo se o pivo s poměrně vyšší stupňovitostí (13°) a zároveň s vyšším obsahem alkoholu (5,2%). Ležák se vyznačoval krásnou jantarovou barvou, lehce oříškovou chutí a příjemnou hořkostí. Uvařen byl ze 4 druhů sladu a koupit se dal od 27. května 2019.

Pivovar Hubertus přinesl v únoru 2020 další speciál – Ale. Svrchně kvašené pivo zlatavé barvy, které se vyznačovalo střední plností a příjemnou vyšší hořkostí. Pivo bylo charakteristické jemnou citrusovou vůní a chutí. Ale byl uvařen za použití 3 druhů sladu a 4 druhů amerických chmelů s největším zastoupením prémiového chmele Centennial.
Alk.: 5,8 %.

Přestože měl posázavský pivovar během svého dlouhého života několikrát na mále a ještě ve druhé polovině minulého století chřadnul zcela opuštěný v zuboženém stavu, bez veškeré technologie, podařilo se jej v devadesátých letech nejen uchránit před demolicí, ale i opětovně rozbušit jeho pivovarské srdce, které tak s menší přestávkou bije dodnes.