Ledování

Kvašení piva s využitím kvasnic tzv.spodního typu a skladování hotového piva vyžadovalo celoroční zajištění nízkých teplot na spilce i v ležáckých sklepích. K tomu staří pivovarníci využívali led.

Led se získával ze zamrzlých vodních ploch nebo řek. Jeho těžení a uskladnění se nazývalo ledování. Ledová kra se buď vyřezala dlouhou pilou nebo se vysekala sekerami. Ledování bylo za mrazivého dne velmi obtížná práce. Sekal se led silný asi 12 až 15 centimetrů, na tabule tak velké, aby se mohly vytáhnout z vody. Pomocí háku se pak vytáhly na břeh. Odtud se saněmi nebo koňským povozem přemístily do pivovaru.

I do ledování vstoupila v 19.století mechanizace. Tak mnohdy na břehu stál zabudován velký železný transportér poháněný naftovým motorem. Ledové kry se k elevátoru dopravovaly předem prosekaným korytem v ledu a postrkováním pomocí okovaných tyčí. Elevátor kusy ledu vynášel, ty pak padaly do připravených vozů a ihned byly odváženy do lednice pivovarského sklepa. Zde uložený led vydržel po několik měsíců a také se rozvážel zároveň s pivem do hospod v jutových pytlích. Šenkýři jej ukládali do výčepních stolů k chlazení čepovaného piva. Pivní trubky byly v hostincích stočeny do spirály, která byla uložena v jakési bedně do níž byla vložena ledová drť.

Jinde využívali pro dopravu ledu od rybníka až k lednici úzkokolejnou trať, po které byl tlačen několika pracovníky jeden vozík. V zimě byla do lednice vybourána dvě okna, kterými se led házel dovnitř. Tam byli dva nebo tři muži, kteří menší či větší kry rozbíjeli dřevěnými palicemi na ledovou drť, která se do léta spojila v jednu velikou masu. Nadrcený led se zasypal popelem nebo jiným izolačním materiálem.

Po naplnění lednice byla okna zaplněná slámou a opět zazděna. Do lednice bylo možno vstoupit otvorem ze sklepa a v létě odseknout potřebné množství ledu pro chlazení piva. Stěny lednice byly často obloženy dřevem, aby nedocházelo ke styku ledu s vlhkými zdmi. Místnosti, jež přiléhaly ke sklepům, byly vyspádované tak, aby voda z roztátého ledu ihned odtékala a neurychlovala další úbytek skladovaného materiálu.

Ledování mělo i druhořadý příznivý význam – odkrytá plocha vodu okysličovala, a tak byl dán předpoklad k dobrému přezimování chovaných kaprů. Ale i dělníci měli v dlouhém zimním období práci. Některé pivovary si kvůli výroby ledu vystavěly vlastní vodní nádrže. Na části pivovarské střechy byla například vytvořena rovná betonová plocha, na kterou se stavěly hladké dřevěné tyče do nosného plotu a hrádí. Na to se pak celou noc rozprašovala a stříkala voda, která mrzla. Ráno pak bylo na střeše několik desítek metráků ledu v jednom velkém bloku. Přišly ženy s velkými dřevěnými palicemi, led se otloukal, spouštěl do otvoru ve střeše a tobogánem rovnou do sklepa.

V Praze-Braníku byly na břehu Vltavy postaveny „Akciové ledárny“. Nařezané ledové kry byly dopravníkem přemístěny do speciálně upravených skladovacích prostor. „Branický“ led byl pak celoročně prodáván do pivovarů a pohostinství.

V roce 1876 vynalezl Karl von Linde strojní chlazení, čímž se doba využívání přírodního ledu v pivovarech začala uzavírat.