Pivovar Dolejší Kunčice

Dolejší Kunčice (Kunzendorf) je drobná, ale malebná vesnička, ukrytá v údolí východní části Nízkého Jeseníku zhruba 8 km severozápadně od města Fulnek. I v těchto místech nalezneme stopy dávné pivovarské historie.
Počátek historie obce je úzce spjat s příchodem Benediktinů do nedaleké Březové v roce 1296, poté co se stali majiteli celé oblasti, která byla tehdy nazývána Semislavův újezd. Po svém příchodu si zde zřídili proboštství a malý konvent, v němž působilo kromě probošta asi pět řeholníků, členů mateřského kláštera v Třebíči. Příchodem Benediktinů do Březové se změnil život v tomto kraji. V té době členové klášterů nepečovali jen o duchovní život, ale osídlovali nové vesnice, učili nové osadníky hospodařit moderním způsobem, věnovali se vzdělávací činnosti. Olomoucký biskup Dětřich dal klášteru povolení k zakládání i osídlování vsí v tomto kraji. Listinou vydanou proboštem Vlkem roku 1301 byly založeny Kunčice.

Benediktini tehdy uzavřeli formální smlouvu s tzv.lokátorem, tedy člověkem, který měl na starosti vybudování a uspořádání nově vzniklé vesnice. Za to lokátor obdržel rychtu (statek s pozemky) s právem dědičným. Rychtář byl prodlouženou rukou majitele vesnice, ale měl svá svobodná práva. Řešil spory ve vesnici, rozhodoval o mnohých záležitostech, týkajících se vlastního chodu obce.

Dle zakládající listiny nové osady z roku 1301 měla rychta připadnout pouze vlastním dědicům pocházejícím od „Kunze“. Odtud pravděpodobně pozdější název vesnice Kunzendorf, nynější Kunčice.

Další písemná zmínka o Kunčicích pochází z roku 1412. V této listině probošt Štěpán kunčickému rychtáři za věrnost a služby připsal statek Goldzejf, který užívali už jeho předkové, aniž by byl tento majetek potvrzen jako dědičný. (Hornická osada Goldseyfen, založena pravděpodobně německými havíři, zanikla za husitských bouří v 15. století. Na jejím místě vzniklo roku 1726 Nové Vrbno, jež sousedí s Kunčicemi.)

Proboštství v Březové zaniklo na počátku roku 1427, kdy silná husitská vojska vtáhla na severovýchodní Moravu, kde dobyla města Hranice, Nový Jičín, Fulnek a obsadila Odry. Poté se vydala směrem k Hradci nad Moravicí. Husité dobře věděli o březovském proboštství, které se stalo jejich kořistí. V plamenech zlikvidovaného kláštera našli krutou smrt všichni jeho členové spolu s proboštem. Pozemkový majetek zaniklého proboštství byl rozdělen mezi panství fulnecké a hradecké – k Fulneku, který byl v držení Jana z Kravař, přešly mj. i Kunčice.

Ani v první zmínce o osadě, ani v listině o kunčickém rychtáři nejsou uvedena žádná příjmení. Jméno rodiny, která vlastnila kunčickou rychtu, se dozvídáme později, aniž by bylo doloženo, že jde opravdu o potomky původních zakladatelů. V 16.století je v listinách uváděna rodina Teltschiků

Od 15.století měnila vesnice často majitele. Od drobných šlechticů, přes bohaté panské úředníky až po opavské měšťany. V roce 1536 potvrdil Jiří Koleso jako lenní pán Kunčic tamnímu rychtáři Jakobu Teltschikovi staršímu dvě předchozí staré listiny, aby spolu se svými potomky mohl užívat všech práv a svobod vztahujících se k rychtě. Teltschikové se velmi často dostávali do sporu s vrchností, neboť ta se neustále snažila omezovat jejich rychtářská privilegia.

Například v roce 1649 si kunčický rychtář Johann Teltschik u soudu stěžoval na zástavního pána Kryštofa rytíře z Tvardavy, že mj. od něj žádá poplatek za šenkování piva. Zemský soud rozhodl ve prospěch rychtářských svobod.

Dne 5.září 1704 císař Leopold vydal rozhodnutí, aby ti kteří byli oprávněni vařit na svých statcích pivo, předložili originály svých privilegií. Pokud tato podmínka nebude splněna, s výrobou piva se mělo okamžitě skončit. Zároveň císař Leopold nabídl možnost, aby si zájemci o vaření a prodej piva mohli právo várečné za určitou cenu koupit. Naopak ti, jež své várečné právo měli a nevyužívali ho, jej mohli prodat.

Rychtář Franz Anton Teltschik dne 1.ledna 1812 koupil od majitele Kunčic Karla Sedlnického z Choltic oprávnění na vaření piva (tzv.pivní regal) a výrobu pálenky na věčné časy za 1 000 zlatých a roční nájem 600 zl.

Je tak trochu záhadou, proč se kunčický rychtář odhodlal k tomuto kroku. Mohlo jít pouze o potvrzení dávných privilegií, oficiální potvrzení toho, že se na zdejší rychtě vařil mok pro místní hostinec. Nebo rychtář Teltschik viděl v zavedení výroby piva možnost dalších příjmů. Pravděpodobnější je první domněnka.

Smlouva a koupě práv podléhala stejně jako rychta tzv.laudemiu. Šlo o převodní poplatek, tedy při dalším převodu vlastnictví či práv se platila vrchnosti částka, procenta s odhadní ceny. Nájem, stejně jako všechny poplatky plynoucí z tohoto pivního regalu, se musely platit vrchnosti, i když výroba moku neprobíhala.

Provoz pivovaru stával těsně u hlavní cesty na břehu potoka. Dle stabilního katastru šlo o budovu č.56. Rychtář však dlouho výrobu piva ve vlastní režii neprovozoval, protože v roce 1819 pronajal pivní regal sládkovi Tomášovi Heiserovi za 1 200 zlatých. Slad pro pivovar se šrotoval v tzv.Dolním mlýně, který byl od roku 1822 rovněž pronajímán. Nájemce musel povinně přednostně vyrábět surovinu pro výrobu piva. Za to dostával 5 mázů piva z každé várky.

Nový vlastník rychtářského hospodářství Vincenz Teltschik však pravděpodobně dost otálel s placením pivovarníkovi za odebrané pivo, protože na rychtu byla v roce 1825 uvalena exekuce.

Jelikož rychtář neměl dostatek peněz na úhradu dlužné částky, byl pivovar 15.března toho roku prodán tehdejšímu nájemci Vincenci Rabovi z Hradce nad Moravicí za 2 600 zlatých. Protože výnos z prodeje pivovaru přesto nestačil na zaplacení závazku, prodal Teltschik také Dolní mlýn tamějšímu mlynáři.

Ve výčepu (dům č.53, který stál mezi rychtou a pivovarem) se smělo čepovat pouze kunčické pivo. Cizí nápoje mohly být zabaveny. Poplatek za výrobu piva a provozování výčepu se platil vrchnosti ve výši 250 zlatých ročně.

Osudy pivovaru tak poté pokračovaly odloučeně od kunčické rychty. Tehdy v obci žilo asi 380 obyvatel.

Dne 7.září 1848 byl vydán patent o zrušení nuceného odběru piva. Do té doby se kunčické pivo šenkovalo pouze v místním výčepu, poté se objevovalo porůznu v hostincích okolních vesnic. Malý pivovárek však byl zastaralý a konkurenčně nemohl uspět s moderními provozy v Odrách a ve Vítkově.

V roce 1836 prodal Vincenz Rab pivovar za 6 200 zlatých Josefu Zimmermannovi z Horního Benešova. Od roku 1854 provozoval vaření chmelového moku jeho syn August. Ten se však dostal do finančních potíží a tak v roce 1872 podnik prodal za 4 500 zlatých Franzi Engelovi. Kunčické varny definitivně vychladly v roce 1873. Poté již budova sloužila k jiným hospodářským účelům. Přestavěné budovy stojí dodnes. Ve svahu za potokem lze vidět zbytky sklepů.

V roce 1964 obec ztratila samostatnost a byla připojena k Vlkovicím. Později se stala místní částí města Fulnek.

Historie obce Březová (www.obec-brezova.cz)
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder, 1903 (překlad z roku 2002)