Porter a jeho historie

Porter je silné tmavé pivo s chutí praženého sladu a s ovocným akcentem svrchního kvašení. Vlastní původ porteru je nejasný a teorie jeho vzniku se odlišují. Žádný jiný typ piva nevybízí k tolika otázkám pokud jde o původ.

Kolébkou porteru je Británie. Porter připravil jako první v roce 1722 londýnský sládek Ralph Harwood. Současné jméno má snad od nosičů, kteří roznášeli zboží po městě v 18. století a před domy se ohlašovali voláním: „Porter !“ („sluha“). Vlastní původ porteru je nejasný a teorie jeho vzniku se odlišují. Taktéž původní receptury z 18.století se dochovaly pouze útržkovitě. Žádný jiný typ piva nevybízí k tolika otázkám pokud jde o původ. Předpokládá se, že porter vznikl smícháním několika druhů jiných piv. Některé staré dokumenty hovoří o směsi 3 různých stylů – old ale (tmavé silnější), nového ale (světlé nebo polotmavé) a slabšího piva – v různých poměrech. Pivo bylo nazýváno Entire Butt nebo Three Threads.

Prapůvodní portery byly charakterizovány vysokou stupňovitostí a tedy vyšším obsahem alkoholu. Unavení dělnicí po celodenní vyčerpávající fyzické námaze v londýnských továrnách a docích nalézali v černém pivu sílu a uvolnění.

Tento druh piva převládal v Londýně zejména v dobách největší průmyslového a ekonomického rozvoje země v 19.století. S tím souviselo i rozšíření moku do celého světa.

Arthurs Guinness před tím, než začal vyrábět svůj světoznámý stout, se v 70.letech 18.století zaměřil na produkci porteru. V jeho pivovaru se vařily dva druhy s označením Porter X a Porter XX. Brzy následovala třetí verze, silnější porter pro export do Karibiku. V roce 1820 byl Porter XX přejmenován na Guinness Extra Stout Porter a exportní verze na Foreign Extra Stout. V roce 1974 skončila výroba Porteru X. Na konci 19.století v guinnessovském porteru převládly chutě pražené kávy. Vysoce pražené slady daly za vznik druhu stout. Dá se tedy napsat, že porter je otcem stoutu.

V první polovině 20.století zájem o porter na „ostrovech“ poklesl. Pivaři dali přednost typu „ale“. Výroba tmavého piva se víceméně přenesla do Irska. I zde však jeho spotřeba klesala, až se dokonce připravoval přímo v pubech směsí guinesse a speciálního piva. Až v 70.letech minulého století se porter opět zčistajasna objevil na anglické pivní scéně.

Porter se dá charakterizovat jako velmi tmavé, skoro černé, suché a chuťově vyzrálé, svrchně kvašené, hluboce prokvašené hořké pivo, s vysokým obsahem alkoholu, až 9 %, o 18 a více % hm. EPM. Originální porter chutná, zjednodušeně napsáno, po kávě a po ovoci. Chuť po ovoci dodávají kvasnice svrchní fermentace. Kávová suchost je důsledkem použití pražených sladů, ačkoliv ne do té míry jako u stoutu. Oproti stoutu chybí zde také charakteristická bohatá pěna. Jde o pivo vyráběné z opraženého, nesladového ječmene a silně chmelené. Ostatní vlastnosti moku se však liší podle místa vzniku.
Pivo se podává vychlazené na 13 °C. Labužníci ho doporučují k ústřicím, mořským plodům a ke slaným rybám.

Dnes se portery vaří po celém světě, oblíbené jsou v Číně, pobaltských státech, severní Americe. Většina současných piv tohoto jména je však vyráběna metodou spodního kvašení.

Dne 1.října 1889 nastoupil do pardubického pivovaru nový sládek Antonín Šimonek. Ten je tvůrcem zdejšího devatenáctistupňového Porteru. Jeho výroba začala v březnu 1890 a je oblíbenou značkou i dnes. Speciál dosáhl nemalých úspěchů a vyznamenání v mezinárodním měřítku. Toto pardubické pivo má však s klasickým porterem společný pouze název. Vyrábí se spodním kvašením, jde tedy v podstatě o tmavý silný ležák. 

Na konci 18.století Anglie exportovala na lodích do vzdálených zemí tehdy velmi oblíbené tmavé pivo. Původně se zde jednalo pouze o klasický stout se stupňovitostí a obsahem alkoholu na úrovní současné „dvanáctky“. Plavby přes moře, zejména do pobaltských států a Ruska, však trvaly příliš dlouho a pivo se na lodích kazilo. Britové využili svých zkušeností z přepravy alkoholických nápojů v subtropických a tropických zemích a rozhodli se u přepravovaného stoutu zvýšit stupňovitost asi na 18 % a obsah alkoholu na cca 7 % . Pivo začalo být více chmelené a do sudů byly před cestou ještě přidávány kvasnice. V průběhu cesty tak proběhla sekundární fermentace v sudech. Výsledné silnější pivo nejen že bez ujmy přečkalo dlouhou cestu, navíc se mu zlepšily chuťové vlastnosti. Vznikl tak nový druh piva. Tento styl piva nazvaný baltic porter začal být oblíben zejména v tehdejším Dánském a Švédském království a carském Rusku. Jistý londýnský obchodník dokonce daroval zmiňované pivo i samotné carevně Kateřině II. Panovnice následně povolila zásobovat tímto pivem carský dvůr. Tato událost dala pivu pojmenování russian imperial stout. Později začaly tento druh piva na území ruského impéria, skandinávských zemích a Polsku vyrábět místní pivovary.