Pivovar Stráž nad Nežárkou

V uvolněné části předhradí pak začal rytíř Jindřich Franěk z Liběchova a ze Stráže snad již kolem roku 1553 budovat nový pivovar. Ten původní stával na západním konci městečka poblíž Farského rybníka v místech domu č. p. 25.
Rozložitý pivovar pod hradem zpočátku tvořily dva domy. Bývalou sladovnu a současnou školní jídelnu č. p. 220 z boční strany podél silnice dosud zpevňují dva originální kamenné opěráky. Na sladovnu navazovalo srdce pivovaru – varna a spilka – dům č. p. 3, který v současnosti poskytuje ubytování a pohostinství. Tento trakt se vnořoval do zámeckého kopce a v jeho zadní zahloubené části se dochoval původní pivovarský sklep z kamene.

Roku 1715 se pivovar stal majetkem Černínů. Po dvaceti letech přišel do Stráže nad Nežárkou svobodný pán František Josef Jungwirth a ještě v polovině 18. století se těšil z roční produkce 900 hl piva. Zanedlouho si už skvělého výstavu užíval další vlastník – Prosper Berchtold z Uherčic, kterého koncem století vystřídal právník Josef Hilgartner zvoucí se rytíř Lilienborn.
Když Stráž získali 1811 baroni z Leonhardi, dočkal se pivovar turbulentních změn. Na císařské katastrální mapě z roku 1827 ho stále vidíme jako soubor tří nárožních budov. Červená barva značí, že společně se zámkem, radnicí, školou, synagogou a kostelem patřil k významným budovám městečka. Teprve až technologický pokrok v druhé polovině 19. století si vyžádal jeho rozšíření. Při tradičním svrchním kvašení postačovala běžná teplota sklepení, ale zaváděná spodní fermentace se neobešla bez lednic. Aby strážské pivo nepadlo za oběť modernizované knížecí konkurenci z Třeboně, vybudovala správa velkostatku nové sklepy v sousedním areálu hospodářského dvora. Kromě ležáckých prostor s lednicí tu pochopitelně vznikla i nová spilka. Roční výstavy pivovaru ve Stráži nad Nežárkou tak překonaly magickou třítisícovou hranici.
Budova nových sklepů byla postavena v tehdy módním novogotickém slohu a dodnes se pyšní falešnými cimbuříčky, věžičkami a bočními obloučkovými lizénami.

Díky pokroku uvařil sládek Ondřej Uchytil roku 1873 rekordních 3 010 hektolitrů piva. Produkce však zůstala i nadále ruční a jedna várka se pohybovala kolem 24 hektolitrů mladiny. Když panství zdědil baron Adolf Leonhardi, přivedl si 1888 i nového sládka Jiřího Závodníka. Přes sebelepší snahu však nedokázali udržet krok s třeboňskými žraloky von Schwarzenberg a nečekaný požár pivovaru situaci rovněž neprospěl.
Po nečekané smrti barona Leonhardiho 1908 nastoupil do strážského pivovaru dosud všeobecně známý sládek Karel Vitáček. Jeho syn Karel tu pak v dospělosti pracoval jako pivovarský pomocník a bratr Béďa vedl účetnictví. Také Vitáčkovi žili přímo v pivovaře společně s rodinou čeledína. Výstavy však klesly na 600 hektolitrů ročně. Za rok 1909/1910 se udává jen 192 hektolitrů, což je pouhých osm várek. Někdy v roce 1912 si pivovarský objekt zakoupili manželé Součkovi, kteří jej o rok později přepustili Karlu Novákovi. Když se pak strážského panství 1914 ujala operní diva Ema Destinnová, nebyl již pivovar součástí panského velkostatku. Během první světové války zůstal nejspíš mimo provoz a pan Vitáček vařil ve Strmilově.

Po vzniku samostatného Československa se strážské pivo čepovalo až do poloviny 20. let. Posledních 1 200 hektolitrů Vitáček uvařil 1924/25. Pak si pivovar koupil inženýr Viktor Queisner a částečně provoz renovoval, čímž vzrostla jedna várka na 30 hl mladiny. Ještě v létě 1925 inzeroval světlé i černé pivo v populárním týdeníku Ohlas od Nežárky, zatímco mu krach bušil na dveře. Nepomohla ani výměna sládka Antonína Brtka za Václava Krause. Provoz byl 1926 definitivně zrušen a zařízení rozprodáno. Tak na Jindřichohradecku zbyly jen dva pivovary – v Třeboni a Jindřichově Hradci. Ve Stráži nad Nežárkou se začala z nouze pít cizí piva.
V roce 1926 provoz zastaven, po roce 1929 přestavěn na sýrárnu, po roce 1990 změněn na prodejnu.
(zdroj: Jak jihočeská Stráž vařila pivo: www.pruvodce-strazskem.cz/l/jak-jihoceska-straz-varila-pivo/)