Pivovary v Hodoníně

Měšťanský pivovar ; Pivovar Ehrenhaft a spol. Hodonín

 

   fotogalerie

   lokace v Hist.mapě

Čtěte také:  Zlatovar a Zlaťák – opavská pivovarnická minulost a současnost

    Historie:
    Naproti vlakového nádraží, kde dnes stojí hotel Grand, postavil na místě bývalého starého pivovaru vídeňský podnikatel I. A. Mauthner provoz, ve kterém od 13. dubna 1851 začala pracovat „chemická“ továrna na slad a líh. Sladovna zabírala relativně velkou plochu zhruba mezi ulicemi Náměstí 17. listopadu, Wilsonova, Svatopluka Čecha a Dvořákova. Naproti východu z nádraží stála na čelní římse sladovny socha sv. Marka, která byla po zbourání sladovny umístěná na hřbitově. Se sladovnou je spojena i existence prvního hodonínského firemního vodovodu. Brzo po uvedení sladovny do provozu se ukázalo, že tovární studna v areálu závodu pro provoz nestačí a firma byla nucena postavit si na užitkovou vodu z řeky Moravy vlastní vodovod. U Moravy na rohu dnešní ulice Legionářů a ulice Milíčovy byla vybudována firemní vodárna, od které vedlo potrubí přes náměstí na dnešní Národní třídu a tudy až nahoru ke sladovně. Práce na vodovodu byly zahájeny v listopadu 1865, byly dokončeny v lednu 1866 a vodovod stál 30.000 zlatých rýnských českých.
    Sladovna byl opravdu velký komplex, který vyplňoval celý prostor před nádražím směrem dolů do města, přičemž spodní strana areálu sladovny zasahovala až pod nynější ulici Dvořákovu. Po první světové válce byla výroba sladu v Mauthnerově sladovně firmou zastavena a sešlé tovární budovy koupila v roce 1928 hodonínská obec. Je zřejmé, že devastace budov byla opravdu v pokročilém stavu, obci nezbylo nic jiného, než je zbourat a parcely pak rozprodat pro novou zástavbu. Rovněž vodárna sladovny u Moravy byla po roce 1928 převzata obcí, voda byla používána pro účely hasičské, k odběru vody do auta k postřikování ulic a pro dodávku užitkové vody podnikům i soukromníkům. Také tato vodárna byla po zavedení městského vodovodu na pitnou vodu zrušena.

    Výstav piva v hl:
    průměrně 25 000 hl

Panský pivovar

 

   fotogalerie

   lokace v Hist.mapě

Čtěte také:  Pivovary ve Vamberku

    Historie:
    Podél příjezdové cesty ze Slovenska, přímo naproti pěkné stavby hodonínského zámečku, straší asi nejbizarnější torzo budov současného Hodonína. Bývalé Družstevní vinné sklepy s vymlácenými okny, polorozbořenou střechou a se stopami několikanásobných požárů. Na snímku z roku 1870 jsou za sebou vidět budovy, které sloužily k výrobě zboží spadajícího do oblasti produktů svým charakterem blízkých: pivovar, lihovar, tabáková továrna. Při zvětšení fotografie lze na pravém štítě rozeznat nápis „Brauhaus – Schank“, tedy „Pivovar – Výčep“. Pivovar, nazývaný Panský, tam byl ovšem postaven 
o mnoho let dříve, než se ukázal v objektivu autora snímku. Páni z Lipé ho tam nechali postavit v první polovině 16. století. Už v urbáři z roku 1600 je konstatováno: „V pivovaru se vaří piva na výstav po třiatřiceti bečkách a odbyt piva je dobrý.“ Údajně v té době pivovar v Hodoníně ročně prodal více než 500 000 litrů piva. Vaření piva tedy patřilo vzhledem k ziskům k činnostem, kterým panstvo věnovalo pozornost. Pivovary patřily mezi důležité budovy. Když se vdova po posledním Žampachovi, Janu Burianovi, Anna Helena Žampachová provdala za hraběte Fridricha 
z Oppersdorfu, byly listinou
z 28. září 1651 upraveny hodonínským poddaným povinnosti roboty a mezi mimořádnými robotami byly vyjmenovány i oprava zámku, pivovaru, mlýna, dvorů a stavů. K výrobě piva se používal chmel i ječmen vypěstovaný na hodonínském panství. 
O tom, že se na Slovácku chmel kdysi pěstoval, svědčí i název polní trati (zemědělský pozemkový celek, který mívá vlastní „pomístní“ jméno) „Chmelnice“, která ležela přibližně mezi dnešní Bažantnicí a současnou výrobnou sýrů TPK. Později tam pěstování chmele zaniklo a dovážel se chmel český. Tak jako ve všem, roky nebyly vždy stejné, o více než dvě stě let později, v roce 1842, byl výstav piva mnohem menší. Popis města z té doby uvádí: „1 pivovar s 1 panví, který vyráběl ročně 500 věder (1 vědro = 51,62 l, tedy cca 26.000 l), k čemuž spotřeboval 2500 měřic ječmene, 12 centýřů chmele, 200 sáhů dřeva a zaměstnával 3 dělníky.“ Nakonec došlo až ke zrušení pivovaru, ale že se tam snad vařilo v minulosti více druhů kvalitních piv, se zmínil Vladimír Novák v Zrnkách a zrníčkách: „Zanikl brzo po roku 1905. Tím zaniklo také oblíbené hodonské pivo výčepní, s ním zmizel z hospod také hodonský ležák, březňák, granát a přestala se vyrábět i zvláštní specialita města Hodonína – pivo Markovo, které se vyrábělo z výběrového sladu, odebíraného pivovarem z hodonské sladovny.“ V části areálu bývalého lihovaru byl v letech 1957 – 1960 postaven Kulturní dům EHO, zbylý prostor spravovaly Družstevní vinné sklepy v Hodoníně, založené v roce 1954. (autor: Antonín Kučera; zdroj: hodoninsky.denik.cz)

    Majitelé:
    Posl.maj.: Viktor rytíř Mautner-Markhof; od r. 1851 sladovna, zrušena 1925