Panský pivovar Vlašim

Vaření a prodej piva bylo důležitou a výnosnou částí panského hospodářství, které si vrchnosti pečlivě ošetřovaly.

Vlašimský pivovar byl asi původně umístěn v kulaté baště a obou jednopatrových objektech přistavených k baště. Kdy byl založen, nelze zatím přesně uvést. Nepřímo o tom vypovídá skutečnost, že k hospodářství patřila v roce 1403 chmelnice a z roku 1549 je znám nejstarší zdejší sládek Václav z Načeradce. V roce 1665 měli v pivovare várečnou pánev, nejdůležitější výrobní prostředek. Byl to otevřený měděný kotel, značně velký, tepaný, s víkem, zazděný v „kotlišti“. Pánev stála asi 20 kop českých 36 grošů. Jako vzácnou věc ji v nebezpečných dobách pečlivě ukrývali, ba i zakopávali. Vařilo se zde týdne dvanáct sudu, tj. 20,5 hl červeného až černého piva „ječného“, poněvadž zdejší půda nebyla vhodná pro pěstování pšenice, pěstované v „kraji“. Z té se vařilo pivo „bílé“, tj. jasně žluté. Zato se prý ale v téměř každé vlašimské chalupě „pálilo“ – vyrábělo – „pálené“. Sklepy neboli lednice byly pouze pod zámkem. Led byl přivážen na zámecké nádvoří a nízkým oknem s kamennou zárubní se házel do lednice. Roku 1685 město zřídilo štolu šikmo k baště se spádem pro odtok vody z lednice přímo do hradebního příkopu. Tyto sklepy ale stačily jen pro vlastní potřebu. Hlavními odběrateli byly „vejsadní“, lépe „vejstavní“, krčmy čili panské šenky ve Vlašimi a v okolí, kde se pivo ukládalo do sklepu, čili vystavovalo. Jejich sít se měnila koupí nebo prodejem vesnic samotných. Kromě vesnických hospod byly ještě šenky privilegované, neboli soukromé, a šenky podsedkové, tj. na usedlostech, které mely v nájmu panské pozemky nebo stály na „panském“. V roce 1665 byly ve Vlašimi čtyři hospody; roku 1694 tři panské: čp. 62 Na Pekárně, čp. 226 Novotnovská, čp. 226, a Drbka čp. 16. Kromě těchto zájezdních krčem zde byl ještě privilegovaný šenk v čp. 59 (Blaníkovým u mostu) a v čp. 135 „Na Vopálkovským“ na Velké rynku.

K pivovaru měli vlašimští občané následující povinnosti: „Chmelnice sládkovi a jeho tovaryši zdělávati, potom chmele česati a sklizovati. Zimního času ledy sekati, do lednice voziti a skládati. Když led v zámecké nárožní lednici sejde, z té lednice vodu vytahovat a lednici čistiti…“.

Pivovarský personál sestával ze sládka nebolI pana starého a tovaryše. Později přibyl podstarší, mládek, bečvář a sladovnický nádeník, celkem asi čtyři až pět osob. Snad tu byla ještě bába posluhovačka a čeledín s koňmi.

Třicetiletá válka (1618-1648) i ty pozdější zasadily pivovarnictví velké rány: nebylo obilí k jídlu, natož k vaření piva. Také v letech 1770 až 1773 se pivo nevařilo Vůbec, neboť neúroda a hlad byly tak velké, že hladomor kosil hladovějící po cestách i po polích. V roce 1817 byl pivovar propachtován a výroba ve vlastní režii skončila. Pachtýřem byl jistý Málek z Prahy, který mimo to i pilně půjčoval peníze a tvrdě vymáhal dluhy hotové i za pivo. Druhou nájemní smlouvu o pivovaru uzavřel roku 1819.

V roce 1860 vznikl nový pivovar ještě s nesmělým vysokým komínem, Postavený panským stavitelem Františkem Neubauerem. Vodu původně přiváděl vodovod z vodárny za flusovnou (nyní nádražím). Byl nahrazen přípojkou na rybníček v panské zahradě, kam byla voda vytlačována pumpou z mlýnské strouhy. I tento vodovod musel ustoupit spádovému vodovodu, počínajícímu a vedoucímu na Vorlinu u rybníka „Utopence“. Propachtování pivovaru přestalo asi v roce 1842 a panští sládkové zde hospodařili vázáni zvláštní smlouvou s vrchností. V roce 1891 byly obcí schváleny sklepy, založené zde roku 1890. Působila zde řada sládku velice pestrého původu, vesměs asi svobodníku, často jen velmi krátce. Jejich jména j sou z velké části známa.

Za první světové války výroba piva i ve vlašimském pivovare velmi poklesla, neboť se nedostávalo ječmene. Pivo se vařilo z pýru, který sbírali na panských polích, prali a dávali do piva místo sladu. V roce 1929 proběhla přestavba pivovarských budov. O dva roky později v něm uvařili 7 619 hl piva z 2100 metráku ječmene a 2500 kg chmele. Daní zaplatil pivovar 395 000 Kč. Zaměstnával 19 lidí, kterým na mzdách vyplatil i69 000 Kč. Pivo se rozváželo dvěma nákladními auty do okresu vlašimského, benešovského, pacovského, mladovožického, ledečského a dolnokralovického. Provoz vařil i speciální 19° pivo.

Rod knížat Auerspergů vlastnil pivovar do roku 1945, poté v letech 1945-1946 zde byla národní správa, v období let 1947-1949 byl pivovar v majetku města Vlašimi.

(zdroj: Josef Moudrý, Jan Svoboda: Vlašim nejen na starých pohlednicích)

Část sklepení vlašimského zámku sloužila jako ledovna. Vrchnostenský pivovar patřil za vlády Marie Terezie k nejvýkonnějším v Kouřimském kraji. Panské pivo vařili ve Vlašimi snad již Jenštejnové. K roku 1403 je doložena chmelnice a z roku 1549 známe sládka Václava z Načeradce.