Po stopách pivovarů Vimperka 2. díl – Panský, Zámecký, Schwarzenberský 1547 – 1957

Moje třetí zastávka se bude věnovat tomu největšímu pivovaru, původně Panskému.
Směřuji k němu od východu ulicí Pivovarnickou, odkud je na něj nejhezčí výhled. Nejzachovaleji vypadá současná cukrárna pod zámkem, kde okamžitě obdivuji objekt se čtyřmi velkými oblouky, do kterých jsou vsazena čtyři malá okénka. Do jednoho z oblouků je umístěno logo cukrárny a vchodové dveře. Budova má pěknou žlutou fasádu. Před ní je pro hosty kavárny venkovní posezení.

Z budovy sladovny se tyčí zrekonstruovaný komín. Od severu se nachází původní vjezd, odtud na nás vykukuje nádherná kamenná budova „schwarzenberské architektury“ s několika okénky nad sebou. Na vrchní části se objevuje kamenná ozdoba jako na věžích českých hradů. Na fasádě u vjezdu visí cedule s nápisem „Distribuční sklad Starobrna“. Na dobových fotografiích je viditelné, že brána měla dochovaný oblouk, který v současnosti již chybí.

Na jižní straně zjevně stojí nevyužívaná budova s rozpadlou fasádou a s lešením. Vypadá to, že se snad začalo něco dít. Tady si nelze nevšimnout původních vrat s oprýskanou zelenou barvou. Na pravé straně západně se nachází další budova, která navazuje na současnou cukrárnu. Tady podle typického velkého okna se domnívám, že se jedná o tehdejší varnu. Na budově je nalepená skládací rampa s přístřeškem. Ta zjevně do historické doby nepatřila.

Od východu na západ se dá budovou projít, nachází se tu malý průjezd. Nedovedu odhadnout, zdali je původní, či nikoliv. Dá se tudy ovšem projít na dvorek, kde najdete všelijaký herberk a všelijaké napojené objekty. Je velmi obtížné posoudit, které patří k pivovaru a které ne. Zajímavostí je, že z tohoto dvorku jsou dobře viditelné celkem tři čtvercové komíny, které všechny vystupují výše než okolní budovy. Jsou postaveny ze stejných cihel použitých již u zmiňované „schwarzenberské architektury“.

Pivovar dnes plní roli různých malých živnostníků, ti ho vlastní a tak je těžko zrekonstruovatelný jako celek. Na cukrárně zjevně majitelé zapracovali nejen na budově, ale rovněž na komínu. Celý komplex budov za vjezdem je postaven do čtverce, a tudíž uvnitř pivovaru je pěkný dvorek, takové malé nádvoříčko. Na závěr uvádím popis historie domu č.p. 120, který jsem uvnitř objevil.

Dům č.p. 120 do vzniku Československa
Dům ( původně č.p. 14 ), ve kterém se dnes nachází cukrárna Pod zámkem, je jedním z nejstarších domů ve Vimperku. Někdy kolem roku 1587 jej nechali vystavět Rožmberkové jako Panský pivovar. Postupem doby byl pivovar dostavován a rozšiřován. Dnešní stav je výsledkem přestavby ve stylu typické hospodářské architektury z poloviny 19. století. S ohledem na majitele se tomuto pivovaru říkalo panský, zámecký, knížecí nebo Schwarzenberský. Právě Schwarzenberkové, kteří zdědili Šumavu v roce 1719, se nejvíce zasloužili jak o rozvoj pivovaru, tak o odbyt vimperského knížecího piva. To pak bylo k dostání po celém schwarzenberském panství včetně těch nejzapadlejších hostinců na hranicích. Pivovar dával obživu mnoha zaměstnancům, řemeslníkům a živnostníkům, od dopravců přes kolomazníky, kteří dodávali smolu potřebnou k výrobě sudů. Jednoznačně se tak dá konstatovat, že dům č.p. 14 byl jedním z nejvýznamnějších domů ve Vimperku.

Dům č.p. 120 v letech 1945 až 1968
Po skončení druhé světové války byla na veškerý majetek Adolfa Schwarzenberga uvalena národní správa a veškerý jeho majetek byl konfiskován na základě tzv. Benešových dekretů z roku 1945 – a to přes to, že se o něm všeobecně vědělo, že byl loajálním československým občanem a slovy Jana Masaryka „vášnivým antinacistou“. V roce 1946 sestavil Zemský národní výbor v Praze zprávu ohledně otázky konfiskace jeho majetku a uvedl, že vlastník nemohl být považován za zrádce či Němce, a proto se na jeho majetek nevztahoval daný dekret. S vědomím toho, že v té době neexistoval žádný právní podklad pro vyvlastnění
JUDr. Adolfa Schwarzenberga, dne 10 července 1947 československý parlament přijal speciální zákon č. 143/1947 Sb., později známý jako Lex Schwarzenberg, zajištující jeho majetek bez udání jakéhokoliv důvodu. Na základě těchto kontroverzních zákonů byl i dům tehdy ještě č.p. 14 (Schwarzenberský pivovar) svěřen Fondu národní obnovy a její složky Československých pivovarů. Po únoru 1948 pak vznikl národní podnik Československé státní pivovary. V letech 1950 až 1952 pak dům spravovaly Jihočeské pivovary, n.p., v letech 1953 – 1957 Pošumavské pivovary, n.p. Smrtící úder byl domu č.p. 14 zasazen v září roku 1956, kdy obrovský oheň zničil celý objekt sladovny. Krov shořel celý, stropy v prvním a druhém patře se na některých místech propadly. Dům byl přičleněn k sousednímu objektu č.p. 59. a přestal existovat. Jihočeské pivovary n.p., které spravovaly objekty v letech 1958 až 1968, ještě provedly částečné opravy, ale pivo se zde již nevařilo a celý areál byl využit pouze ke stáčení a skladování piva. V roce 1968 pak byl provoz pivovaru úplně ukončen a vlastnictví areálu následně přešlo pod národní podnik Ovoce – Zelenina.