Pivovar Chotýšany (1740 – 1874)

Malá obec Chotýšany se nachází na poloviční cestě mezi Benešovem a Vlašimí. Po dvanácti kilometrech lehkého stoupání spatřuji konečně komín Chotýšanského pivovaru.

Bohužel již z dálky je patrné, že pivovar je ve velmi žalostném stavu. Navíc na tom tak bídně není bohužel sám, jelikož na něj navazují další objekty, o nich si povíme později. Do pivovarského dvora vcházím z jižní strany, kde se nachází původní podlouhlá budova pivovaru. Objevuji zde celkem čtyři vstupy. Levá část vypadá relativně v pohodě, pravá část má polozřícenou střechu. Přesto se nebojím a vstupuji do ní prvním vchodem. Dlouho se zde ovšem zdržovat nebudu, nosné trámy jsou totiž dost ve špatném stavu a jsou celé nasáklé vodou od nedávného tajícího sněhu.

Tašky visí opravdu na vlásku. Vnímám tady akorát pěknou klenbu, a tak raději vcházím druhým vchodem, kde kromě velkého herberku na zdi visí jakýsi malý náduvník. Avšak to jen náduvník připomíná, co v něm naposledy proudilo za tekutinu, nedokážu odhadnout. Vedou od něj pouze zbytky rour. Třetí dveře už odkrývají o něco zajímavější poklady. Stojí tu stará železná váha a starý dřevěný sud se železnými obručemi. Jelikož byl zavřený a ponechán zubu času napospas, velká vlhkost zapříčinila, že sud nabobtnal a roztrhl spodní obruč.

Sud tak získal zajímavý tvar. Plíseň a voda však dokonala zkázu tohoto starého sudu. Touto místností ještě prochází žlab o hloubce asi 30 cm a šířce 15 cm. Prochází napříč celou místností, k čemu ovšem sloužil, nedokážu dost dobře posoudit. Ve čtvrtých dveřích za zmínku stojí opět klenby a zaparkovaný rozbitý novodobý dětský kočárek. A tak opouštím podlouhlou budovu, jejíž pravá část se pravděpodobně brzo zřítí.

Zajímavější už na první pohled je protilehlá budova, do které vcházím z východní strany. Jsou zde ještě dřevěná vrata, která pojížděla v horní kolejnici. Na nich je patrné, že mají za sebou kus historie. Za těmito vraty nacházím konečně něco, co si zaslouží větší pozornost. Stojí tady zčásti dochovaná asi 6 metrů dlouhá pec. Zůstaly dvě boční zdi, v některých místech ještě nahoře zaoblené. Celý vršek pece je v celé délce propadlý, a tak je dobře vidět, jak je uvnitř lehce začerněná. Křížení různých cihlových kleneb se též dochovalo.

Těsně za vraty vidím ještě původní orámování, odkud se přikládalo. Nyní jsou však dvířka zazděná. Z celkového pohledu, jak jsem postupně měl možnost celý pivovar projít, mě tato místnost zaujala nejvíce. Z hlediska historického bych zkonstatoval, že je jedna z nejstarších, která se dochovala. Možná i nejcennější, jelikož je nad ní malá přístavba s plechovou střechou, aby do ní nezatékalo. Avšak nástavba je tvořena ze šedivých tvárnic, které se hodně používaly v tehdejší komunistické době na výstavbu rodinných domů.

Za touto místností se nachází největší místnost Chotýšanského pivovaru jak šířkou, tak délkou, ale i výškou. Zajímavostí této místnosti je začernění od kouře od podlahy až po strop. Za zmínku stojí opět klenby, kterých tu je hned několik. Těžko se zde pořizují snímky, jelikož místnost díky zakouřeným stěnám je dost tmavá a navíc je prosvětlena dvěma vchody proti sobě. Další prostory, které prozkoumávám, už nejsou tak zajímavé, protože řada budov je zcela evidentně přistavěna až po zániku pivovaru.

K čemu tyto objekty sloužily, nedovedu přesně určit. Z různých pramenů jsem vypátral, že pivovar byl přebudován na lihovar. Takže budovy patrně sloužily k pálení lihovin, proto jsou nejzachovalejší. Nic ovšem nemění situaci na tom, že jsou i tak dosti zdevastované. V poměrně dobrém stavu jsou dochované rozvody kabelů. Na západní straně zůstává jedna z budov, která už nemá žádnou střechu. Je to jediný objekt bez střechy. Za ní vyčnívá komín. Komín je hlavní dominantou pivovaru, dobře viditelný ze všech světových stran. Při bližším průzkumu je patrné, že není zase tak ve špatném stavu. Je na několika místech zpevněn železnými obručemi. Je to „můj“ první komín na pivovarských průzkumech, který má čtvercový tvar. Na svých cestách po pivovarech jsem se výhradně setkával pouze s kulatými tvary.

Několikrát obcházím celý pivovar dokola a pořizuji fotografie z různých úhlů. Díky zimnímu období se dobře fotí, protože stromy ještě neobrostly listím. Jak tak chodím dokola, na východní straně objevuji původní sklepení pivovaru.

Vedou do něj celkem tři vchody a jsou lehce utopené pod úrovní terénu. Postupně do nich nahlížím, ale jsou značně zasypány různými odpadky. Na druhé straně ovšem nacházím provaleninu do onoho sklepení. Krokuji a dle mého odhadu je sklepení asi tak 15 x 10 metrů velké.

Pomalu se vracím na velký dvůr před pivovar, odkud můj průzkum začal. Jak jsem na začátku slíbil, krátce popíšu další budovy. Hned na pravé straně při vstupu do dvora se nachází špejchar, stáje a na ně navazuje velmi zchátralý jednopatrový zámek. Celý tento komplex budov je uspořádán do tvaru písmene L. Za ním se rozprostírá rozsáhlý park, který rovněž není nijak významně udržován. Západně od zámku se nachází pivovar, později lihovar. V levé části více na západ posazené budovy mohly sloužit jako hospodářské. Celé to ve mně vyvolává dojem, že postupně se vše zřítí, pokud se zde nezačne něco dít.

Z historických pramenů jsem zjistil, že největší rozkvět zaznamenal za Arnošta Františka Vrtby. Ten vystavěl roku 1761 zámek, založil park a bývalou tvrz přestavěl na pivovar, tehdejší chloubu Chotýšan. Dále se jen střídali různí majitelé, kteří se o statek a panství moc nestarali, až došlo k dnešní situaci. Až v roce 1996 byl veškerý majetek vydán v restituci Pavlu Langhamerovi z Ostravy. Nyní je určen k prodeji.

Nasedám na kolo a pomalu opouštím Chotýšanský pivovar, v duchu přeju chotýšanské obci úspěšný prodej a záchranu všech objektů včetně pivovaru. Má poslední zastávka je v Hostinci na Chotýšce, kde si nechávám natočit jedenáctistupňového Rebela z Havlíčkova Brodu za sympatických 20Kč, aby se mi volněji šlapalo zpět domů.

(Historické prameny jsem čerpal z webových stránek obce Chotýšany)
autor: Jiří Pertlík, 2011