Osudy zaniklých pivovarů – Jarošov

Chceme-li se věnovat historii jarošovského pivovaru, musíme začít v několik kilometrů vzdáleném Uherském Hradišti. Historie někdejšího královského města je bohatá, osídlení je zde doloženo již ve starší době kamenné.

Listina krále Přemysla Otakara II. z 15. října 1257 dosvědčuje, že město bylo založeno, aby ochraňovalo nejen velehradský konvent, ale zejména blízkou zemskou hranici.

Královské město samozřejmě získalo právo várečné. Městský pivovar v Uherském Hradišti postavili měšťané v letech 1879–1887 v dnešní Hradební ulici a vyráběl pivo souběžně s jarošovským až do roku 1935. Zbořen byl v roce 1978, dnes je na jeho místě Klub kultury.

Vznik pivovaru v Jarošově roku 1688 předcházel katastrofální požár města, jež poničil stávající Městský pivovar. Měšťané se rozhodli pro stavbu zcela nového provozu mimo město a vybrali si lokalitu v poddanské vsi vzdálené několik kilometrů od centra Uherského Hradiště v blízkosti toku řeky Moravy a zdrojů pramenité vody. Významné pro odbyt piva bylo rovněž sousedství frekventované silnice k severu do Napajedel.

Pivo z nového moderně vybaveného provozu se na trhu rychle prosadilo, výroba jarošovského moku neustále stoupala. Bohužel v 19. století se začalo neblaze projevovat časté střídání nájemců, kteří těžili své zisky z prodeje piva, do technologického vybavení podniku však investovali poskrovnu.

Problémy způsobené zastaralým zařízením dosáhly takových rozměrů, že radnice se rozhodla v roce 1860 v pivovaru ukončit výrobu.

Roku 1863 město pivovar prodalo majiteli realit židovského původu Salomonu Braunovi z Uherského Ostrohu.

K parním zařízením vybavenému podniku patřily tehdy také sladovna, palírna kořalky, hospodský výčep a výrobna kvasnic.

Kapitálem vybavený podnikatel výrobu jarošovského piva znovu rozjel a jeho dřívější věhlas se brzy vrátil.

Rodina Braunů vlastnila pivovar po tři generace. Za zlatou éru se však považuje období, kdy po smrti Salomona Brauna roku 1885 došlo k převzetí firmy vzdělanými syny Ignácem a Josefem. Pivovar vzkvétal nejen po stránce hospodářské, ale především technické. Díky prozíravosti nových majitelů získal podnik povolení používat označení „dvorní uživatel“. Výstav piva se brzy z dvacetitisícového průměru přehoupl přes 50 000 hl.

Vysoce byl rovněž ceněn jarošovský slad. Úrodná půda kolem řeky Moravy plodila velice kvalitní obilí.

Do nového století pivovar vstupoval jako prosperující podnik s výsadním dodavatelským postavením v širokém regionu, jež patřil mezi největší na celé Moravě. Vysoká kvalita jarošovského piva a nízké náklady díky moderní technologii likvidovaly konkurenční pivovárky v okolí.

Zastavení ambiciózního rozvoje přinesla léta první světové války. Výroba byla dokonce načas přerušena.

Meziválečné období opět přineslo návrat k prosperitě. Výroba přeskočila hranici 100 000 uvařených hektolitrů za hospodářský rok.

V roce 1939 z obavy před fašistickým nebezpečím rodina Braunů opustila republiku a jarošovský podnik byl narychlo prodán. V roce 1940 úřady Protektorátu Čechy a Morava prodej zrušily a jako židovský majetek pivovar zkonfiskovaly.

Během války provoz několikrát změnil majitele, nicméně i tak docházelo k modernizaci zařízení. Konec války znamenal přerušení vaření piva, v květnu 1945 zejména díky obětavosti zaměstnanců jarošovské varny byly opět horké.

Nejdříve se vařilo kvůli nedostatku surovin pouze sedmistupňové pivo, později se začala vařit desítka a dvanáctka. Na svátky přibyly do distribuce speciály světlá 14 a 16 černá Rochus. Pivovar rychle navyšoval produkci i v dalších letech. Hranici 200 000 hl v Jarošově překročili v roce 1960, 300 000 hl pak roku 1967. V té době se však z důvodu plnění centrálně vytýčených plánů produkce překračovala výrobní kapacita, což se nutně projevilo i na kvalitě výrobků.

V letech 1948-1959 byl pivovar součástí uskupení Slovácké pivovary n.p., poté od roku 1960 do roku 1990 byl ve skupině Jihomoravské pivovary n.p.

Z brány pivovaru tehdy odcházela piva: Jarošovské 10 výčepní pivo světlé, Jarošovský Šohaj 14, Jarošovský ležák 12, Slovácký klas 11, Diapivo, Jarošovské tmavé Rochus 16, 8 pivo světlé.

Léta socialismu pro pivovaru znamenala poklidné období zajištěného odbytu díky rajonizaci. Ovšem od roku 1990 se situace změnila. Pivovar vstoupil na volný trh s pivem. Národní podnik se přetransformoval na Pivovary s.p. Brno a poté byl privatizován. Vznikla akciová společnost Pivovary a sodovkárny Brno.

Firma existovala v nejrozsáhlejší struktuře od 4.11.1991 do 14.1.1994 a kromě výrobců nealkoholických nápojů patřily do ní pivovary ve Znojmě, v Uherském Brodě, ve Vyškově, v Břeclavi, v Jihlavě, Černé Hoře, Jarošovský pivovar a obnovený pivovarský projekt v Kroměříži. Postupně však docházelo k osamostatnění a odprodeji jednotlivých pivovarů. V roce 1994 společnost Pivovary a sodovkárny Brno a.s. sdružovala už jen pivovar v Jarošově a sodovkárny ve Vyškově, Brně a Olešnici.

Nová doba přinášela jinou strukturu nákladů, pivovar musel navýšit výdaje do vybavení hospod, do propagace. Konkurenční tlak finančně velkorysých velkopivovarů jarošovské pivo z výčepů vyháněl. Podniku rostly nesplacené úvěry.

Pivovar přišel s několika zajímavými nápady, jež měly navýšit prodeje piva zejména v regionu. Na vánoce 1995 připravil nové tmavé pivo Solomon Braun. Mok byl plněn výhradně do hnědých nevratných lahví o objemu 0,33 l opatřených novou etiketou na speciálním papíře. Pivo mělo výraznější karamelovou chuť a jemnější hořkost. Pivo s názvem Prvoligová jedenáctka bylo připraveno jako dárek pro fotbalisty mužstva JOKO Uherské Hradiště, kteří postoupili poprvé do první ligy. Pivo vzniklo ve spolupráci fotbalového klubu, pivovaru a města. Poprvé bylo představeno při závěrečném druholigovém utkání 10. 6. 1995. V republice se asi nejvíce proslavilo spojení s rockovou skupinou Argema. To již jihomoravskou firmu vlastnila akciová společnost Ústecké pivovary.

Prodej Jarošova jako části Pivovarů a sodovkáren Brno a.s. schválila její mimořádná valná hromada v červenci 1997. Zájemců se sice objevilo hodně, ale jednání skončila neúspěchem. Pivovar měl v roce 1996 ztrátu 48 mil. Kč při poklesu odbytu o 12 %. Na pokraji zániku se po několikaleté agonii octl pivovar v říjnu 1997. Snaha najít ještě na poslední chvíli solventního kupce byla neúspěšná, tak se poprvé ve více jak třísetleté historii tohoto pivovaru chystalo ukončení vaření piva v jeho prostorách. Neschopnost splácení úroků z úvěrů byl označen za jeden z důvodů, proč pivovar zkrachoval.

Pivovar byl uzavřen k 31. 12. 1997 a areál sloužil jako sklady. Společnost se poté dostala do majetku severočeské firmy Drinks Union a.s. a následně v roce 2008 v rámci ní do nadnárodního koncernu Heineken.

Galerie etiket pivovaru Jarošov >>>

Lahvové pivo s jarošovskou etiketou z obchodů a pivo čepované ze sklenic s logem Jarošovského pivovaru z hospůdek však nezmizelo. V rámci skupiny ÚP a.s. se chmelový mok vařil nejdříve v pivovaru Ústí nad Labem-Krásné Březno a od roku 2003 v pivovaru v Kutné Hoře. Zejména na Slovácku jste se tak mohli setkat s pivy Jarošov 10 % světlé výčepní a Jarošov 12 % světlý ležák.

V červnu 2012 společnost Heineken oznámila, že hodlá areál bývalého pivovaru prodat. Výběrového řízení se účastnilo neúspěšně i město Uherské Hradiště. Za 15 milionů korun jarošovský pivovar koupila v listopadu 2013 firma Vymyslický-Výtahy. V červnu 2018 budovy využívány jen zčásti, většina chátrala.

Ten kdo zná Jarošov, zná pivovar. Už zase si mohli v roce 2017 zpívat obyvatelé místní části Uherského Hradiště známou písničku od Argemy, aniž by museli nostalgicky vzpomínat na doby, kdy se v Jarošově vařilo pivo. Dne 8. února totiž oficiálně otevřel svoji výrobu obnovený Jarošovský pivovar. Pivovar bohužel nevznikl v prostorách původního provozu, ale asi o 300 metrů blíže Uherskému Hradišti.