Pivovar Soběslav (1628 – 1948)

Poslední červnový víkend vyrážím rychlíkem do města Soběslavi. Z nádraží Českých drah se vydávám ulicí 28. října a na křižovatce odbočuji doprava ulicí třídy Dr. Edvarda Beneše, až dojdu na náměstí Republiky. Odtud už v dálce nelze přehlédnout komín pivovaru.
Už mi chybí jen pár desítek metrů a jsem na místě. Na rohu ulic Palackého a Jiráskova se otevírá pěkný pohled na hlavní budovu, před kterou je dlouhá zeď s bránou. Vrata vjezdu do pivovaru nenabízejí nic zajímavého, ovšem zděná výzdoba nad nimi určitě stojí za bližší popis. Troufám si ze svého pohledu říct, že to je nejkrásnější vjezd, který jsem na svých cestách viděl. Výška ozdobné zdi je zhruba 2,5 metrů vysoká. První patro je jeden metr vysoké a navazující druhé patro cca 1,5 m. Na stranách jsou na všech čtyřech bodech malé věžičky s kamennou kuličkou na vrcholu.

Pod nimi umocňují tuto parádu malé tři římsičky. Uprostřed je vyobrazen pivovarnický znak s královskou korunou, pivovarnickým náčiním a klasy ječmene na bocích. Pod znakem si přečteme nápis „Dej bůh štěstí !“ s letopočtem založení pivovaru. Ozdobná zeď je ještě na stranách lemovaná malými obloučky, rovněž vystouplými. Napočítáme čtyři na každé straně. Zde je vidět, jakou pěknou a zdařilou práci odvedl architekt díla. O to cennější je, že tato památka prošla v nedávné době rekonstrukcí. Na hlavní budově jsou napsány letopočty rekonstrukce v latinském jazyce a v římských číslicích ( PRIMO ANNO MDCXIV – 1614 a SECUNDO ANNO MDCCCV – 1805) Potom se ještě dozvídáme o dalších opravách, které následovaly v letech 1881 – 1922 – 1937 – 2001. V hlavní budově se v současné době nachází restaurace Národ. Okna na budově nenabízejí nic převratného, většinou jsou čtvercová, několik jich je do oblouku. Za zmínku dále stojí zazděné oblouky na rozích v horní části budovy, na jižní straně jich je šest a na západní čtyři. V této části budovy se nachází Kulturní dům města Soběslavi.

Vcházím do restaurace, kde se od barmana dozvídám, že zde byly sklepy pivovaru. Fotím zajímavé klenby, které mají různé tvary a dělají restauraci zajímavější.

Dávám se do řeči s místními štamgasty a dozvídám se, že v 70. až 80. letech minulého století zde byly sklady ovoce a zeleniny. Pamatují si, že v severní budově, která je napojena na Soběslavský hrad, byla uskladněna jablka. Velmi mě láká průzkum dvorku, a tak mě štamgasti odkazují na správce, který má klíče. Mám bohužel smůlu, není doma, a tak pouze prostrčím fotoaparát pod vraty brány. Z části se mi podaří vyfotit dvůr s komínem a válcovou baštu hradu. Na pivovarnickém komíně se nachází hnízdo čápa, který momentálně pobývá doma. Musím tak vzít zavděk jen průzkumem okolo pivovaru. Z levé strany hlavní trakt sousedí s parkem.

Zde jsou budovy a zdi nerekonstruované a jsou postaveny převážně z kamenů. Cihel je použito pramálo. Stojí tady budova, která má na vršku malou přístavbu s další stříškou, a tak dle mého názoru mohla sloužit jako sušárna ječmene. Okna jsou zamřížována nebo zazděna. Zde mě zaujme ještě jedna věc. Na starém okapu dosud zůstal ručně vyrobený svod různě pronýtován s pěknými parádami a na něm se nachází vystouplý znak pětilístkového květu, pravá klempířská práce. Rovněž mě u tohoto pivovaru zaujalo chytré napojení budov k hradu a hlásce, která má tvar střechy kuželu. Na válcovém zdivu je vyobrazen znak pánů z Rožmberka. V tomto místě mám možnost si nejlépe prohlédnout komín. Ukazuje se mi ze dvou třetin.

Budova hradu, taktéž pivovaru, ve které se skladovala již zmíněná jablka, je bohužel nejvíc zchátralá. Nejzachovalejší je střecha. Tak aspoň že tak. Na závěr mé návštěvy bych dodal můj poslední poznatek, že je dobře, jak Soběslavský pivovar vypadá, jelikož je vidět, že díky městu zde bude stát dál.