Pivovarská chasa 1.

Skupina lidí, jež se specializovala na proces výroby chmelového moku, se profilovala z řad ostatních profesí v době, kdy právováreční měšťané už sami nestačili na své várky a začali si na práci najímat pomocníky.

Bylo to v dobách, kdy výroba piva již přestala být záležitostí domácností, kdy v souvislosti s navyšující se poptávkou se stávala činností výdělečnou. Právováreční měšťané začali vařit ve společných pivovarech, kapacity kterých byly neustále rozšiřovány kvůli rostoucímu počtu obyvatel ve městech.

Měšťané si nejprve najímali pracovní sílu pouze na jednotlivé várky, postupem času, se vznikem velkých měšťanských pivovarů, se výrobě chmelového moku věnovali vlastní odborní zaměstnanci.

Jak již bylo zmíněno, zpočátku právovárečníci ve městech celý proces drobné výroby piva zvládali sami nebo vzájemnou výpomocí mezi sousedy, později si k sobě najali pomocné pracovníky. Ti nejšikovnější ze skupin nájemních pracovníků, ti co si nejlépe osvojili postupy a zásady při vaření piva, potom začali celou výrobu řídit sami. Vznikla profese sládků. Majitelé pivovarů si je potom najímali na jednotlivé várky.

Sládek si k sobě zase přibíral pomocníky, které platil ze mzdy, kterou dostával za hotové várky od vlastníka pivovarského provozu. Zrodila se tak „pivovarská chasa“, tedy skupina pracovníků, kteří přicházeli uvařit pivo nebo pomáhat při jeho výrobě.

Postupem času se sládek stal prvním stálým zaměstnancem pivovarů. S rozvojem pivovarnictví, s navyšováním výrobních kapacit, také ostatní členové pivovarské chasy postupně přecházeli z formy nárazové nájemní síly do pracovních poměrů s pevným platem.

Ve starých šlechtických pivovarech původně výrobu piva obstarávala zdejší čeládka, ale časem i sem přicházeli „pivovarští“. Zprvu pouze k jednotlivým várkám, posléze, s rozvojem vrchnostenského pivovarnictví, už měli panské provozy stále specializované zaměstnance.

Výrobní proces začal buď nákupem hotového sladu nebo převzetím suroviny z vlastní sladovny. Slad byl potom odvezen do mlýna k semletí na drobné částice. Tuto činnost zajišťovali šrotýři (z něm. schrotten). Někde se jim říkávalo sladomelové, podle původní hlavní náplně práce ve starých pivovarech. Postupem času, kdy už se slad „šrotoval“ výhradně ve mlýnech, začali šrotýři obstarávat mnohé pomocné práce.

Dle pokynů sládků odměřovali dovezený pomletý slad do jednotlivých várek, připravovali dřevo do topeniště pod varním kotlem. Do náplně práce šrotýřů bylo také přemístění naplněných sudů do sklepa a později i expedice hotového piva z pivovaru do hostinců.

Poplatku, který hostinští platili za spouštění piva do sklepů, se pak mnohdy říkalo šrůtka. Ze šrotýrů často udělaly městské rady „oznamovací agenty“ o pořadí várek, o množství a kvalitě surovin.

Šrotýři měli tedy značné zkušenosti s přesuny sudů, jejich nakládáním, koulením. Šlo o fyzicky namáhavou práci. Šrotýři si proto často najímali na tuto náročnou činnost nádeníky, kterým se v pivovaru říkávalo valeči.

Sud s pivem byl šrotýři a valeči dopraven do sklepa pivovaru. Zde se ho ujímala další pivovarská chasa. Manipulací sudů ve sklepě pivovaru byli pověřeni tzv. lížníci (od slova „líhy“, což byl systém ukládání sudů ve sklepě). Vzhledem k objemu sudů a jejich hmotnosti to v omezeném prostoru sklepa nebylo jednoduchou záležitostí. Používali se provazy, kladky, klíny. Sudy se ukládaly v několika řadách nad sebou, ode zdi ke zdi.

Nad dalším osudem piva pak bděli sklepníci. Tito členové pivovarské chasy nejdříve provedli přečerpání zakvašeného moku z van spilky do ležáckých sudů a poté hlídali a kontrolovali chmelový nápoj při zrání ve sklepích. Následně čistili vyšenkované sudy a chystali je na další naplnění.

Pozn.: Úvodní historický snímek je z archivu Klubu za historickou Polnou.