Okolí Sedlce – Prčice 3. díl – Pivovar Jetřichovice ( před 1541 – 1913 )

Naše cesta z Uhřic do Jetřichovic trvá jen pár minut, jelikož obce jsou od sebe vzdáleny pouhý 1,5 kilometru. Najít tady pivovar není vůbec složité, jeho ruiny jsou dosti dobře viditelné od hlavní silnice.
Náš průzkum začínáme od severu. Tady se nám ukazuje hlavní budova, která je zčásti zarostlá vysokou trávou a keři. Přesto má pivovar zajímavý vjezd, prochází totiž celou šířkou hlavní budovy. Vjezd není ani moc široký. V tehdejší době, kdy jezdili koně s povozy, však na průjezd postačil.

Nad branou vidíme tři velmi úzká okénka, šířka asi 20 cm a vysoká 1,5 metru, prostřední je zazděno. Napravo i nalevo jsou okna klasická, která prošla různými úpravami. Ve většině případů byla dozděna do menších rozměrů. Nad okny v prvním patře se nachází okrasná asi 10 cm široká římsička.

Z východní strany navazuje nižší budova, která tak s hlavní budovou tvoří komplex do tvaru „L“. Procházím průčelím vjezdu, kde postupně prozkoumávám místnosti vlevo i vpravo. Bohužel místnosti jsou dosti zdevastovány díky velmi dlouhodobé nefunkčnosti objektu. Když stoupám po schodišti do prvního patra, překvapuje mě, jak schodiště i stěny kolem zůstaly po tolika letech zachovalé. Ovšem podívat se do prostor v prvním patře dopředu vzdávám, podlahy jsou v několika místech propadlé a každý krok je životu nebezpečný. Přesto postupuji až pod střechu do druhého patra. Tašky až tak tragické nejsou a díry ve střeše rovněž nespatřuji. Podkrovní trámy jsou suché a ve velmi slušném stavu. Dokonce i komín procházející budovou vypadá vcelku zachovale. Vracím se zpět a vstupuji do východní budovy, která je z východní části částečně pod úrovní terénu, a v těchto prostorách se ještě dochovaly sklepní klenby, a tak se domnívám, že stojím v malé sladovničce. Budovy na jižní straně nejsou dostupné a ani se nedají fotografovat, jelikož všechno zarostlo metrovými kopřivami. Vydávám se proto na začátek, kde na východní straně objevuji další vjezdovou bránu. Ovšem ta směřuje pravděpodobně do
tehdejšího dvora, který sousedil s pivovarem.

Z několika budov zůstaly už jen základy a u některých pouze obvodové zdi. Dvě budovy ještě dodnes stojí, jedna z nich pravděpodobně sloužila pivovaru a druhá určitě tehdejšímu dvoru. Na západ od hlavní silnice se rozprostírá velký rybník pojmenovaný Lihovarský. Když od západu obcházím další různé objekty, ztrácím už přehled, které ještě patřily k pivovaru. Z jižní strany totiž navazuje Jetřichovický zámek. Odtud také směrem k pivovaru pozoruji další menší vjezd a architektonicky zajímavou stavbu s půlkruhovým oknem nad vjezdem, která je na vršku ukončena zdí připomínající opevňovací zdivo hradů. Na levé straně přiléhá malá věžička s malou stříškou a malými taškami. Je to dle mého názoru nejhezčí objekt, který se tu z pivovaru dodnes dochoval. Musím smeknout před našimi předky, jak si dali při stavbě záležet. Jen škoda, že stavba tady jen tak chátrá, je zarostlá kolem dokola keři a stromy. Po prořezání by její krása určitě více vynikla.

Bohužel sousedící zámek není rovněž udržován a nic se v něm neděje. V jeho těsné blízkosti se nachází malý rybník a rovněž park, který je také v žalostném stavu. Na tomto místě je tak patrné, že v době slávy pivovaru k němu přiléhal jak dvůr, tak i zámek. A tak musím se smutným srdcem zkonstatovat, že to jsou další historické památky, na které tento stát nemá peníze či na ně zapomněl, a chátrají tu smutně dál a dál. Na závěr přikládám text o zakladateli a část historie rozkvětu jak pivovaru, tak zámku, kdy byl na tuto památku hezčí pohled než ten současný, kterou jsem čerpal z www. wikipedie.cz.

Na počátku 16. století náležela část Jetřichovic k hradu Borotínu, jiný díl vsi a dvorem a vesnicemi Cunkovem, Ounuzí a Veletínem Janovi Jetřichovskému z Hroznic. Někdy po roce 1500 prodal Jindřich Opršal tvrz, dvůr a ves Jetřichovice Bohuslavu Mitrovskému z Nemyšle na Mitrovicích. Když Bohuslav v roce 1531 zemřel, hospodařili na statcích jeho čtyři synové, kteří se v roce 1539 o majetek rozdělili. Na Jetřichovicích zůstal hospodařit Petr, po němž zdědil majetek Vilém Mitrovský a Jetřichovice dále přešly na jeho nezletilého syna Petra. Ten se zúčastnil válečné výpravy při povstání českých stavů, ale po jeho potlačení se stal přívržencem rodu Habsburků. Stal se úředníkem při zemských deskách a císařským radou. Zemřel v roce 1656 a byl pochován v sedleckém kostele. I jeho syn a dědic – Vilém Jindřich Mitrovský se těšil císařské přízni, zastával po několik let úřad hejtmana kraje vltavského.

Značně zvětšil Jetřichovický zámek a společně se svou manželkou přikoupil sousední Vrchotice. Po jeho smrti zůstali dva nezletilí synové. Leopold František však zemřel sedm let po otci, a tak majetek připadl Františku Sezimovi. Ten kolem roku 1700 vystavěl v Jetřichovicích nedaleko zámecké zahrady kapli Bolestné Matky boží.
Tady naše kolo vyprávění v okolí Sedlce – Prčice končí a my odjíždíme z kraje mnoha pivovarů směrem k domovu, kde nás ještě čeká velmi náročný výšlap pod lanovkou velmi známého lyžařského střediska Monínec.
autor: Jiří Pertlík, 2020