Zámecký pivovar Břeclav

Úplně první poznámka o pivovaru je v urbáři lichtenštejnských statků z roku 1414. To už ale fungoval, dá se tak předpokládat, že vznikl někdy v druhé polovině čtrnáctého století. Velký rozkvět zažil pivovar za vlády rodu Žerotínů, počátkem šestnáctého století. Říznou chuť piva znal široko daleko každý. Výstav chmelového nápoje byl na tehdejší dobu více než slušný, ročně se vařilo třicet várek po třiceti bečkách. Majitelé si přišli i na dobré peníze, když jim pivovar vynášel devět set moravských zlatých. Břeclavské pivo nebylo prázdným pojmem ani v dalších desetiletích. Po konfiskaci břeclavského panství v roce 1638 koupil pivovar kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna za 250 tisíc zlatých. A téměř v nezměněné podobě prosperoval až do začátku dvacátého století. Snahy o větší produkci, které souvisely se zvýšenou poptávkou, znamenaly ale výstavbu nového pivovaru.

Psal se rok 1901, když byl původní objekt podle plánů Ringhofferovy strojírenské továrny na Smíchově přestavěn na sladovnu. Nový pivovar vyrostl v severním předpolí zámku, ze kterého je dnes pivovarský areál. Místní správu pak zajišťovalo ředitelství Lichtenštejnského velkostatku ve Valticích. Pivovar ale řídila židovská firma Hoffmann a Bittner, která jej měla v nájmu.

Roční produkce byla až patnáct tisíc hektolitrů, přičemž pivovar měl pětadvacet zaměstnanců. Zlatými časy pro pivovar bylo období první republiky, kdy po břeclavském pivu dychtili hlavně na Slovensku. Roční produkce tehdy dosáhla až třiceti tisíc hektolitrů.

V roce 1944 jej poškodily nálety, již následující rok byl však jeho provoz obnoven. Vyhláškou ministryně výživy ze dne 18. října 1948 o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském  byl  dnem 1. ledna 1948 znárodněn „Břeclavský zámecký pivovar a sladovna, akciová společnost v Břeclavi“, Břeclav, okres Hodonín (majitel akciová společnost).
Ve velké míře zásoboval také Slovensko. V dobách rozvoje vyráběl břeclavský pivovar šest druhů piva a produkoval až 180 000 hl tohoto nápoje.

Pivovar a sodovkárna Břeclav a.s. vznikla v lednu 1994 na základě privatizačního projektu jako jedna ze čtyř společností z bývalé státní a.s. Pivovary a sodovkárny Brno. Podle zakladatelské listiny bylo společnosti vytvořeno základní jmění ve výši 87,792 mil. Kč a rezervní fond 8,779 mil. Kč. Na základě privatizačního projektu byl společnosti delimitován majetek z bývalých Pivovarů v hodnotě přes 38,967 mil. Kč. V této výši byl majetek veden i v účetnictví. Firmě se stalo osudným zavedení certifikátu na potravinářské zboží při vývozu na Slovensko, které pro ni bylo významným odbytištěm. Pivovar dne 23.června 1995 představil nový název piva – Břeclavský kanec.

Bylo vařeno odlišnou technologií než původní Podlužan. V červnu 1995 se vyráběla jen čepovaná desítka, od konce července 1995 také světlá dvanáctka. Pivo se vařilo ve staré varně, zvýšila se jeho hořkost, snížila se barva. Lahvové pivo začaly prodávat po dodání nových etiket s čárkovým kódem. Pivo mělo vyšší obsah CO₂ , zakulacenou hořkost, nižší obsah zbytkových cukrů a vyšší trvanlivost (10 % – 1 měsíc, 12 % – 6 týdnů). Název se zvířecí tématikou byl zvolen proto, že pivovar se nacházel v místech, kde dříve byla kančí obora. Místní pamětníci vzpomínali na pivo Břeclavský kozel. Na počátku roku 1996 se pivovar vrátil k tradiční oblíbené značce Podlužan a ukončil neúspěšné používání nové značky Břeclavský kanec. „Chuť Podlužanu bude taková jaká vyhovuje zákazníkům,“ řekl ředitel pivovaru Josef Zlatník. „Středně prokvašené pivo se zbytkovým extraktem, který dává pivu nasládlou chuť.“

Pivovar zavedl tunelový pastér, který zabezpečil lahvovému pivu minimální tříměsíční trvanlivost. Firma se snažila obnovit vývoz na Slovensko, Podlužan se měl objevit na Zlínsku a Brněnsku. Pivovar se chtěl soustředit na sudové pivo. Pro lahvové pivo společnost připravila nové etikety a sortiment obohatilo osmistupňové pivo. Znalci si pamatují Švejkovu desítku a Švejkovu dvanáctku s registrovaným názvem i etiketou, která zpodobňovala hlavu dobrého vojáka Švejka, známou z obrázků malíře Josefa Lady. Podlužan vyráběl světlé desetistupňové pivo Ideál a tmavou „desítku“ s názvem Mazák, tmavý ležák Speciál a světlý ležák s názvem Primáš. Společnost Pivovar a sodovkárna Břeclav a.s. podala v roce 1996 žalobu na Ministerstvo zemědělství ČR jako na svého zakladatele o zaplacení 49 mil. Kč, což byla částka nesplaceného upsaného základního jmění.

Pivaři litují své dvanáctky: Z brány břeclavského pivovaru se od roku 1996 nevyvezl ani hlt piva. Pivovar byl před pěti lety nabídnut k privatizaci. Ta se však nepovedla a na zadlužený podnik byl vyhlášen konkurz. Břeclavský Podlužan je tak zřejmě minulostí. „Je to velká škoda,“ povzdechl si osmasedmdesátiletý František Červenka z Břeclavi. „Dvanáctka Podlužan byla bez konkurence. Co postavili novou varnu, stálo ale pivo za pendrek. Pak se jen střídali ředitelé, a stejně nic nezachránili,“ prohlásila jednohlasně skupinka místních mužů. Anna Procházková, 46 let, starostka, Břeclav: „Nejsem pivař. Pivovar tady ale léta existoval a měl svůj význam, proto si myslím, že spoustě lidí tady břeclavské pivo chybí.“ Petr Svoboda, 45 let, řidič, Břeclav: „Nejlepší byla dvanáctka ze staré varny. Byl bych rád, kdyby se to vrátilo. Pivo musí mít tradici a to břeclavské mělo. Bylo to městské stříbro.“ Miroslav Loučka, 45 let, živnostník, Břeclav: „Podlužan bylo nejlepší pivo, od mládí jsem nic jiného nepil. Navíc jsem jako patnáctiletý študák začal v pivovaře brigádničit. Je to maximální škoda. I pracovní příležitosti tím ubyly.“ Josef Červenka, 87 let, důchodce, Břeclav: „Škoda, že se výstavy nedožil břeclavský pivovar. Chybí nám. Byli jsme s pivovarem srostlí. Vzpomínám si dobře na formany, když jezdívali do slovenských dědin. Sudy s pivem měli obalené v ledu. Tehdy neměli hospodští žádné mrazničky ani mrazící pulty.“

Rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 7. 4. 1998 byl prohlášen konkurs na majetek akciové společnosti Pivovar a sodovkárna Břeclav, a.s., Břeclav, Zámecké náměstí 5a. Břeclavská radnice nabídla v roce 2000 mexické firmy Barcel, která chtěla v ČR postavit továrnu na výrobu kukuřičných lupínků, budovu bývalého pivovaru. V roce 2008 sloužily budovy ke skladování a stáčení vína. Halu využívají Moravské oděvní závody, pobočka německé textilní firmy Dolzer.

Před uzavřením se zde vyrábělo:
Podlužan Ideál 10 % (výčepní světlé; alk.: 3,5 %)
Podlužan Primus 12 % (světlý ležák; alk.: 4,2 %)