Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Úterý

V jedné písni od božského Káji se zpívá o „uuuúterý třetího záááří co mělo by být v kalendáááři… lalalá“ a tak dále. Tento song jsem si k srdci nevzal a s mírným zpožděním oproti Gottovu dávnému hitu jsem vyrazil ve čtvrtek 29., tedy koncem tohoto měsíce, prozkoumat stopy po zaniklých pivovarech severozápadního Plzeňska. Autobus mě přiváží do městečka Úterý a dnes to bude docela výšlap – přes 14 obcí za šesticí bývalých pivovarů.
Startuji v Úterý (296 obyvatel), které je městem jen díky historickým konotacím. V současnosti i s okolními obcemi čítá asi 420 obyvatel, což je zhruba polovina stavu před odsunem německy mluvícího obyvatelstva. První písemná zmínka je z roku 1233, ale město bylo založeno výrazně dříve. Podle původního německého názvu Neumarkt – Nový trh, se zřejmě týdenním právem trhu v úterý, vznikl i současný název města. Várečné právo bylo městečku Neumarkt úředně přiznáno v roce 1570, dle některých neověřených zpráv se vařilo po jednotlivých domech už od počátku 16. století tmavé ječné a světlé pšeničné pivo. Kdy byl samotný měšťanský pivovar postaven, není známo. Archivy nám pouze zachovaly jména Kub pivovarník a Pabeš sladovník, vztažená k roku 1554. Městská rada také toho roku projevila osvícenské vlohy – nebo to bylo jednoduše nevyhnutelné – a koupila novou pivovarskou pánev.

Roku 1604 udělil tepelský opat Andreas Ebersbach úterským výhradní právo dodávky piva do okolních vesnic. Písař do análů zapsal: „Tolikéž o oznámených vesnicích ve všech, mimo krčmy svobodné, kteréž nám k klášteru přináležejí, poněvadž piva k veselým, posvícením, šestinedělkám i k masopustu potřebují, by pod pokutou svrchu oznámenou odnikudž jinud nebrali a nevozili, nežli toliko z města Uterýho.“ A tak se zřejmě stalo.

Již kolem poloviny 17. století ale vyhřezl spor vrchnosti s měšťany o vaření piva. Vše vyvrcholilo po selském povstání (1680), kdy klášter v Teplé dočasně odebral právo piva vařiti městu Úterý. Tyto spory se utlumily až v běhu století 18. a utichly na jeho konci. Berní rula (z r. 1654) uvádí mimo jiných cechovních řemesel 5 sládků a Sommerova topografie (1836) pak 4 pivovárce, 1 pivovarníka a 4 sudaře.

foto místa, kde stával Měšťanský pivovar Úterý

Budova měšťanského pivovaru stávala na břehu Úterského potoka, nedaleko silnice z města. Od náměstí byl pivovar umístěn směrem východním. Sklepy byly za potokem a vedla k nim široká dřevěná lávka. Několik velkých požárů a dvě ničivé povodně znamenaly, kromě válečných tažení, pohromy pro místní pivovarníky.

Pivovar vystavoval okolo tisícovky hektolitrů piva (míněno na přelomu 19. a 20. století) s nejvyšším výstavem 1 305 hl, v roce 1902 byl parostrojně vybaven a v roce 1912 mu zvonila hrana, byl uzavřen a pivo se přestalo v místě vařit. Za 2 roky vypukla 1. světová válka a varní kotle zrekvírovala armáda na válečné účely. To znamenalo, že pivovar po válce nebyl obnoven, naopak byl roku 1919 zbourán a stavební materiál použit pro stavbu statku v sousední obci Olešovice.

Předem jsem si domluvil návštěvu se současnou majitelkou zahrady (a sousedních budov), na jejímž místě pivovar stál. Ta mi dala tip i na pivovarské sklepy a další informace, za níž jí, v článku na její přání anonymně, takto ještě jednou děkuji. Místo jsem si prošel, bohužel nějaký starý snímek provozu mi zatím nebylo dopřáno sehnat.

Kromě pivovaru, který se tedy nezachoval, je současná budova č.p. 119 bývalou pivovarskou hospodou, kde do 70. let 20. století fungovalo kino a knihovna. Dům se nazýval do roku 1945 Hotel Melampus. Nedaleko pak, u silnice stojící č.p. 114 byl také hospodou. Do dnešních dob se zachovalo alespoň domovní znamení – malovaný džbánek.

Úterý, v závoji ranních mlh, po obhlídce sklepa, nechávám za svými zády a opouštím toto kouzelné, trochu zasmušilé a zádumčivé městečko v údolí, s hrázděnými domy v centru města, které historicky a kulturně přináleží spíše k Chebsku. A mířím přes již zmíněné Olešovice k údolí Dolského potoka s Peckovým mlýnem, dnes penzionem. Zdravím se s cestářem, který neroztlouká kamení jako ten pradávný cestář na silnici do Prášil, ale pokouší se zalepit asfaltem výtluky a zároveň tvoří nové, a pomalu vyhlížím, kdy se objeví věžička kostela sv. Vavřince.

foto místa, kde stával pivovar Krsy

A vida, netrvá dlouho a stojím v obci Krsy (116 obyvatel), o nichž je první písemná zmínka vedena s rokem 1183, kdy připadly manětínským johanitům. Jestliže předešlé Úterý ve znaku uchovává parohy a tím odkaz na rod Hroznatovců, zde nalezneme třeba bílou labuť a tudíž rod ze Švamberka, kterému svého času ves patřila. Na peří má maltézský kříž červené barvy, odkaz na již zmíněné johanity.

Na návsi býval dříve menší rybník, jak prozrazují mapy stabilního katastru a před ním nespalná, zděná budova, bývalé č.p. 2. Jak mi sdělil starosta obce pan Orosz, při opravě návsi vykopali od bývalé vodárny vodovodní potrubí, které zdánlivě nikam nevedlo. Pak jsme dalším hovorem vydedukovali, že to bylo právě do bývalého pivovaru, který mladší generace zná už jen jako prádelnu, což byl účel budovy po zániku pivovaru a před zbouráním někdy v 60. letech 20. století.

Pivovaru v Krsech nebylo dopřáno dlouhého trvání – založen byl někdy okolo roku 1700 a s várkami se přestalo kolem roku 1750. Kromě umístění a těchto dvou časových údajů je jeho další působení, výstav nebo nějaké osobnosti či snad dokonce rozverné historky s ním spojené v mlhách zapomnění. Popovídám si s panem starostou, který vyběhl ven po upozornění jednoho místního dobrého občana. Ten na záludný dotaz, co si fotím a mé ležérní odpovědi, že místo bývalého pivovaru, šel toto promptně ohlásit na obecní úřad. Posnídám na lavičce, prohlédnu si náves s kostelíkem, u infotabulí se informuji – a je třeba jíti dál, cesta je ještě dlouhá a dny už se pomalu krátí.

Odcházím z Krsů a přes vesničky Blažim, Ostrov u Bezdružic, Krsov a Křelovice se objevuji ve Skupči. Po cestě zažiji jen dvě zaznamenáníhodné příhody – mezi Blažimí a Ostrovem potkávám v poli starší paní a ta mne pokládá za zemědělce, jdoucího ku kombajnu vystřídat v pojezdu po polnostech kolegu. To jí rozmlouvám a pro formu se ptám, zda-li tuto na západě jsou Bezdružice a támto na jihozápadě Krasíkov. V Křelovicích se strefuji do polední otvírací doby místního pohostinství U kaštanu, což kvituji a proléhám hrdélko dvěma Chodovary. Jinak je to podobné – všude stran pohostinství a koloniálů v podobných obcích polomrtvo, koma nebo klinická smrt.

foto pivovaru Skupeč

Když ke Skupči přicházím, zaujme mne nezvykle vypadající budova, odlišná od okolní zástavby. Zkrátka je to větší chalupa než ostatní baráky. Tipuju, že jde o bývalou školu. A opravdu, když ji obejdu z druhé strany, objevuje se na omítce vyvedený nápis Grundschule. Základní škola. Obec Skupeč (92 obyvatel) spadá tak jako následující Krukanice pod ves Pernarec a zdejší pivovar se zřejmě ani nestačil etablovat a už stahoval rolety. Historie nám praví, že pivovar byl založen někdy po roce 1700 a již před rokem 1750 zde s varem piv skončili. Pořizuji pár snímků bývalého pivovaru pod místním statkem u rybníka, kde nikdo není doma, a kráčím vstříc dalším objevům.

Zkracuji si cestu, tentokrát polními cestami do Krukanic, u lesa je hezký výhled až někam za Hracholuskou přehradu a ke Stříbru.

Po chvíli se ocitám na okraji Krukanic a mířím rovnou ke zbylým budovám bývalého pivovaru.

Krukanice (54 obyvatel) spadají, jak řečeno, pod sousední Pernarec, se kterým bezprostředně sousedí. Místní, původně klášterní (majetek kláštera Teplá) a pak vrchnostenský pivovar (majitel Šebestián Klička) byl postaven v areálu rozsáhlého, pozdně barokního dvora již před rokem 1750. Roku 1826 byla provedena zásadní přestavba a postupně zbudována třeba velká ledárna nebo sladovna. Pivovar vydržel v provozu až do roku 1946 a pak byl zrušen a zanikl. Budovy stojí dodnes, v části jsou sklady obilí a garáže, zbytek – tedy bývalý hvozd a kanceláře, se staly terčem vandalů a hrajících si dětí. Protože místní družstevníci cosi zprovozňují na sousedním dvoře, přemlouvám jednoho z nich, ten mi otevírá zamčená vrata a po slibu, že se za chvíli vrátím, pobíhám pár minut po útrobách bývalého pivovaru.

Zámek samotný je dnes na prodej. Prý se tam objevilo kromě pár českých zájemců i několikero inostránců, ale dosud bez kladného výsledku. Každý jen budí klamné plané naděje.

foto pivovaru Krukanice

Když se vrátím, s díky se loučím a odcházím. Směrem ke Chrančovicím. Po pauze na občerstvení procházím obcí Březí a po několika minutách se ocitám na křižovatce s levým pěším blinkrem do Chrančovic.

Chrančovice (108 obyvatel) jsou menší vsí s bývalým, chátrajícím zámkem a statkem podobného osudu severně od návsi. Ves ničím jiným zajímavým nevyniká. Kromě dvou stávajících rybníků zde kdysi byl i rybník třetí se jménem Pivovarský, jak prozrazují staré německé mapy, a u něj se někdy v období 1700-1850, spíše těsně před těmito letopočty, vařilo pivo. I zde na mě kouká místní lid při náhodném oslovení a dotaz na umístění bývalého pivovaru nedůvěřivě, až zhůvěřile. Dnes je zde zastávka autobusu a parkoviště. Něco jako třeba v Žihli. Po budově ani památky, jen asfaltem zalité stopy…

foto místa, kde stával pivovar Chrančovice

Vzhůru do Líšťan!
Opět si zkracuji trasu polem a po projití vsí Náklov docházím do Líšťan. Možná ti bude podrobný popis cesty připadat, milý čtenáři, poněkud rozvláčný a nadbytečný, ale z doslechu vím, že někteří, co tyto moje zápisky z výprav za pivovary pravidelně čtou, se zároveň koukají do map, kudy moje dnešní cesta vede. Za tuto úchylku je chválím.

Obec Líšťany (420 obyvatel) se může pochlubit z pivovarnického hlediska třeba tím, že kromě ní samé měly místní části Lipno, Luhov a Třebobuz – všechny jižně od Líšťan – také svůj malý pivovárek. V zakládající listině z roku 1115, která se vztahovala ke klášteru Kladruby, je poprvé zmíněno panství se vsí. Majitelé se pak střídali a bylo jich tolik, že nemá cenu je zde vypisovat, snad kromě Přemyslovců a Lucemburků všechny rody – přenesme se do roku 1628, kdy Jan Černín z Chudenic v době třicetileté války opustil pro víru zemi a před odchodem prodal statek Líšťany, „totiž tvrz Líšťany se dvorem poplužním, pivovarem a sladovnou při ní ležícím“ , Václavu Příchovskému z Příchovic. Z toho plyne, že datum založení pivovaru a zahájení jeho činnosti můžeme klást před zmíněný rok. Roku 1660 správci pozůstalosti Albrechta Kristiána Příchovského z Příchovic na Líšťanech prodali „dluhy zcela přetížený a zruinovaný stateček“ s poněmčeným názvem Liechtenstein, „totiž rytířské sídlo, pivovar a sladovnu, stromovku, dvě chmelnice a hospodářský dvůr“ Antonínu Steinbachovi, hejtmanovi dolnosaských statků. Majetek se přeléval dál. Skokem se ocitáme v roce 1926, kdy je pivovar uzavřen, výroba ukončena a o 2 roky později je pivovar zrušen. Nejvyšší výstav pivovaru je 1 650 hektolitrů.

Po znárodnění… ale to je pořád stejnej šlágr… zámek chátrá, co jde ukrást je ukradeno a přicházíme již do 90. let, nedávné doby. Budovy pivovaru jsou strženy, sklepy nedůsledně zasypány. Zámek už má přízvisko strašidelný. V místě bývalého pivovaru, v jižním křídle zámeckého areálu, je postaveno dětské hřiště a sportovní hřiště na nohejbal nebo tenis. Propadání antuky ovšem dává po čase stopku, takže hřiště je nyní uzavřené a neprovozuschopné. Já to beru, ač nohejbal a tenis hraju rád, jako potměšilou pomstu ducha místa nám nepoučitelným lidem.

foto místa, kde stával pivovar Líšťany

S příjezdem busu mířím přes Město Touškov do Plzně. S tebou se, milý čtenáři, tímto pro dnešek loučím.

autor: Luděk Gasseldorfer, 2011