Minipivovary v Karviné

V roce 2013 vznikly v Karviné dva minipivovary.
Nehodlám váženého čtenáře zatěžovat často v mediích opakujícími se „popisy hrůz“, které návštěvník zažívá, pokud se autem, vlakem či pěšky blíží k městu a prohlíží si krajinu. Nicméně za pásmem pomalu rekultivovaných oblastí naleznete vcelku příjemné místo pro život.

Město rozkládající se mezi polskou hranicí a řekou Olší mě uvítalo zataženou dušičkovou oblohou, která inklinovala spíše náladě laciné písničky bratří Tesaříků.

Mým zvykem bývá při popisu zážitků z cest obeznámit napočátku čtenářstvo s pivovarnickou tradicí onoho místa. Tentokrát od historického exkursu upustím. Pouze odkážu na faktické články mapující bohatou karvinskou pivovarnickou minulost:

Historie pivovarnictví v Karviné >>>

Návštěvníkům Karviné doporučuji k cestě od železniční stanice do centra města vynechat služeb místní autobusové přepravy a dojít na Masarykovo náměstí po červené turistické značce. Vyhnete se tak pochodu po rušných ulicích a dojdete přímo k fryštátskému zámku poklidnou vilkovou čtvrtí.

Fryštát je název nejstarší zachovalé části města, kde v Pivovarské ulici v přístavbě vedle restaurací Baron a Bečky vzniká nový minipivovar.

Zařízení potřebné k vaření piva se vrátí do míst, kde už kdysi bylo. V těchto místech pivo měšťané vařili až do 80. let 19. století, kdy hlavní roli ve vaření piva převzal průmyslový pivovar Larische – Mönnichů.

Místo má, kromě pivovarské, rovněž velmi starou tradici pohostinskou. Restaurace Baron stojí na místě středověké hospůdky, později přebudované na velký zájezdní hostinec.

Základem sortimentu má být světlá jedenáctka a také dvanáctistupňový ležák pod názvem Karvinské pivo. Čepovat jej budou právě v Baronu a sousední pivnici Bečky. Poprvé by mohli zájemci místní pivo ochutnat na koci roku 2013.

O chystaném minipivovaru nebyla v hostinci Baron či okolí žádná zmínka.

Centrum města v době sobotní jedné hodiny působilo liduprázdným dojmem. Ovšem, jak jsem se později přesvědčil, v obchodních centrech na okrajích Karviné bylo živo dostatečně.

Při potulování centrem města jsem zahlédl velkou reklamu na pivo Larische na zdi domu u jedné z největších karvinských křižovatek.

Ve městě nad vchody hostinců nejčastěji narazíte na loga Radegastu, který má v regionu od 70. let minulého století neotřesitelnou pozici. Občas jsem viděl i reklamní cedule svijanského pivovaru.

Z náměstí Masarykova jsem se vydal ulicemi východním směrem do městské čtvrti se jménem Ráj, kde mě čekala restaurace Ovečka s vlastním pivem Larische.

Střed města obepíná věnec sídlišť. Od cihlových třípatrových domů z 50. let až po předrevoluční panelové králikárny.

Hostinec Ovečka se nachází nedaleko Městského stadionu při cestě vedoucí k polské hranici ve vesnické části Ráje.

Je to tady zdánlivě zruky, posléze však zjistíte, že hospůdka je velice oblíbená a bývá častým cílem hostů, kteří se chtějí někde „dobře najíst“.

Hostinec Ovečka založili roku 1901 manželé Josef a Anna Raszykovi. V roce 2008 prošel kompletní rekonstrukcí a dostalo se mu současného vzhledu. V letošním roce začala příprava na otevření minipivovaru. Majitelé chtěli nabídnout hostům něco nového, jiného, co v jiných restauracích nenaleznou.

Restaurace se skládá ze dvou místností. První velká obdélníková s výčepem a varními nádobami, druhá koncipovaná jako pivnice ve tvaru písmena L.

Ač v nápojovém lístku byly uvedeny místní jedenáctka a dvanáctka, ve výčepu toho dne měli jen silnější variantu. Půllitr se prodával za 25 Kč.

Načepovaný Larische mi byl přinesen v tenkostěnném půllitru bez ucha s logem. Pivo světlé barvy, lehce do medova, dost zakalené. Pěna zpočátku krásná, dlouho však nevydržela.

Na stěnách pivnice visely zarámované obrázky z historie města. Od varen vedly přes restauraci a pivnici trubky směřující do chladného hospodářství a zpět k výčepu.

Většina hostů během mé návštěvy popíjela místní pivo.

Prostředí restaurace bylo sympatické. Obsluha rychlá a vlídná.

Chuť světlého ležáku Larische mě neurazila, ale zase naopak mě ani nijak neuchvátila. Pivo vonělo, ocenitelná byla zajímavá hořkost, která však bohužel celkem rychle vyprchala.

Dá se ocenit i výběr názvu piva. Vzpomínka na prvorepublikovou prosperitu, vzpomínka na majetný rod Larische – Mönnichů, na majitelích dávno zaniklého karvinského velkopivovaru.

Sepjetí s regionem vnímám vždy pozitivně. Myslím, že mnoho nově vzniklých minipivovarů, nesoucích se na boomu „domácího piva“, toto podceňuje.

Pivachtivým návštěvníkům Karviné mohu také doporučit Restauraci Oáza, na kraji parku Boženy Němcové, tedy bývalého zámeckého parku. Točí tady vojkovické pivo, pří mé návštěvě zrovna také osmnáctistupňového světlého Železníka.