Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Tachova

Vážení čtenáři, na poslední pátrání roku 2010 po bývalých pivovarech vás pozvu do Tachova a Starého Sedliště. Do Tachova a do Sedliště, ehm? Trochu obeznámenější čtenář pozvedne obočí a namítne mi, zcela správně, že v těchto městech přece žádné památky po pivovarnické tradici už nelze najít. A bude mít víceméně pravdu. Ale, namítnu já, co když ano, co když něco málo lze stále nalézt?

Protože počasníci hlásí hezký den, sedám na autobus jedno říjnové ráno a vyjíždím autobusem z Plzně přes Stříbro, kde přesedám, a asi za hodinu a kousek jsem v Tachově. Tachov má ve veřejné dopravě trochu zvláštní postavení mezi bývalými okresními městy Plzeňska – nestaví tam žádný rychlík ani skoro nevedou přímé spoje autobusů. Hlavní tahy prostě vedou jinudy. Je to i z tohoto pohledu odlehlý kraj, turisty zatím příliš nepolíbený.

Z druhé strany – když se badatel vnoří hlouběji do různých historických análů, s údivem zjistí, že ještě před 230 lety, tedy v roce nástupu vlády císaře Josefa II., o němž ještě bude v souvislosti s Tachovem řeč, fungovalo v Tachově 5 pivovarů. V té době třeba Rokycany, Klatovy, Sušice, Horšovský Týn, Domažlice nebo věčný tachovský místní soupeř Stříbro – abychom zůstali na českém západě a u bývalých okresních měst – se musely spokojit s menším výběrem chmelového truňku. Na druhou stranu je poctivé dopovědět, že tři pivovary z uvedených pěti byly církevní, takže se dá předpokládat, že jejich produkce byla především určena pro členy příslušných řádů, pro něž se pivo vařilo, a normální pijan zřejmě neměl velkou šanci pivo ochutnat. Právo várečné získal Tachov asi ve 13. nebo 14. století. Protože archivy města z oné doby byly zničeny požáry, pravděpodobně už nikdy nezjistíme přesně kdy.

místo, kde stával františkánský pivovar Tachov

Leč nepředbíhejme a trochu si Tachov představme: město leží v nadmořské výšce 483 metrů, prvně zmiňováno je v 1. čtvrtině 12. století, bylo sevřeno dodnes slušně zachovalými hradbami a mělo bránit celistvost západní hranice českého království před věčně rozpínavými Bavory. V současnosti v něm žije necelých 12 000 obyvatel.

Vystupuji z autobusu a mířím ke kostelu sv. Máří Magdaleny a sv. Alžběty, v jehož sousedství stál františkánský klášter s pivovarem. Kde přesně pivovar stál, zda-li přímo v prostorách kláštera, nebo v nějaké budově v jeho blízkosti, se mi zjistit nepodařilo. První zmínka o něm je z poloviny 18. století, poslední várka se váže k roku 1899 a zrušen byl hned o rok později, roku 1900. Výstav se pohyboval v 18. století okolo 200-300 hl, v 2. polovině 19. století pak okolo šesti set hektolitrů, nejvýš dokonce 1 241 hl z roku 1885. Dnes je v bývalém klášteře Muzeum Českého lesa, jehož zaměstnanec, pan Štěpán Čadek mi byl velmi nápomocen s historickými snímky panského i městského pivovaru a s dalšími údaji a radami. Díky moc ještě jednou i touto cestou.

Kolem hradeb mířím k děkanskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, v jehož blízkosti stával pro změnu pivovar děkanský. Opět problémy – kde přesně? Tipuji na budovu v Kostelní ulici, ale možná, že i tady už dávno došlo ke zbourání…

místo, kde stával děkanský pivovar Tachov

Děkanský pivovar má neznámé datum založení nebo zahájení činnosti, jako rok ukončení vaření piva se uvádí období 1780-1820. Byl to tedy pivovar činný ještě před průmyslovou revolucí a tomu odpovídá jeho výstav: rok 1711 a 40 hl, 1752 a 88 hl.

Dávám se do řeči s dvěma chlapíky z řádu křížovníků s červenou hvězdou, jimž nyní správa děkanského kostela náleží. Říkám jim, že mám určité podezření, kde by pivovar mohl stát. Moje domněnky ani nepotvrzují ani nevyvracejí.

Trojici klášterních pivovarů musím uzavřít alespoň zmínkou o v 2 kilometry západním směrem vzdálených Světcích, což je malá osada, v současné době součást Tachova. Návštěvu světeckého paulánského pivovaru si nechávám na jindy, přesto zmíním jenom pár údajů. Konvent pro tento řád byl v obci postaven roku 1669 a dá se předpokládat, že v té době nebo brzy po dostavbě začali pauláni sobě vařit pivo. Pivovaru však bylo vyměřeno zhruba jedno století existence, protože roku 1787 císař Josef II. klášter zrušil a vaření piva pochopitelně také. Výstav je uváděn opět v letech 1711 a 81 hl resp. 1752 a 393 hl.

Takže to byla trojka klášterních pivovarů na dnešním území královského města Tachova a teď zbývají „jen“ pivovary panský a městský. Je nutné zmínit, že po dlouhá desetiletí vedly oba stavy spory o várečná práva a byla období, kdy městský pivovar díky tomu nevystavil za celý rok nižádného piva.

místo, kde stával panský pivovar Tachov

Panský pivovar stával v jihozápadním rohu tachovského náměstí ve dvojici goticky a barokně zdobených domů. Založen byl někdy v 1. polovině 16. století. A máme tu opět roky 1711 a 1752, kdy výstavy dosahovaly 1911 a 3063 hektolitrů piva. Zajímavostí je, že zakladatel moderního pivovarnictví, František Ondřej Poupě, zde působil v letech 1792-1797. Jako zánik pivovaru se uvádí polovina 19. století. Podle rodiny Windischgrätzů byl zván rovněž jako knížecí. Po 2. světové válce v budovách bývalého pivovaru sídlila pobočka klatovského Kozaku (obuvnictví), roku 1959 došlo k požáru a v roce 1961 byly objekty bývalého pivovaru zbourány. Nahrazeny byly, jak to bylo v oné době obvyklé, hnusotou socialistického realismu, která se stylem moc neohlížela na okolní zástavbu. Takže v rohu náměstí dnes stojí zelená příšera obchodního domu, naštěstí aspoň trochu rozměrově a výškově respektující sousední domy.

Z náměstí se přesouvám do prostor Pivovarské ulice, kde, jak název napovídá, stály objekty městského pivovaru. Ani tady nezbylo téměř nic – tedy, budu-li přesný – zbyly kanceláře, kde seděli ouřadové pivovaru. Pivovar samotný „překážel“ a po jeho demolici v roce 2004 jeho bývalým areálem projíždí auta. Hezky jsem si o tom popovídal s mladou paní z blízkého kulturního centra. Ta mi popsala, co kde stávalo, protože to znala od jedné bývalé zaměstnankyně.

místo, kde stával městský pivovar Tachov

Tachovský městský pivovar byl založen před polovinou 16. století, nově zbudován byl pak roku 1863. Jeho výstav se už v dávnověku pohyboval okolo 1 000 hl a vařil světlé a tmavé výčepní pivo, které tvořilo drtivou většinu produkce a také nepatrné množství světlého ležáku. Výstav trvale a pomalu rostl, takže už v nově postavené budově za řekou Mží se vařívalo přes 5 000 hl, na přelomu 19. a 20. století 7 000 hl a nejvyššího výstavu se v Tachově dočkali v roce 1910 – 10 425 hl. Celkem 15 zaměstnanců nebo časem možná méně pak bylo při tom, když výstav začal pomalu klesat – za hospodářské krize 30. let na 5 000 hl. Po válce pivovar ještě přežíval, ale roku 1959, kdy vyhořel jeho odvěký rival na náměstí, byl tento uzavřen a skončil s vařením piva. O rok později je pivovar přestavěn pro podnik Rybena a zpracovávají se v něm mořské ryby pro české gurmety i gurmány.

Jak vidno, historie pivovaření v tomto městě je překvapivě docela bohatá, současnost pak zcela tristní…

A tak tedy s trochou smutku vzhůru do Starého Sedliště! Čeká mě tam výzkum hned dvou zaniklých pivovarů a návštěva jednoho týpka, co to zkouší vařit v domácích podmínkách. Zase popojedu autobusem, protože jsem se zakecal po městě a lokálka do Boru a Poběžovic je dávno pryč. Naštěstí je Sedliště poměrně dobře dostupné.

místo, kde stával panský pivovar Staré Sedliště

Městys Staré Sedliště leží 512 metrů nad mořem, zhruba mezi Tachovem, Borem a Přimdou, což z něj v minulosti udělalo jakési malé správní sídlo oblasti. Už jen prach na historických a archivních materiálech prozradí, že odsud se obchodovalo vlnou a peřím a že export zboží končil až v Paříži. Před poválečným odsunem zde žilo až 1 600 obyvatel, v současnosti je to necelá polovina – 750. Docela dobře se tu uživilo 10 hostinců – dnes 4. A také 2 pivovary – panský a měšťanský. Z hlediska historie a vlastně i mého putování byl dlouhou dobu úspěšnější panský, tak si o něm něco více povězme.

Panský pivovar z jižní strany uzavíral hospodářský dvůr místního zámku a první zmínka o něm je z roku 1571. V 18. století se jeho výstav pohyboval ve stovkách hektolitrů, v 19. v tisících, roku 1909 pivovar vystavil 5 600 hl. Po 1. světové válce došlo k poklesu výstavu na 2 000 hl a roku 1928 k ukončení provozu. O rok později se budovy pivovaru stávají zázemím skladu chebského piva, protože kupujícím je 1. chebský akciový pivovar. Pivovar byl stejně jako zámek zbořen roku 1970. Na místě zámku stojí budova prodejny potravin typově poplatná době, kdy se stavěla, čili klasická sorela v akci Z. Po pivovaru zbyl jen pivovarský rybníček s ostrůvkem uprostřed. To víte, že jsem si tam po lávce zašel a nenápadně se na chvilku zasnil…

Zajímavé je, že panský pivovar se ukázal jako životaschopnější, i když po většinu doby, kdy byly v provozu oba naráz, měl nižší výstavy než konkurenční pivovar měšťanský. Vy, kdož znáte nějaké jméno ze 72 jmen z fasády Národního muzea, tedy přední postavy našeho národního obrození, tak vězte, že majitelem zámku byl v letech 1772-1782 osvícený mineralog, geolog, montanista a svobodný zednář Ignác Antonín Born, který měl na zámku třeba pěknou botanickou zahradu.

místo, kde stával měšťanský pivovar Staré Sedliště

Vystupuji z autobusu a proti mně zrovna běží smečka školáků. Ptám se jich, zda neví, kde zámecký pivovar stál. Jeden smělejší mládenec ukazuje na místo, kde dnes stojí autobusová zastávka a má pravdu. Prý se to učili ve škole. Ale o měšťanském netuší lautr nic. Udělám pár snímků a městečko si projdu – zkouším to tradičně na obecním úřadu, netradičně na poště a zcela tradičně u místních, dosídlených obyvatel. Odpověďmi je mi divení a kroucení hlavou. Nevadí, jdu si dát do Zastávky u Velblouda Koutské pivo, pokecat s novým hospodským a majitelem – třeba budu mít štěstí a nějaký místní drban bude znát. Od Romana fasuju jeho předem slíbené, chutné Osecké domácí.

A štěstí opět ukazuje vlídnou tvář – jsem už téměř na odchodu na vlak, když se rozpovídá jeden místní štamgast, který zrovna dosedl k vedlejšímu stolu a pošle mne na místo, kde dříve pivovar byl. Měšťanský pivovar byl založen koncem 16. století, roku 1711 udává výstav 565 hl a roku 1752 pak 325 hl. Trvalý tlak, jak jsem naznačil dříve (lobby zámeckého panstva nebo zkrátka lepší pivo?) znamenaly, že je uzavřen někdy koncem 18. věku a budovy, nebo co z nich zbylo, jsou zbořeny okolo roku 1968. Udělám i tady pár fotek místa, kde už není to, co bývalo, a jdu na lokálku. Vláček mne s přestupy v Boru, Svojšíně a Stříbře zaveze až domů, do Pětiříčí, kam čtyři řeky přitečou a pátá odteče.

A to je zatím z mých putování po zaniklých a zmizelých pivovárcích vše. Zcela jsem zatím minul Rokycansko, jižní Plzeňsko (kromě krátkého textu o Chotěšově z počátku září) a Klatovsko. Tak snad někdy zjara nashle…

autor: Luděk Gasseldorfer, 2010