Pivovar Košumberk (1556 – 1949)

Má cesta tentokrát směřuje do Košumberku. Budova tamního pivovaru nejde vůbec přehlédnout, jelikož se nachází pod dominantou hradu stejného názvu. Již z dálky je vidět, že o pivovar je dobře postaráno. Má nové omítky, modré a bílé fasády, novou střechu a velký černý nápis „Pivovar“.

Ze silnice pořizuji první snímky hvozdu a velmi dominantního komínu ( parníku ). Před hlavní budovou stojí starobylý povoz. Já však detailně fotografuji v horní části hvozdu znak zakladatelů s letopočtem 1556. Mě ovšem nejvíce uchvátí otevřené dveře do budovy, a tak neváhám ani minutu a vcházím do útrob pivovaru. Musím však konstatovat, že již na začátku je patrné, že vnitřek pivovaru nedostál žádné rekonstrukce. Sladovna je ovšem nádherná, jak to tak bývá, s nádhernými klenutými oblouky.

Částečně je ještě dochována původní omítka, avšak z větší části je už oklepaná na červené cihly. Nachází se tu spousty harampádí a nesčetně původních dřevěných trámů, jak později pochopím, jsou z prvního patra. V prostorách se vyloženě nabízí zřídit hezkou restauraci, která by tu mohla v budoucnu fungovat.

Pomalu stoupám do prvního patra po původních schodech, kde míjím velké klenuté okno. Tady je patrný zásah, jelikož klenba je přepažena ytongovými tvárnicemi. A tak v současnosti se tu nachází okna tři. V prvním patře jsou prostory v dost žalostném stavu, bez podlah a prakticky i bez trámů. Zachovalo se tu pouze pár nových. Při vstupu do druhého patra si nejde nevšimnout ještě původních železných vrat, která se otvírají do jádra hvozdu. V něm si všímám zbytků původních rour a klapek na zrno. Obezdění vnitřku hvozdu je v dosti špatném stavu, vypadávají tu cihly a na podlaze vytvořily hromadu suti. V jedné z místností objevuji asi největší historický kus, a to starobylou plechovou konstrukci postele se starými kovářskými prvky.

Při postupu do druhého patra si osahávám původní dřevěná futra a zabývám se
myšlenkou, kolikrát jimi museli projít zaměstnanci pivovaru v době, kdy byl Košumberský pivovar na vrcholu. Druhé patro už mi nabízí lepší pohled na úplně nové krovy, které nesou novou střechu. A to je důležitý krok k záchraně. Jak už jednou do budov neteče, pak spodní patra už dále tolik nechátrají.

Po opuštění vnitřních prostor si všímám dalších věcí, které stojí za podrobnější popis. Na jihozápadní straně přes budovu přečnívá střecha a tu nesou tři původní dřevěné sloupy cca 35 cm na 35 cm. Nechci hádat, ale tipl bych si, že jsou ještě ručně opracovány. Nejsou totiž na první pohled identické a rozdíly jsou dost znatelné. Jsou vsazeny do ozdobného základu, který ovšem již původní není. Bohužel dle mého názoru k sobě vůbec nepasují. Posouzení nechám na čtenářích, ale mně se vůbec nelíbí.

Pod touto střechou se můžeme pokochat dvěma původními freskami, každá je na jiné straně. Na jižní straně je vyobrazeno Václavské náměstí v Praze se sochou svatého Václava na koni, v pozadí Národní muzeum, obraz je věnovaný vzniku Československa 28. října 1918. Na severní straně je na fresce vyobrazen výjev z dávné historie s nápisem „ve svornosti síla národa“. Přiznám se, že když čtu tuto větu, uvědomím si, jak vystihuje heslo, kterým by se měl český národ řídit. Bohužel freska je v levém dolním rohu dost poničená, tady by pomohl jen zkušený restaurátor.

Má cesta nyní směřuje ke hradu, kde cestou míjím chráněný strom „Linduše“. U něho stojí budova bývalé restaurace patřící k pivovaru, na které vidím již třetí fresku sedících pánů u džbánků piva. Z hradu, který stojí rovněž za návštěvu, pořizuji další pěkné snímky pivovaru. Mám to tu jako na dlani. Na hradě je vyhlídkový bod, odkud je severozápadně vidět rozhledna Jahůdka a městečko Luže.

Toto městečko má znak skládající se z modrých a žlutých podélných pruhů, které se objevují mimo jiné i na jedné z budov Košumberského pivovaru. Jedná se o erb rodu Slavatů z Chlumu a Košumberka.

Jak tak procházím celé okolí, pivovar by se dal shrnout do čtyř částí. Na západní straně hlavní budova hvozd se sladovnou, na východní hlavní trakt skládající se ze tří domů, z toho poslední pravděpodobně varna, jelikož je tu druhý komín. Přes silnici stojí hospodářská budova na jižní straně. Na budově objevuji dva znaky – jeden z nich připomíná rod Slavatů a druhý je pivovarnický. Jsou zde namalovány sluneční hodiny. Za tímto objektem je již zmiňovaná Linduše a čtvrtá budova bývalá restaurace, tady je nad vstupními dveřmi nápis „letní sklep“.

V pokladně na hradě se dozvídám, že majitelem pivovaru je neúspěšný kandidát na starostu, jinak člen zastupitelstva města Luže. Objekty pivovaru byly prodány v roce 1999 a rada Pardubického kraje schválila na jaře roku 2003 poskytnutí grantu na opravu Košumberského pivovaru, která již začala a stále probíhá. No a tak nezbývá než panu zastupiteli popřát mnoho zdaru při pokračování rekonstrukce.

Na závěr přidávám pár vět z historie – dle dochovaných písemných záznamů stával pivovar přímo pod hradem Košumberk již v 16. století. V kronice je uvedeno, že v roce 1607 se zde uvařilo za půl roku 33 varů po 22 sudech, tj. 726 sudů bílého piva.

O tom, že šlo Košumberské pivo na odbyt, se můžeme přesvědčit počtem vytočených sudů u místních a okolních šenkýřů. V roce 1611 vyšenkovali za půl roku 383,5 sudů. Restaurace v pivovarském dvoře v hostinci Pod Linduší ( název je podle starého javoru Linduše, který tam stojí dodnes ) byla vyhlášena kvalitním černým pivem a hojně využívána nejen návštěvníky hradu. V době mezi světovými válkami zde vařili pivo jen v létě a jen pro vlastní spotřebu.
Prameny čerpány z www stránek města Luže a hradu Košumberk.

galerie snímků pivovaru >>

autor: Jiří Pertlík, 2013