Panský pivovar ve Strážnici

Při svém putování za pivovary jižní Moravy mne nedávno potěšila skutečnost, že v kraji máme hned dvě pivovarské kulturní památky (možná i více). A mnohé možná překvapí, že obě najdeme především v místech vyhlášených sklizní vína. Kromě areálu znojemského pivovaru Hostan je totiž kulturní památkou také pivovar ve Strážnici na Hodonínsku. Leží hned vedle turisticky stále více atraktivní lokality Baťova kanálu a je také vstupním objektem do Muzea vesnice jihovýchodní Moravy, což je poněkud složitější název pro strážnický skanzen.

Díky tomu má ale pivovar alespoň částečně zmapovanou historii, podobně jako všechny objekty, které dnes strážnický skanzen tvoří. Z průvodce jednotlivými objekty se dozvíme, že tradice strážnického pivovarnictví začíná už ve středověku. Město mělo vlastní pivovar pobořený za Bočkajova vpádu na Moravu v roce 1605. Jeho oprava se vlekla, čehož využilo panstvo jmenovitě Jan Fridrich ze Žerotína roku 1612, který postavil vlastní pivovar poblíž zámku a nedaleko od městských hradeb. To je trochu v rozporu s prací Zdeňka Matyáše, který se analýzou pivovarů na Uherskohradišťsku podrobně zabýval, i když těžištěm jeho bádání byl pivovar v Jarošově. Matyáš ve své práci analyzuje změnu zájmu šlechty v průběhu 16. století o pivovarské podnikání. Cituje přitom výzkumy J. Jiránka o pivovarech na Moravě koncem 16. století. Zatímco začátkem 16. století byly v hradišťském regionu jen tři panské pivovary. V roce 1598 jich bylo několikanásobně více. Páni jich měli 13 a ten strážnický byl jedním z nich. Rytíři jich vlastnili 30, v duchovní správě byly 2, královská a komorní města měly 2, 4 pivovary byly v poddanských městech panských a Malenovice (dnes součást Zlína) v poddanském městu rytířském.

Vraťme se ale ke Strážnici. Zmínka o pivovaru je také v Moravských zemských deskách a váže se k roku 1629 a prodeji panství. Strážnici prodali poručníci po Janu Jetřichovi ze Žerotína Františkovi Magni, jehož rod tu pak vládl dlouhá staletí. Magni koupil Strážnici s předměstími, zámkem, dvorem, mlýnem, pivovarem a dále několika vesnicemi a městečkem Lipovem a Velkou (nad Veličkou) s pivovarem.

Jak Magni se strážnickým pivovarem nakládal, nevíme. Každopádně jeho podoba se několikrát změnila. „V architektuře budovy lze najít celou řadu pozdně renesančních prvků. Pozoruhodné jsou oba střešní štíty, vytvářející architektonický prvek nepříliš členité venkovní zástavby,“ čteme v průvodci k objektům skanzenu. Dnešní vzezření pivovaru je díky štítům spíše barokní.

Stavba je dodnes členěna na tři části. Impozantní je vstup uprostřed s pozoruhodnými sloupy, pravděpodobné sladovní humno nebo spilka. Návštěvník následně může projít nalevo směrem k pokladně nebo napravo, kde je dnes stylová restaurace. Pivovar byl v provozu podle průvodce do poloviny 19. století. Zánik přinesla změna struktury plodin, které pěstoval velkostatek. Namísto obilí dostala přednost řepa pro cukrovary. Tyto informace uvedené v brožuře Muzea vesnice jihovýchodní Moravy jsou ale v rozporu s poznatky Z. Likovského. Ten sice poněkud nepřesně uvádí založení pivovaru „před rokem 1750“ o trochu konkrétnější je v otázce zrušení strážnického provozu. Zastaven byl před rokem 1898. K roku 1880 Likovský uvádí výstav 5136, což je na menší „a několik desetiletí zastavený“ provoz poměrně významná suma. Pivovar proto musel hledat odbytiště s tímto výstavem v mnohem širším okolí, než je pouze samotná Strážnice. Je to dokonce více než jaký byl výstav měšťanského pivovaru v Uherském Hradišti. Stejnou výrobu měl Uherský Ostroh, jehož výstav se v průběhu několika let zdvojnásobil. Mezi posledními sládky ve Strážnici byli Antonín Pařízek a Jindřich Exner. Pivovar byl vrchností pronajímán, podle jmen židovským rodinám. Daleko spíše tedy zastavení provozu v polovině 19. století znamená konec zájmu šlechty o provoz pivovaru ve vlastní režii a začátek jeho pronajímání.

Jak vidno prostoru k badatelskému úsilí je ve Strážnici více než dost. Třeba se tím pozdvihne vzpomínka na dnes již neznámou kvalitu piva. Vinařskou konkurenci ale sotva přesáhne, vždyť už v pozdním středověku bylo místní vinařství exportní záležitostí a strážnické víno obchodníci vozili až do Polska.

Další podněty k badatelské činnosti obsahují:
Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, P. Klábová a kol, Strážnice 2006
Likovský Z. Pivovary Moravy a rakouského Slezka 1869-1900, Praha 2000.
Moravské zemské desky, III., Praha 1953.

autor: Filip Vrána, 2011