Krátké dějiny pivovárku ve Vranové na Moravě

Vsi Vranové najdeme v historickém místopisu Moravy hned tři. Dvě z nich přitom dnes tvoří obec jedinou, a to Vranovou Lhotu, která vznikla spojením Vranové a (Vranové) Lhoty (dříve Nová Vranová) a dvou osad Hraniček a Jarovice. Obě historické vsi rozděluje říčka Třebůvka a leží na jedné z větví tzv. Trestenické stezky, která spojovala Moravu a Čechy. Dnes bychom jejich polohu spíše lokalizovali jako osady náležející do oblasti Moravskotřebovska případně Mohelnicka.
Příznivce dějin pivovarství však bude zajímat především historická Vranová, která stávala již v polovině 13. století a náležela k blízkému zeměpanskému hradu Vraní Hoře (od 15. století pustý, dnes v ruinách a při pohledu z obce neznatelný). V roce 1497 potvrdil držení Vranové spolu s hradem a dalšími osadami král Vladislav Jagellonský Jiříkovi z Lhoty. ¹ V dalším století se zde vystřídala celá řada menší šlechty, která svůj majetek prodávala a potvrzovala v kupních smlouvách. V jedné z nich je k roku 1584 uveden i vranovský panský pivovar.

Jeho stavbu najdeme v prostorách dnešního čísla popisného 122, téměř na konci Vranové po levé straně ostré zatáčky silnice směrem na Lhotu. Dodnes se u domu, který měl před přečíslováním obce čís. 22, zachovaly pod „Pudilovou horkou“ ve skále vytesané pivovarské sklepy. A ještě začátkem 20. století se zde všeobecně říkalo „na starém pivovaře“. ²

Pivovar je v listinách zmiňován znovu roku 1589, kdy sestry Eufrozína, Aurelie a Apolonie z Karlsdorfu prodaly pustý zámek Vraní Lhotu, Vranovou s tvrzí a pivovarem, hamr s mlýnem a hory na rudu železnou v gruntech vranovských a hoře plnkoutské, vsi Veselí a Bezdíčkov a dvůr Kozovský za 9500 zlatých Brikcímu Drahanovskému z Pěnčína. ³ Drahanovští zde drželi statky, ač evangelíci, až do konce 17. století.

V průběhu třicetileté války Vranovou i Lhotu vyplenili nejdříve Švédové a po nich v roce 1643 i císařská armáda, a to včetně pivovaru. Po nich plundrovala obě vsi císařská armáda, přičemž vyloupila i místní pivovar. „Všechno v nic i s poddanými obrátili, pánev pivovarní, kotly k pálení páleného i ty železný mříže v oknách zazděný mocně zvytahovali a pobrali…“, píše se ve starých záznamech. ⁴

Od roku 1714 měla Vranová stejné majitele s Biskupicemi u Jevíčka, kde snad byl také pivovar. Možná z tohoto důvodu byl ten vranovský v roce 1720 zrušen (posledním sládek Johanes Baygr) a zřízena zde draslárna (výroba potaše z popela, který se odebíral od poddaných z okolních vesnic) a také lihovar. Obojí v 18. století provozovali židé. V paměti vranovských obyvatel se zachovala vzpomínka na vranovský lihovar a potašnu, neboť ještě před první světovou válkou se říkalo domku s dnešním č.p. 122 „ na pódešni. Pozemek za stavením se jmenuje „za lihovarem“ nebo „za pivovarem“. Jedno místo uvedené trati nese dodnes název „chmelník“, neboť se zde pravděpodobně pěstoval chmel. ⁵

autor: Filip Vrána

Pozn.:
¹ Hosák, L. Historický místopis země Moravskoslezské, Praha 2004, s. 554.
² Stoupal, J., Votava F.: Pamětihodnosti Vranové Lhoty, dle textu z r. 1972 (knižně dosud nevydáno)
³ Hosák, L. Historický místopis země Moravskoslezské, Praha 2004, s. 554.
⁴ Stoupal, J., Votava F.: Pamětihodnosti Vranové Lhoty, dle textu z r. 1972 (knižně dosud nevydáno)
⁵ Stoupal, J., Votava F.: Pamětihodnosti Vranové Lhoty, dle textu z r. 1972 (knižně dosud nevydáno)