Slezský pivovar a sladovna Jindřichov

Obec Jindřichov leží na severozápadním okraji okresu Bruntál, na severu je ohraničena státní hranicí s Polskem. Jindřichov, německy Hennersdorf, byl založen olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku v rámci kolonizace Osoblažska někdy před rokem 1256.Olomoucký biskup Oldřich poté daroval v roce 1288 jindřichovské léno (podmíněnou držbu panství) bratrům Jindřichovi, Dětřichovi a Erkenbertovi, pánům ze Stange. V držení léna se potom vystřídalo několik šlechtických rodů. Až v roce 1739 biskupství jindřichovské panství prodalo.

Do roku 1945 byla obec osídlená převážně německým obyvatelstvem, Čechů zde žila jen nevelká menšina. Po skončení druhé světové války byli Němci odsunuti a Jindřichov byl postupně osídlován Čechy.

Od roku 1589 existoval u jindřichovského panského statku malý pivovárek. Řadil se mezi vůbec nejstarší ve Slezsku. Po celá léta fungoval souběžně s vrchnostenských velkostatkem, který byl pro něj zdrojem surovin a částečně i odbytištěm. Pivovar od svého založení vlastnilo několik majitelů. Za zakladatele je považován Jan Pavlovský z Pavlovic.

Po roce 1635 se za 39 000 zlatých celé panství dostalo do rukou hraběte Jana Jiříka z Hodic a jeho rodu z nedalekých Slezských Rudoltic. Tato šlechta vlastnila jindřichovský pivovar celých 100 let. Roku 1739 biskup panství prodal za 60 000 zlatých tehdejšímu říšskému kancléři Janu Kryštofovi, svobodnému pánu z Bartenštejna, který byl rádcem na dvoře císaře Karla VI. a jeho dcery Marie Terezie. Jeho rod spravoval panství do roku 1866, kdy zanikl po meči, neboť zemřel poslední mužský potomek Josef. Svobodní pánové z Bartenštejna jsou pochováni v kostele Sv. Mikuláše v Jindřichově.

Posledním soukromým majitelem, který dal pivovaru dnešní podobu, byl železniční průmyslník baron Albert Klein von Wiesenberg (Loučná nad Desnou). Barona Kleina pojilo pouto k regionu díky Amelii Langerové pocházející z Damašku, se kterou se roku 1841 oženil v nedaleké Třemešné. Baron Klein koupil panství i pivovar roku 1868 také za 60 000 zlatých. Později spolu se svým synem Friedrichem rozšířili hospodářství o lihovar.

V 70. a 80. letech 19.století jsou datovány první významnější modernizace a přestavby na průmyslový areál. Na přelomu století podnik uvařil zhruba 12 000 hektolitrů piva ročně. Posledním majitelem z této rodiny byl vnuk barona Kleina Dr. Adalbert Klein, který pivovarský provoz nechal roku 1926 významně zrekonstruovat. Přestavba určila podobu jindřichovského pivovaru do současnosti.

Dr. Adalbert Klein během rekonstrukce pro pivovar vybudoval samospádový vodovod s přívodním potrubím v délce asi 3 km. Ječmen a brambory sklízel na vlastních polích, čímž získával lacinou surovinu, jak pro výrobu piva, tak lihovin. Vodu využíval z místního Svinného potoka. Vařilo se tu 10°, 12° Slezovar, 14° Silesia Porter a tmavé 18° pivo.

Dr. Adalbert Klein učinil v roce 1927 z pivovaru akciovou společnost, která nesla název Silesia Brauerei und Malzerei – aktien gesellschaft Hennersdorf, Schlesien (Slezský pivovar a sladovna, akciová společnost Jindřichov, Slezsko). V předválečné době pivovar vyrobil až 20 000 hektolitrů chmelového moku. Rod Kleinů z Wiesenberga vlastnil panství, zámek a pivovar až do roku 1945, kdy jim byl celý majetek se 400letou tradicí na základě Benešových dekretů zkonfiskován.

V letech 1948 – 1952 byla majitelem provozu společnost Moravskoslezské pivovary n.p. V roce 1951 převzal řízení pivovaru od Augustina Novotného jindřichovský sládek František Jiřík. Poté byly majiteli Opavské pivovary, n.p. (1953-1954) a Ostravské pivovary n.p. (1955-1959), které zde vařily i Ostravar 12° světlý ležák.

Etikety značky Ostravar vyrobené v pivovaru Jindřichov >>>

Po ukončení výroby chmelového moku spěl celý areál k zániku. Vybavení bylo převezeno do pivovaru Golčův Jeníkov a budovy začaly sloužit místním Státním statkům Bruntál, např. jako sklad brambor a hnojiv.

Dokument o předání pivovaru v roce 1970 Státním statkům se soupisem majetku >>>

Nakonec byl celý komplex přebudován na mísírnu krmiv. Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež sídlící v bývalém zámku, který s pivovarem tvořil jeden celek, se pokoušel areál účelově využít. Pozemkový fond ČR věnoval pivovar Ústavu sociální péče bezúplatně. Bohužel nedostatek finančních prostředků přinutil Ústav sociální péče budovu Pozemkovému fondu ČR vrátit a od té doby celý objekt chátrá. Nedochoval se ani vzácný erb pánů z Wiesenberga – dva páry tisknoucích se rukou s latinským nápisem „Concordia et Labore“ neboli „Svorností a prací“ nade dveřmi v bývalé varně.

Pivovar se sladovnou je dispozičně členitý. V hlavním traktu na sebe navazují humna a varna s vysokými průmyslovými okny.

Pod průčelí varny je ještě patrný nápis Brauerei Hennersdorf.

Za klenutým průjezdem dvorního traktu navazuje po pravé straně hvozd, kotelna a pomocné provozy.

Ze severní strany uzavírá pivovarský dvůr obytný dům, z jižní strany kancelářské a skladovací budovy.

Článek vznikl díky úsilí Jaroslava Slívy, který nejprve svým fotoaparátem zdokumentoval současný stav jindřichovského pivovaru a poté vypátral další svědky zdejší pivovarské minulosti.

Snímky pivovarských artefaktů pochází z archivu Bořivoje Jiříka, syna sládka Františka Jiříka.

Prameny:
oficiální stránky obce Jindřichov www.obecjindrichov.cz (paní Profantová)
Likovský: Pivovary československého území
Stavební kniha 2007 – České a moravské pivovary

◄ 1 2 3 4 ►