Pivovarnictví v Novém Jičíně

Prastarý jednopatrový dům přestal záhy vyhovovat a právováreční měšťané se poohlíželi po novém místě pro svůj pivovar. Nakonec právovárečníci nalezli rohový dům severozápadní strany náměstí a v roce 1590 ho od Kašpara Bretschneidra odkoupili, aby tu v následujících třech letech pivovar vybudovali. Původně gotický objekt procházel stavebními úpravami. V roce 1667 byl celý stržen a do roku 1670 znovu celý vybudován.

Při obrovském požáru města v roce 1768 byl postižen i pivovar, ale záhy byl opět vybudován. V polovině 19. století přestal vyhovovat provozním požadavkům, pivo se tu přestalo vařit v roce 1834 a dům sloužil nadále jen jako výčepní. V majetku šenkovního bratrstva objekt zůstal až do roku 1868, kdy byl prodán bohatému novojičínskému Židovi Ignáci Sachsovi. Dům pak sloužil jako hotel a hostinec (Axman).

K objektu pivovaru náležela sladovna, od poloviny 19. století chátrající. Městská rada na svém zasedání 22. dubna 1930 schválila zakoupení staré sladovny pivovaru Siegfrieda Herze. Objekt byl zbourán a na jeho místě vyrostla nová moderní budova městského kina.

V roce 1869 založil Leopold Kudielka v hospodářské osadě Bocheta na malém návrší nedaleko Nového Jičína pivovar. Podnik vznikl na staré obchodní cestě, zvané Císařské, v místě zájezdního hostince a kovárny. Rodině Kudielků firma patřila až do uvalení národní správy v roce 1945.

Pivovar byl moderně vybaven. Kromě samozřejmého parního stroje byl značný důraz kladen na využití elektrické energie. Nechyběl zde dieselový agregát a akumulátory pro zajištění elektrické nezávislosti. Pivovar stáčel pivo jak do sudů, tak do lahví, jež pak bylo rozváženo nejen po městě, ale i do širokého okolí. Součástí podniku byla i sladovna na zpracování 60 vagonů ječmene. Během konce 2.světové války utrpěl provoz značné škody.

Od 1.1.1947 byl pivovar součástí národního podniku Moravskoslezské pivovary. V poválečném období se zde produkovalo zhruba 25 000 hektolitrů piva ročně. Vařila se světlá desítka (Loučské výčepní světlé) a světlá dvanáctka (Bochetský kozel). Na konci šedesátých let stoupl výstav až na 72 000 hl za rok. Tehdy se v bochetských varnách vyráběl „licenčně“ i světlý ležák Ostravar. Pivovar ještě stihnul oslavit sté výročí vzniku speciálním Bochetským Jubilantem.

Na počátku sedmdesátých let zdejší varny nadobro vystydly. Loučské pivo bylo v hostincích nahrazeno rozhodnutím „řídících orgánů“ nošovickým. Poslední ředitel pivovaru Václav Petras se stal nejvyšším mužem nového pivovaru Radegast.

V první polovině 90.let minulého století byla pivovarnická tradice ve městě na pár let obnovena. V budově Národního domu vařili světlou a tmavou nefiltrovanou dvanáctku s názvem Baron. Minipivovar ukončil provoz v roce 1997. Zda-li místní milovníci chmelového moku ještě nebyli připraveni na kvasnicové pivo nebo kvalita novojického moku pokulhávala, se dnes můžeme pouze dohadovat. Podstatné je, že od té doby vařící mladina ve městě nezavoněla.