Panský pivovar Buštěhrad (1548 – 1967)

Má cesta tentokrát směřuje do městečka Buštěhrad, které najdeme kousek od Kladna. Právě mezi těmito dvěma městy se nachází pověstný gigant československé historie – kladenská Poldovka. Mě však v této lokalitě zajímá bývalý Buštěhradský pivovar.

Mé kroky k němu vedou nejhezčí ulicí pojmenovanou po známém spisovateli Otovi Pavlovi, který tady má i muzeum. Jistě každý z nás si vzpomene na knihu „Smrt krásných srnců“, která byla zfilmována. Vypráví o jeho vlastním životě. Touto ulicí klesám pomalu na Dolní náměstí, kde po chvíli na mě již vykukuje pivovar. Hned první hlavní budova na mě dýchne svou historií. Ač by se mohlo zdát, že všechny popisy starých pivovarnických budov si jsou podobné, není tomu tak. Tady spatřuji jiné prvky, které mě upoutají na první pohled. Západní trakt budovy je ve spodní části postaven na kamenných základech do výšky zhruba dvou metrů, dále pak je již z cihel. Vršek budovy je tvořen celkem ze čtyř říms.

Nejzajímavěji ovšem působí zakončení boku
budovy, do vlnkovitého tvaru dvakrát na každé straně. Na nich se nacházejí namontované železné plechy, které rovněž kopírují tyto vlnky, aby po nich při dešti dobře stékala voda. Uprostřed je dochována výzdoba bohužel jen na velmi malém prostoru. Původně však pravděpodobně byla po celé šířce objektu. Okna jsou v této části již všechna zazděna. Na zdi visí malá cedule o historii pivovaru, který je jednou ze zastávek naučné stezky.

Největší a zároveň nejhezčí dominantou pivovaru je však jeho jižní část, kde vidíme tak typická okénka s klenbou ve dvou liniích nad sebou. Střecha se honosí novým pokrytím. Za největší příšernost považuji nový pozinkovaný okap přiléhající na původní, který je zapuštěný do zdiva budovy. Nejvýchodnější část jižní strany budovy tvoří můj nejraději popisovaný objekt – hvozd pivovaru. Na jižní straně vidím ve třech patrech šest obdélníkových okének stejně jako na východní straně, ta jsou však již zazděná.

Od východu se nabízí nejhezčí pohled na téměř celý pivovar, který je postaven v mém tak oblíbeném barokním stylu. Proto prostrkuji fotoaparát skrz vrata a snažím se zdokumentovat část dvorku, kde si ihned všimnu spíše nepořádku od stavební firmy Level, vlastníka pivovaru.

K pivovaru dále navazuje jedna z budov, která je celá postavena z kamenů a vypadá nejzachovaleji. Budovu pokrývají dvě střechy. Na budovu dále navazuje cca pětimetrová zeď s dvěma vraty pro výjezd nákladních vozidel. Spíše to vypadá jako garáže, jež se domnívám nebývaly součástí tehdejšího pivovaru. Uvnitř objektu neregistruji žádný pohyb.Všechna vrata, která jsem zatím míjel, jsou zavřená. Proto se nenaskýtá žádná možnost na průzkum vnitřních prostor pivovaru.

Celý pivovar je velmi zajímavě architektonicky řešený. Prakticky celý je obklíčen budovami s minimálním využitím zdiva a plotů s nevelkým dvorkem uvnitř. Ze severní strany je nejlépe vidět pivovarnický cihlový komín, který má půdorys osmiúhelníkového tvaru. Dále ze severní strany navazuje vysoká betonová zeď. Ta se sem vůbec nehodí, k pivovaru byla přistavěna až později. Táhne se až k západní části, kde sousedí se starým rybníkem.

Bohužel tu nespatřuji nic zajímavého, co by stálo za zmínku, snad jen ještě lepší výhled na komín. Cestou od rybníka konečně potkám zaměstnance objektu. Hned se ho snažím přemluvit k vpuštění do pivovaru, ovšem bez výsledku. Dosti neochotně mi odpovídá a ani o tom, jak se stavební firma stará o záchranu pivovaru, není sdílnější.

Při mém celkovém hodnocení konstatuji, že stavební společnost Level, která pivovar vlastní, se nijak zvláště o pivovar nestará, ba naopak. Při hledání informací jsem našel článek v kladenském deníku ze dne 14.4. 2008, že firma plánuje pivovar zbourat a postavit tu obytné domy. Jen doufám, že se tak nestane a náš stát nedopustí likvidaci této historické památky. Budu doufat, že
zvítězí selský rozum, ale pochybuji. Poslední várka zlatavého moku byla z Buštěhradského pivovaru vyexpedována 9.9. 1967.

Na závěr se nemůžu nezmínit o údajném obnovení tradice vaření piva v Buštěhradě, o pivovaru Taschenberg, jenž je přímo naproti Panskému pivovaru. Snažil jsem se získat pivo z tohoto pivovaru, ale bohužel marně. Bylo tu úplně mrtvo, všude mříže na dveřích a oknech, jen na domě viselo logo. A tak mi to nedalo a šel jsem navštívit sousedící hospodu pojmenovanou Hotel Buštěhrad. Tam jsem od místních štamgastů zjistil, že minimálně rok se tam žádné pivo nevařilo, a kdysi se tam něco prodávalo. Majitel domu je viděn jen ráno, jak odjíždí do práce. Údajně ho navštěvovala i Policie České republiky. Na základě mé zkušenosti přidávám radu na závěr. Tento údajný pivovar produkuje nesčetné množství pivních etiket, které v životě nepoznaly láhev. Je to jen dobrý byznys, velmi snadno a rychle vydělané peníze. A tak doporučuji sběratelům etikety nekupovat.

Návštěvu Buštěhradského Panského pivovaru ukončuji přepisem cedulky naučné stezky s trochou historie:

Podle archivních záznamů náležel pivovar k nejstarším pivovarským podnikům v Čechách, neboť Buštěhrad dostal již v roce 1497 ( povýšení na město ) právo várečné – tj. vaření piva. K pivovaru patřila i sladovna a chmelnice nad městečkem. Za třicetileté války byl zpustošen saskými vojsky a varný kotel odvezen do Drážďan. V roce 1633 byl pivovar obnoven, v roce 1755 ho vlašský stavitel Anselmo Lurago, podílející se i na stavbě zdejšího zámku, přestavěl do barokní podoby. Po dalších sto letech byl pivovar rozšířen o prostor dřívějšího panského mlýna, roku 1873 byly postaveny nové ležácké sklepy. V roce 1905 byla zastaralá technologie vaření piva přestavěna na parní.

autor: Jiří Pertlík

1 2 ►