Po stopách historických pivovarů Jičínska

Pivovarnictví se v Jičíně až do 17. století vyvíjelo obdobně jako v jiných velikostně podobných sídlech.
V poddanském městě měla zprvu právo vařit pivo pouze vrchnost. Postupem času si měšťané vymohli vaření piva ve svých domech, zejména na náměstí. S profesí sládků a sladovníků se v Jičíně potkáváme již ve 14. století a jejich existence je doložena v nejstarší jičínské městské knize z let 1361-1407.

VIDEO VERZE článku >>>

Po bitvě na Bílé hoře uplatnil nárok na panství Albrecht z Valdštejna. Ten do Jičína pozval italské architekty, kteří začali pracovat na proměně do té doby spíše provinčního města v honosné a reprezentativní sídlo.

Původně renesanční pivovar se nacházel na náměstí v čp. 73. V roce 1628 byl přestavěn na barokní palác pro Valdštejnova synovce Maxmiliána. Dochovaly se gotické sklepy.
Panský pivovar byl postaven v 16. století v hospodářském dvoře v blízkosti dnešního Biografu Český Ráj. Na počátku 17. století ho Jaroslav Smiřický předal obci. Nový vlastník panství Albrecht z Valdštejna jej však posléze měšťanům odňal, v letech 1625-1626 zbořil a vystavěl na jeho místě mincovnu.

Čtěte také:  Zámecký pivovar Uherčice

Od té doby se v Jičíně pivo nevařilo a chmelový mok byl odebírán z panského pivovaru v Dřevěnici, obci vzdálené asi 10 kilometrů východně od města.
Roku 1511 se stal majitelem Dřevěnice Jindřich Berka z Dubé, nejvyšší sudí Království českého, a mj. nechal v místě staré tvrze vybudovat pivovar.
Za vlády Albrechta z Valdštejna nad Kumburským panstvím v letech 1621-1634 došlo k modernizaci pivovaru, byly postaveny nové sklepy. Pivovar měl i své chmelnice, vodu odebíral ze 2 rybníků.

Trauttmansdorffové vlastnili podnik v letech 1710 až 1945, Benešovými dekrety byl pivovar tomuto rodu zkonfiskován.
Pivo z Dřevěnice se prodávalo pod názvem Kumburák, Název má původ dle hradu Kumburk stojícího nad jičínskou kotlinou. Vařilo se 18° tmavý Export, 12° světlé, 10° světlé a tmavé a 9° světlé a tmavé pivo. Výstav v prvních letech 20.století dosahoval až 25 000 hektolitrů za rok, v období „první republiky“ většinou již jen mírně překračoval desetitisícovou hranici.

Výroba piva byla ukončena v roce 1948 a pivovar s budovami byl přidělen mlékárenským závodům v Jičíně.
Státní orgány tehdy daly v regionu přednost pivovaru v Nové Pace, ač se spekulovalo, že dřevěnický provoz měl lepší podmínky pro své rozšíření a modernizaci. Název piva Kumburák následně převzal právě novopacký podnik.
V bývalém Kumburském pivovaru se potom začalo s výrobou sýrů. Hospodářské budovy převzaly drůbežářské závody z Jaroměře.
V současné době je v areálu již pouze velkosklad mléčných výrobků.


Čtěte také:  Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Tachova

V druhé polovině 19. století se do Jičína začala vozit i piva z jiných okolních pivovarů.

Svým historickým významem je na prvním místě nutné zmínit Barokní pivovar Milíčeves (asi 8 km jižně od Jičína).
V roce 1626 se majitelem Milíčevsi s tvrzí stal Albrecht z Valdštejna a v roce 1627 ji věnoval jičínským jezuitům.
Ti roku 1679 v Milíčevsi postavili podle návrhu Jana Baptisty Matheye vedle svého letního sídla monumentální, přes 70 metrů dlouhý 3 patrový pivovar. Objekt v sobě zahrnoval kompletní provoz od výroby sladu až po skladování uvařeného piva. Nechyběl byt pro sládka.

Jezuité prý použili mimo jiné i kámen z rozbořených zdí hradu Veliš. První várka byla uvařena v roce 1680.
Pivovar předběhl dobu. Když v roce 1793 představil reformátor pivovarnictví František Poupě koncept ideálního pivovaru, jeho schéma bylo prakticky totožné s pivovarem v Milíčevsi, který byl spuštěn do provozu o 115 let dříve.
Po zrušení Tovaryšstva Ježíšova roku 1773 pokračoval pivovar jako panský podnik. Uvařilo se v něm průměrně 2 500 hl piva za rok.
Posledními majiteli byl rod Vrints-Falkenstein, posledním sládkem a nájemcem pivovaru byl Jan Pavlík. Milíčeveské pivo se 20.století nedožilo.

Objekt je vzácná památka českého pivovarnictví raného novověku. Po stránce stavební se dodnes dochoval v relativně nepozměněném stavu. Hodnotu areálu oceňují i památkáři, kteří jej na konci padesátých let 20. století zapsali na seznam národních kulturních památek.
V roce 2018 místní spolek nadšenců začal s aktivitami směřujícími k záchraně a snad i obnově zdejšího provozu.

Čtěte také:  Pivovar Starý Plzenec

Pivovar v podhradí Kosti nechal postavit Kryštof z Lobkovic roku 1576. Vzniklo tak nové nádvoří, které bylo uzavřeno branami směrem k Sobotce a rovněž k Turnovu.

Modernizační přestavba na parostrojní pohon proběhla koncem 19. století.
Poslední várka byla uvařena za druhé světové války, někdy v roce 1942. A ještě v roce 1946 se tady stáčelo cizí pivo, potom byl pivovar zrušen.
Východní část s komínem nahradila výletní restaurace. Byla zachována budova na pravé straně při vstupu na hrad (od obce Sobotka) a přiléhající budova, ve které se nyní prodávají vstupenky a upomínkové předměty. Nad vchodem visí ozdobená pamětní deska s nápisem.

Budovy bývalého pivovaru na hradě Kost ukrývaly tajemství. V jedné části tohoto komplexu byla plánována přestavba nevyužitých místností na sklad pro zdejší restauraci. Při těžbě zásypů a navážek v roce 2019 nalezli archeologové Regionálního muzea v Jičíně varnu starého, původního renesančně-barokního pivovaru.
Kromě mincí, podle kterých se podařilo nález datovat, se našlo v objevené nejstarší varně piva na hradě Kost i množství keramiky.

Rodina Kinských del Borgo, která hrad Kost vlastní, plánuje prostor s pozůstatky nejstaršího hradního pivovaru konzervovat a v budoucnu umožnit jeho prohlídku veřejnosti.

Čtěte také:  Pivovar Jablonec nad Nisou

V jičínských krčmách se v 19.století popíjelo i pivo z nedalekých Popovic (asi 3 km na jihovýchod).
Po různých změnách vrchností Albrecht z Valdštejna v roce 1624 postoupil popovické statky nově založené jičínské jezuitské koleji. Jezuitský řád byl zrušen v roce 1773 papežem Klimentem XIV. a jeho popovické statky byly zařazeny pod C. k. panství miličevské.

Pivovar založil v roce 1818 Jan Kazda, tehdejší majitel popovického velkostatku. V roce 1877 byly statek a pivovar zakoupeny manžely Hervertovými. Výstav dosahoval až 5 000 hl ročně.
Syn Hervertových Julius rodinný podnik natolik zadlužil, že v roce 1927 Parostrojní pivovar a sladovna Popovice musely převzít do svého majetku Rolnické družstevní podniky v Jičíně. Roku 1935 koupil statek i s pivovarem Čeněk Svoboda, který nedokázal pivovar udržet v provozu a v roce 1937 jej zrušil.


Čtěte také:  Severočeský akciový pivovar v Bohušovicích nad Ohří

Do šenků města Jičína se vozilo i pivo z Vokšic (2 km západně).

U zdejšího zámku stával v letech 1835 – 1929 hraběcí pivovar, který založil hrabě Ervín Šlik (1852 – 1906).
Maximální výstav dosahoval 13 000 hl piva za rok.

V roce 1926 vstoupil Jindřich Šlik do akciové společnosti pivovaru v Klášteře-Hradišti a pivovar ve Vokšicích byl zrušen. Objekt byl pak využíván jen jako skladovací prostor.
Budovy byly zbourány, na místě stojí dnes sklady.

Čtěte také:  Pivovar Brumov

Prameny:
poděkování za pomoc: Mgr. Radka Janků, Archiv města Jičína a Hana Fajstauerová, Muzeum hry Jičín
Jindřich Francek – Dějiny Jičína s. 130-131
Jaroslav Mencl – Topografie města Jičína s. 372
Ferdinand Menčík – Dějiny města Jičína
www.jicinskozpravy.cz/zpravy/26243-k-zivotu-krisi-zapomenuty-pivovar-v-milicevsi
www.hradec.rozhlas.cz/budovy-byvaleho-pivovaru-na-hrade-kost-ukryvaly-tajemstvi-ktere-archeology-8002931