Historie pivovarnictví v Hořovicích

Na přelomu 12. a 13. století vznikl ve sníženině mezi Brdským hřebenem a Křivoklátskem, na skalnatém ostrohu nad vodním tokem zvaným Červený potok, hospodářský dvorec. První písemná zmínka o něm se váže k roku 1233, kdy panství vlastnili páni ze Žirotína.

Koncem 15. století byl dvůr přestavěn na gotickou tvrz. V dalších stoletích byl označován jako Starý zámek a území kolem jako Velká Víska.

Hořovice vznikly v první polovině 14. století, kdy Plichta ze Žirotína a jeho syn Ješek založili nedaleko tvrze město.
První obyvatele zřejmě přilákal mírný svah při středním toku potůčku pramenícího ve vrchu Dražovka, jež pak ústil do Červeného potoka.

Obě sídla se zpočátku vyvíjela samostatně a nezávisle na sobě, později vzájemně splynuly do jedné obce.
Hořovice byly druhým nejdůležitějším centrem v regionu Berounska, kde se vařilo pivo. Již v zakládací listině bylo zmíněno právo várečné pro místní obyvatele.

První zmínky o pivovaru jsou zaznamenány v 16. století. V roce 1520 během řešení pozůstalosti jsou zmiňovány dva pivovary – panský a měšťanský. Vrchnostenské pivo se vařilo v areálu tzv. Starého zámku.

Čtěte také:  Pivovar Bouzov

Po třicetileté válce Jaroslav Bořita z Martinic využil finanční oslabenosti měšťanů a právo várečné jim odebral. V roce 1638 Martinic nařizuje, aby „žádný z jeho poddaných na cizí grunty na pití nechodil, poněvadž piva panská hodna jsou“ a zakázal šenkýřům odebírat piva z cizích pivovarů.

Koncem 17. století se v Hořovicích objevuje slezský rod pánů z Vrbna a Bruntálu. Starý zámek časem přestal splňovat nároky reprezentačního šlechtického sídla. Jan František v 18. století dokončil stavbu nového hořovického zámku v bezprostřední blízkosti původního objektu. Ten od té doby sloužil pouze jako obydlí pro úředníky.

U nového šlechtického sídla byl vystavěn i nový pivovarský provoz v rámci jeho hospodářského zázemí.

Roku 1852 hořovické panství bylo prodáno hesenskému kurfiřtovi Friedrichu Wilhelmovi, knížeti z Hanau (1802–1875). Potomci knížete z Hanau vlastnili zámek včetně pivovaru do roku 1945.

Změna majitelů zámku znamenala další stavební vývoj objektu. Zahrnovala mj. ubourání hospodářských budov (pivovar a vinopalna), které hyzdily celkový vzhled zámku. Jako rok zániku pivovaru je uváděn 1868.

Zároveň byl vybudován nový pivovarský provoz v dolní části města při levém břehu Červeného potoka. Začalo se v něm vařit v roce 1865.

Sklepní hospodářství vystavěli asi 100 metrů od pivovaru ve stráni pod nynějším vlakovým nádražím. Ke sklepům vedla kolejová trať.

Na konci 19. století proběhla modernizace provozu, ročně se pak v Hořovicích uvařilo 10 – 13 000 hektolitrů piva. V roce 1900 opustilo bránu pivovaru celkem 12 075 hektolitrů chmelového moku.

V novém století se začal projevovat konkurenční tlak nedalekých pivovarských podniků. Výstav stagnoval a začal klesat k 8 000 hl.

Pivovar byl v letech 1902-1927 pronajímán.


Dne 4. května 1945 byly u hořovického nádraží shozeny na protiletadlovou baterii dvě bomby, jedna z nich vybuchla na louce, druhá zůstala v zemi u sklepa pivovaru.

Po skončení 2. světové války byla na pivovar uvalena národní správa. V letech 1948-1949 působil pod hlavičkou společnosti Brdské pivovary n. p.

V roce 1948 uvařili 7 156 hl piva, další rok už pouze 1 838.

Po roce 1948 postihl hořovický podnik osud mnoha podobných drobných pivovarů – centralizace výroby piva do větších provozů.

Výroba byla ukončena v únoru 1949.

Na lahvích a etiketách se objevovalo označení: Pivovar J. Schaumburga v Hořovicích, Pivovar velkostatku Hořovice, Knížecí pivovar v Hořovicích, Státní pivovar v Hořovicích.

Přestavěné budovy pivovaru jste mohli v roce 2022 najít na ulici Tyršové čp. 2, sloužily ke komerčním účelům.

Objekt sklepů ještě v roce 2018 stál a chátral. V roce 2022 bylo na místě bohužel už jen zřícené spáleniště.

Zdroje:
www.berounsky.denik.cz/zpravy_region/pohlednice-z-minulosti-horovice-proslavili-cvockari-a-slevarny-20190602.html
Jákl, P.: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl, Praha, 2005.
Z. Likovský. Pivovary československého území 1900-1948, Praha 2006