Category: Historie

Historie

Pivovar Luka (1731–1930)

Dosti odřízlá malá vesnice Luka nacházející se na okraji Doupovských hor v Karlovarském kraji ukrývá ve středu obce velký a rozlehlý pivovar.

Stavba převyšuje i sousední kostel. Dominantami jsou dvě budovy, jedna z nich je do tvaru „L“. Vcházím dovnitř a hned si všímám přístřešku nad sebou, který není původní součástí pivovaru, jelikož svou konstrukcí nesymetricky zasahuje do oken hlavní budovy. Dosti hyzdí pohled na pivovar. Tato budova má celkem čtyři podlaží a podkroví. V přízemí jsem objevil ještě zbytky slámy, které tu jsou uskladněny patrně již několik posledních let. Části betonových podlah jsou již poškozeny dírami. Nacházejí se tu dva vstupy do hvozdu, jeden zvenku ze západní strany a jeden zevnitř od severu. V prvním podlaží jsou ještě dva původní náduvníky na ječmen. Rovněž se tu zachovaly různé druhy potrubních prvků na dopravu ječmene. Stropy jsou z betonových překladů. Ve druhém patře jsem objevil oba náduvníky, do nichž se sypal materiál.

Dokonce se tu dochovala síta z dřevěných laťovek. Podle jejich zachovalého vzhledu usuzuji, že to není zase tak dávno, kdy ještě pravděpodobně plnila svůj účel. Ve třetím zachovalém patře vidím nádherně opracované původní trámy nesoucí strop. Je tu patrný truhlářský a tesařský um tehdejších stavitelů. Čtvrté patro neboli páté podloží zase ukazuje, jak je poctivě postavena střecha, která zatím odolává nepřízni počasí a zubu času. Zatím neprotéká a je tu sucho.

Hvozd, který utváří budovu do písmene „L“, je velmi zachovalý, jelikož se dá do všech pater projít po původních dřevěných schodech a prakticky jsem na první pohled nezaznamenal žádné poškození. To člověku zaplesá srdce, když si představí, jak dlouho tu schodiště slouží. V prvním podlaží jsou dřevěné dveře, které mají na horní obloukové hraně koudelové těsnění, aby prach nevnikal do sousední místnosti.

Jak postupně procházím jednotlivými patry hvozdu, všude narážím na zbytky původní technologie, například různé potrubní dopravníky. Nejhezčí prvek vidím těsně pod komínem (parníkem). Jedná se o původní dvě dřevěná kola vedle sebe s hřídelí, zařízení nazývané transmise. Obě kola jsou pospojována celkem ze čtyř dílů a mohu potvrdit velmi zachovalá. Představa, že tu přečkala cca 200 a více let, mě fascinuje. Na cihlovém parníku rovněž není patrná žádná velká vada. Tady mě ještě zaujala nádherná železná klika s ornamentem na původních těžkých železných dveřích, a tak neunikla detailnímu vyfotografování.

Za zajímavost pokládám, že v přízemí hvozdu leží nesčetné množství motouzů namotaných na špulkách, které pravděpodobně sloužily k uvazování pytlů s ječmenem. Zub času se na nich jednoznačně podepsal. Když totiž jsem se snažil kus z nich odmotat, provázek se vždy přetrhl.

Na budově hvozdu si ještě všímám, že je zhruba do tří metrů od země postaven na krajích z cihel, jinak z čedičového kamene. Výše už je výhradně z cihel, kde se zčásti dochovala i omítka. Ze západní strany se mi podařilo proniknout podzemním výklenkem do nejnižšího bodu pivovaru, kde se nachází pravděpodobně původní fukar, který vháněl materiál do vrchních pater. Neuvěřitelné, že tu stojí dodnes! Z fukaru trčí několik ustřižených hliníkových kabelů. Rád ve starých pivovarech fotografuji původní vypínače a rozvodné skříně, někde i s původními pojistkami, tady to není výjimkou.

Když se odtud přesunu do druhé budovy, musím si hned dobře prohlédnout původní dřevěné dveře, které se skládají ze dvou křídel. Za nimi se pak nachází další průchod do levé strany objektu. Tady už žádné dveře nejsou, ovšem dochovaly se tu původní dřevěné zárubně s dvěma panty a původní dřevěné okenní rámy. Tato budova je už velmi poškozená, druhé podlaží má značně narušené a propadlé podlahy, které se vlní jako horská dráha. V některých částech se již propadla střecha a narušena je i statika. Mě to ovšem neodradí a procházím každou místnost. Přesto se tady najde poměrně zachovalý krov.

Mezi budovami si všímám ještě spojovací chodby. Ta je ovšem z poloviny zasypána sutí a hlínou. Fotka, na které jsou zachycena tři okénka s obloukovým průčelím téměř zasypaná až k oblouku, působí komicky. Nyní směřuji k odchodu a najednou si všimnu velké díry, která prochází budovou. Má rozměr čtverce cca 200 cm na 200 cm. Nahoře u stropu na stěně spatřuji železné zařízení s ozubenými koly a dvěma pákami. Došlo mi, že je to šachta ručního výtahu, dokonce s řetězy zavěšenými až do sklepení.

Přiznám se, že starých pivovarů jsem už prošel hodně, ovšem s takovým výtahem jsem se setkal poprvé. A tak má dušička si pohrává s představou, jak to tam asi dole vypadá? Rozhodně po řetězu ručkovat
nehodlám, a proto začínám hledat schodiště, které někudy musí vést. Netrvá dlouho a správnou cestu nacházím. Vydávám se k dalšímu dobrodružství. Když po schodišti sejdu dolů, musím se prodrat obtížným terénem, jelikož výtahová šachta je dosti zaneřáděná různým harampádím. Jsem však úspěšný. První místnost je malý chodbový sklípek. Teplota je tu ideální k uskladnění piva. Objevím tu celkem tři sklepy, které jsou situovány do písmene „U“.

První je asi 10 až 12 metrů dlouhý, široký asi tak 4 metry, druhý sklep je asi tak 8 metrů dlouhý a třetí srovnatelný s druhým. Ve všech sklepích je klenbovitý strop. Za zmínku ještě stojí, že šachta výtahu je celá vyzděná rovněž z čedičových kamenů. Přes šachtu vede chodba proti schodům, po nichž jsem sešel dolů. Šachta však byla zcela nepřístupná. Do další chodby jsem už nepokračoval. Přesto tato návštěva sklepů stála určitě za průzkum. Zvenku budova nevypadala
až tak zajímavá, přesto mě nenapadlo, že je až takto honosně podsklepena.

Na závěr ještě obcházím budovy pivovaru od západu, abych pořídil závěrečné fotografie druhé budovy, která je už opravdu značně narušena. A pokud s tím někdo nezačne rychle něco dělat, hrozí další propad střechy. A pak už to bude definitivní zkáza objektu. Za jediné pozitivum považuji, že ač je v dosti žalostném stavu, veškerá technologie z minulosti tu stále s pivovarem žije.

Smutné ovšem je, že tu s ním i umírá. Jak jsem již v minulosti psal, v roce 2016 o pivovaru Hartenberk, tento pivovar má asi bohužel podobný osud. Jen chátrá a záchrana je v nedohlednu. Bohužel v Karlovarském kraji je těchto chátrajících památek stále hodně a budoucnost nemají vůbec jistou. Stačí se podívat na zámek Luka a rovněž památky v nejbližším okolí, zámek ve Verušičkách a v Budově je na tom stejně špatně. A tak se loučím poslední fotkou pivovaru Luka od potoka Velká Trasovka a doufám, že snad v budoucnu se tento pivovar dočká lepších časů než v současnosti.

Obsáhlá fotodokumentace >>>

autor: Jiří Pertlík, 2020